tag:blogger.com,1999:blog-6247318473695464832024-03-06T04:09:25.314+01:00Ondřej TrhoňVíc samolibě už to nešloOndřejhttp://www.blogger.com/profile/08540436620014120700noreply@blogger.comBlogger158125tag:blogger.com,1999:blog-624731847369546483.post-71603848612735002732018-02-26T23:36:00.001+01:002018-02-26T23:37:18.183+01:00Reimagining Fear of Death in Kierkegaardian Terms<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif; font-size: large;"><b>Death as ironic and infinitizing factor</b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<i><span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Esej pro předmět "Søren Kierkegaard and the Challenge of Existence" na Kodaňské Univerzitě</span></i></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<img alt="Søren Kierkegaard" height="266" src="https://rhystranter.files.wordpress.com/2017/06/soren-kierkegaard.jpg?w=769&h=512" width="400" /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif; font-size: large;"><b>1. Introduction</b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Topic of this essay is very personal, yet universal. It came to me when I pondered how many times have I found myself lying in bed, waiting for sleep, suddenly struck by a thought about death. As limit of earthly existence, death haunts almost every human. This is inquiry into ways this haunting, specifically this fear of death manifests in human consciousness, what does it mean for man’s eternality and how it aligns with concept of selfhood developed by Søren Kierkegaard. In this essay, I argue that in Kierkegaardian terms, fear of death is despair, which can only be overcome by realizing inherently eternal nature of human soul. In following pages I will ground this realization in Soren Kierkegaard’s conceptions of self, despair and eternality as presented in his book Sickness Unto Death.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif; font-size: large;"><b>2. Basic forms of fear of death</b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Before explaining fear of death through Kierkegaard’s terms, basic forms of this fear need to be exposed. I argue, that there are two basic ones - fear of void and fear of unknown. As we shall see, both qualify as despair, although both are qualitatively different.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif;">2.1. Fear of void</span></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif;">This fear shows itself as the unnerving sensation of being haunted by idea that there’s nothing after we die. This nothingness represents the rationalized concept of death present in countries and societies with declining religiosity - the idea that after death there is no afterlife, no salvation, no eternity. That life just stops, ends, in the most optimistic case the dying moment is prolonged forever as brain ceases to function. Yet, as I will argue later, pure fear of void is very rare.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif;">2.2. Fear of unknown</span></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Fear of death presents an inherent contradiction. Even though our deeply-seeded rationality tells us that afterlife, eternal, however we call it for ourselves, is just a superficiality, we cannot come in terms with this thought. The idea of pure end in a sense stated in the category above attacks our basic conceptions of humanity and cannot be all-in-all rationalized. We thus turn into the unknown. For non-Christians this unknown may manifest in many different forms, be it a vague idea of afterlife, reincarnation or just very basic hope that life doesn’t end after all. But unknown also brings uncertainty, because we lack any proofs (that is rational basics). We might find a fleeting solace in idea of unknown, but precisely because it is unknown, it doesn’t stop haunting us. We reach the point that exhibits both irrationality and rationality. We feel that is isn’t possible for life to end like it, yet we’re unable to rationally ground this feeling.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif; font-size: large;"><b><br /></b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif; font-size: large;"><b>3. Fear of death as despair</b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif;">In Sickness Unto Death, Kierkegaard presents the concept of despair, in his terms understood as a disrelation in the self, which is composed of two poles of existence - temporal and eternal one. Since death is something that deals directly with both of them (one the one hand is grounded firmly in the temporal, or rather is actualized temporality itself, and points toward the eternal), this despair is intrinsically bound to it. In following section I will present basic ways by which fear of death can be understood as despair in accordance with different ways of looking at despair Kierkegaard presents in Sickness Unto Death.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif;">The basic reason why fear of death and in a strictest sense even some forms of overcoming it are despair is that it exhibits care for the next day. There are of course many gradations, even inside the fear of death itself, that can be distinguished, but fearing death always comes down to caring for the earthly, worldly, with gaze directed towards future where it is said that all existence ends. Yet this outlook forgets that man is not only soul and body, but spirit as well, a spirit that is, according to Kierkegaard, eternal. Human self is, as presented in Sickness Unto Death, a relation, self-actualizing relation of opposite parts of human existence, temporal and eternal, and only somebody aware of this very relation can be deemed as not despairing. From this it can be concluded, that whoever fears death is indeed in despair, because if he understood the nature of human, e. g. as a being that is at the same time temporal but also a spirit, he would have no reason to fear death, because eternal isn’t consumed by earthly death.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif;">This basic situation can be broken down into lower categories. As fear of death is indeed despair, or rather signifies despair, goes hand in hand with despair, and if there are more forms of fear of death, then those forms should also correspond to different forms of despair. Kierkegaard himself offers number of distinctions. I want to focus on two of them which map onto forms of fear of death investigated at the beginning of this essay.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif;">3.1. Fear of death as despair due to the lack of infinitude</span></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif;">“And yet, by not venturing, it is so dreadfully easy to lose that which it would be difficult to lose in even the most venturesome venture (...) one’s self,”1 says Kierkegaard in the second chapter in section A.a.2 of Sickness Unto Death. By venturing he means spiritual (now in the mundane sense of the word) journey, or introspection, becoming-a-consciousness by which we realize the however shady at least fragments of true nature of our selves (that is being spirits, composed of relation of two poles which relates to itself). A man who does not venture, a man who loses itself in the finite, that is, the worldly, has no conception of self, lost it, is grounded only in one limb of existence which nevertheless cannot exists in balance without the other. Kierkegaard calls such a man narrow-minded in the ethical sense (more on the question of ethicality briefly later). So it is with the fear of the void, or to be more precise with the conception of the void itself and these two can be aligned side to side. By conceptualizing death as a mere ceasing of living, as a black hole, ultimate end where there is nothing, a person who chooses to think about the death like that grounds himself in the finite. Lets go any, however inaccurate, notions of anything above earthly order, perhaps forgets to think about it. Yet fear of death is so hardly woven into existence, that even he, apart from extremely rare occurrences, cannot escape it. Fear of void is thus fear this person brings about himself by narrow-mindedly (meant in Kierkegaardian sense) unacknowledging any other possibilities, but in a deeper sense, unacknowledging the slightest hint of eternity in the self.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif;">But it is precisely here we arrive at a tipping point between two forms of fear of death and as I will argue later, between another way of looking at fear of death in Kierkegaard’s terms. Let us return to the paradoxical situation presented in description of fear of unknown. In the face of however seemingly distant death we cannot bear the thought of pure void, so we make up conceptions of afterlife, or something beyond, of something that transcends the earthly. The death, or more precisely, the fear of death is thus infinitizing factor. Kierkegaard talks about different degrees of consciousness of being the self, and those degrees are in a large part bound to being able to introspect our selfhood. Death forces us to look inward, look for answers and however vague or misguided they may be, in the deepest sense realization described above, the inconceivability of man as purely finite being is precisely the point at which we arrive to understand that there is something eternal in man after all, in Kierkegaard’s terms, we arrive to acknowledge the one pole of relation that constitutes human self. Fear of void, the pure finiteness, is thus extremely rare occurrence and so it looks to me - to add to Kierkegaard - that for man to despair just because he wholly lacks infinity is almost impossible. Even to the most realist, the thought of death comes at times and the concept of pure, rational void is to such a degree irresolvable within human’s consciousness (at least for a reason that taken to extremity, if one were to truly believe it, all his endeavor would suddenly become totally meaningless), that even to the most realistic mind the shade of idea that there is eternity in man must in most cases view itself.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif;">3.2. Fear of death as despair at not willing to be oneself</span></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif;">In another section of Sickness Unto Death Kierkegaard talks about despair from the point of consciousness. He then explores the kind of despair that he calls “not willing to be oneself”, that is, not being willing to grasp the nature of human self. He then distinguishes between despair coming from outside (that is over something earthly) and despair coming from inside (despair about the eternal and over oneself), although he in the end conflates the two, but particularities for that are not that important for our inquiry here.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Fear of death is nevertheless in peculiar position here, almost a dialectical one. On one hand this fear is definitely brought up by outside influences (death), as it is something that “befalls” man, but at the same time comes from within and as such is incommunicable to other people, which is a factor that is important. Fear of death at the same time exhibits the properties of the earthly and of the eternal, because, as I’ve argued above, it actually is a meeting place for both spheres. A despair stemming from fear of death is thus dialectical, double in its nature and transgresses the categories set up by Kierkegaard. The matter is further complicated by the fact, that Kierkegaard considers introversion, as opposed to immediacy, as a constituting factor for starting to be aware of man being a spirit. As I tried to show, fear of death is such a factor which elicits introspection in most of cases.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif;">In which sense one despairs over not willing to be oneself when one fears death? First of all, he could be not willing to be oneself because that would be for him a way how to deal with seemingly finite situation. He might be willing, dreaming, longing for not being finite, for not being mortal. But that is a great irony, because it is then precisely the way he seeks solace he is being pulled away from it. Because the infinite isn’t something that is outside, but something deeply woven into humanhood. A person longing for not being able to day thus introspects from a - as understood by my reading of Kierkegaard - misguided angle. This kind of despair is closer to immediacy as described by Kierkegaard.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif;">If one would return to itself, Kierkegaard offers another kind of despair over not willing to be oneself and that is despair of weakness. A despair of a person who has a hint of something eternal but isn’t able to fully grasp the nature of human self as spirit. This person is further in realization of human self and in what despair truly is, but nevertheless is still in despair because it is still standing alone in the face of mortal situation.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Now, we need to diverge a little to put fear of death into perspective which shall put light onto this second kind of despair of not willing to be one self. Kierkegaard himself makes very clear that a person despairing with a partial knowledge of the self has a choice - to continue his endeavor of uncovering human nature or to succumb to sensational, earthly, worldly. He himself doesn’t say it, but it is more than apparent that such situation is a crossroad. Fear of death thus presents such a crossroad, which ultimately lets us choose between staying in the realm of more or less rational albeit still shady and misguided haunting or to try to immerse us, to put it in Kierkegaardian fashion, in passion over the nature of human and try to ultimately rest transparently in the power that conceived us. As Kierkegaard implicitly points out, this choice is a highly personal one, enabled by deep, incommunicable, lonely introversion. Fear of death more than sufficiently fulfills this criteria for human language or other means of communication will never be able to fully transfer the individual sensation or fearing death.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif;">When facing the fear of death we are then presented a choice. To stay in despair or try to alleviate it a little, push it away and plunge into ourselves to resolve seemingly irresolvable paradox that death to us presents - that is, that even though it is unthinkable to think that human existence completely ends in death, our rationalized minds don’t provide any answers to what that “other” solution to mystery of death might be.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif; font-size: large;"><b><br /></b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif; font-size: large;"><b>4. Conclusion</b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif;">If we were to take literally words Kierkegaard utters in Sickness Unto Death, a fear of death, viewed as despair is also profoundly ironic. Kierkegaard very clearly states that “eternity asks of thee and of every individual (...) only one question, whether thou hast lived in despair or not (...) And if thou hast lived in despair, then for thee all is lost, eternity knows thee not, it never knew thee (...) it puts thee under arrest by thyself in despair.”2 By letting ourselves to stay in despair is thus actually pushing us further from salvation, although not understood in Christian terms. The road nevertheless isn’t to calm us with idea of heaven or god’s paradise. Rather than pointing gaze towards the future, Kierkegaard suggest we need to live in the moment, not caring about the next day, which, all in all, what fear of death precisely is.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif;">The fear of death, a constituting factor of human existence, is thus surely despair. But, as I’ve tried to show, it also contains hope, because it is through fearing death that we might become aware of infinite in human self. And the sheer universality with which the death haunts us is thus also an advantage, for it is a chance for almost every human to introspect, plunge into himself in those moments of solitude and take the first step on the road to understanding himself as a spirit. Fear of death is not only ironic and unnecessary, but at the same time inherently hopeful.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "helvetica neue" , "arial" , "helvetica" , sans-serif;">x</span></div>
Ondřejhttp://www.blogger.com/profile/08540436620014120700noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-624731847369546483.post-59951400814446195952017-11-02T12:36:00.000+01:002017-11-02T12:59:18.884+01:00#Metoo a zmatený kurz psychoanalýzy Davida Zábranského (polemika)<div style="text-align: justify;">
<b>David Zábranský nemá #metoo rád. Hashtag českému spisovateli vadí až tak, že o něm napsal <a href="https://www.vice.com/cs/article/vb37ej/metoo-aneb-sup-sem-s-dalsi-porci-agresivity" target="_blank">spalující komentář</a> pro český Vice. Text je to plný chytrých slov a podivuhodných argumentačních obratů, které ale maskují nepochopení kampaně a povýšenou aroganci.</b><br />
<b><br /></b>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh0gkWNZmoqq14HoaDFJxkVfIcc9GKxNrYLPCzd7fF6E8HMQ-GUO9a-58MXWc59-vdksaWDiWYOThl-A331M-89PPCpFIHbuLe8uytUZyVpVqkBLcFeX_itPgq1avggHnToAkTl7qchJL4/s1600/zmeeed.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="300" data-original-width="621" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh0gkWNZmoqq14HoaDFJxkVfIcc9GKxNrYLPCzd7fF6E8HMQ-GUO9a-58MXWc59-vdksaWDiWYOThl-A331M-89PPCpFIHbuLe8uytUZyVpVqkBLcFeX_itPgq1avggHnToAkTl7qchJL4/s1600/zmeeed.jpg" /></a></div>
<b><br /></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Zábranského argumenty by se daly shrnout nějak takhle: většina z lidí, co hashtagem metoo nálepkují tweety a facebooky jsou narcisové, kteří jen podlehli sebestředné internetové době, ve které jsme tak "zamilovaní sami do sebe, že skočíme po každé příležitosti, v jejímž rámci o sobě můžeme promluvit, i kdyby to, co o sobě říkáme, mělo být skutečné či třeba i jen chtěné trauma." Přínos #metoo je navíc podle Zábranského hodně sporný, protože "nevíme, jestli kampaň metoo věcem pomáhá, nebo zda jim na nějaké jiné úrovni třeba i škodí. Nevíme. Jediné, o čem můžeme do určité míry závazně mluvit, jsou viditelné následky, zcela konkrétní rezultáty." A jaké jsou podle Zábranského ty "rezultáty"? Autor na to, jak si o pár vět dřív nebyl jistý, mluví překvapivě uštěpačně a nekompromisně: "Další porce agresivity, mužského i ženského šovinismu, neporozumění a dnes už téměř všeobecného pohrdání. Všechny ty nechutné hádky, agresivní muži, rafání se ženských s mužskýma."</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Kampaň metoo, ostatně jako všechny virální a neřízené aktivismy, není dokonalá. Ale Zábranského představa, že většina často mrazivých a děsivých zpovědí je hnaná nějakou pudovou touhou (nezapomíná zmínit Freuda!) zviditelnit se, je až směšně arogantní. Když použiju jeho vlastní slova: nevíme. My, co jsme si žádným znásilněním, žádným sexuálním obtěžováním nebo násilným traumatem neprošli, nemůžeme vědět jaké to je takovou obětí být. Ale pokud jde usuzovat ze zpovědí těch, kteří jí byli, jsou to traumata na celý život, jejichž přiznání a vyrovnání s nimi vyžaduje obrovské množství energie. Zábranský si asi myslí, že napsat veřejně a pod svým jménem takovou věc je stejné, jako sdílet vtipný mem.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Že #metoo vedlo ke spoustě agresivity? A viděli jste někdy už politickou kampaň, která byla namířená proti společenským pořádkům a nespravedlnostem a nevzbuzovala žádný odpor? Sexuální obtěžování je závažný, rozsáhlý a celospolečenský problém, jehož řešení nutně naráží na hluboko zakořeněné stereotypy a představy. Že by se některé diskuze mohly vést s menší porcí emocí (na obou stranách), to je jistě pravda. Ale když Zábranský nevidí, "že by kampaň metoo nějak přispěla k celospolečenskému smíru", ptám se, jak by takový smír měl vypadat? Práva různých skupin obyvatel byla v minulosti vydupávána často dramatickou a hlasitou cestou. Představa, že si lidé zlehčující sexuálně motivované násilí a jejich oběti podají ruce a řeknou si "tak odteď to bude dobrý, jo?" nerespektuje historickou zkušenost.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
V úvodu Zábranský píše "Až se jednou bude psát historie hashtagů čili naše dějiny, dějiny našich aktů, bitev za dobrou věc, dějiny našich tažení proti všemu, co je špatné a prostě fuj, překonané, pravicové, xenofobní a tak dále, hashtag metoo jistě bude v našich dějinách zaujímat čelné místo." Chápu, není nic jednoduššího než za sebe navršit symboly pokrokářství a odejít jako konzervativec středem. Jenže že tyhle bitvy a tažení ve velkém provádí všechny strany všech internetových sporů. Když vrcholila GamerGate, byli to obránci starých pořádků, kteří nutili nepohodlné protivníky k přestěhování a vyhrožovali jim smrtí. Metoo je navíc postavená na osobních zkušenostech, intimních zpovědích, aby ukázala "takhle běžné to je." Je to především boj proti nevědomosti, proti zavřeným očím většinové společnosti. Srovnání s obecným internetovým huráaktivismem míjí cíl.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Na Metoo jde přitom kritizovat spoustu věcí, jak ukazuje třeba <a href="https://thenib.com/response-metoo" target="_blank">kolekce pěti výmluvných komiksů</a> webu The Nib. Všechny jsou přitom promyšlenější, než Zábranského rádoby hluboký povzdech nad povrchností hashtagového aktivismu. Oprávněně se ptají na koho se v diskuzích zapomíná, jak přesně se hashtag na Twitteru přetaví do politické reality a tak podobně. Zábranský místo toho publikoval přeintelektualizovaný "nekorektní" text, který se sice dobře vyjímá na "edgy" titulce Vicu, ale ke konstruktivní debatě nepřispěje vůbec. Jestli tu někdo volá po pozornosti, je to hlavně Zábranský. Hasthag me, only me, kterým končí v poslední větě, by si měl přilepit na čelo hlavně on sám.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
Ondřejhttp://www.blogger.com/profile/08540436620014120700noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-624731847369546483.post-79922590799151983532017-02-07T16:37:00.000+01:002017-02-07T20:37:55.297+01:0010 věcí, které jsem se naučil na žurnalistice<b>Když jsem se nabídl, že sepíšu svoje zkušenosti z bakaláře na pražské žurnalistice (FSV), otevřel jsem Word a nasypal tam pět odstavců s hlubokým příběhem gymnazisty, co mu šly slohy. A pak je všechny smazal a rozhodl se napsat svoje (čistě subjektivní) vzpomínky tzv. "na Kašpárka". Je to tudíž kratší, přehlednější, ale určitě jsem na něco zapomněl. Víte jak to chodí - kdyžtak mi dejte vědět v komentářích.</b><br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiHFIXhQgWyUtHyQQSNUR5vavKRF_PpNr4-qOUi3E05vPSFneF9Mw0hdmx3xwWz4-msJjmFmwAHyv_-CggpgBHaD3ljrrp8YzCQ0NmzUlgbMV3rMLndwX0SLj0y9m9LJLVHKdaJ2x6xk80/s1600/1375301_10200845551845288_328334848_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="295" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiHFIXhQgWyUtHyQQSNUR5vavKRF_PpNr4-qOUi3E05vPSFneF9Mw0hdmx3xwWz4-msJjmFmwAHyv_-CggpgBHaD3ljrrp8YzCQ0NmzUlgbMV3rMLndwX0SLj0y9m9LJLVHKdaJ2x6xk80/s400/1375301_10200845551845288_328334848_n.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Ze seznamováku, já, Bára a Karolína</td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<br />
(Každé <i>žurnalistika </i>znamená žurnalistika, kterou jsem studoval já. Dnes už na škole běží nová akreditace, kde se toho sice na první pohled tolik nezměnilo, ale něco jinak být může. Polovinu času studia navíc tvoří specializace, takže mluvím jen za tu tiskovou a fotografickou.)<br />
<br />
<b>1. Obor jako takový má obrovské vnitřní dilema</b><br />
Fakulta je v nelehké pozici - má smysl učit studenty psát, když si je prý stejně redakce vychovají po svém? Jak obhájit svoji existenci, když mediální matadoři (jmenovitě Jindřich Šídlo) o žurnalistice jako studijním oboru tvrdí, že je zbytečný? Jak naložit s programem, který je z dobré poloviny praktický a nemá za cíl produkovat (tak jako mediální studia) mediální teoretiky?<br />
<br />
Tohle dilema bylo cítit hodně. Proč je tenhle postup správný a tenhle ne, když v Lidovkách to stejně dělají jinak? A opravdu je ten úvodník takhle špatně, když ho Erik Tabery píše jinak?<br />
<b><br /></b>
<b>2. Naučit psát jde stejně hlavně čtením</b><br />
Moje oblíbená záležitost na střední škole byly zadání "napište líčení na xy znaků a musí tam být a, b a c". V rámci gymnázia pochopitelné, jenže výklad žurnalistických žánrů rozložený do rovnou třech předmětů na tom byl bohužel podobně. I když mám státnice za sebou, rozdíl mezi feature a článkem nevím doteď. Mnohem víc než přehledy různých kompozic reportáže mi prospělo je každý týden v Respektu číst. Spíš než z knížky "Rozhovory o rozhovorech" vytahovat postupy zkušených autorů stálo za to si jejich díla procházet a na vlastních textech zkoušet co funguje a co ne.<br />
<br />
Snaha schematicky naplnit definice fejetonu totiž nevede k dobrým koncům. Píšu na Wavu recenze, nebo kritiky? Nevím. Aspoň, že u zkoušky nakonec definice causerie nebyla.<br />
<b><br /></b>
<b>3. Když dáte do vyhledávání ČTK sport, najde to sport</b><br />
Nejhorší zkušeností byl povinný předmět nazvaný optimisticky "Práce s informacemi". Místo datové žurnalistiky, triků s Googlem, miningem sociálních sítí, metodami ověřování informací jsme se zabývali vyhledávacím políčkem v servisu ČTK, v testu jsme museli umět vyjmenovat jednotlivé úrovně priority zpráv, jak je dlouhý příspěvek ČTK pro rozhlas, nebo jakou má strukturu dokumentačních databází. Totální ztráta času a důstojnosti, na které se samozřejmě kontrolovala docházka.<br />
<br />
A třešnička na konec: i když škola práci s ČTK učí, studenti do ní (na rozdíl od monitoringu Newtonu) přístup nemají.<br />
<br />
<b>4. Fotografie je super</b><br />
Dobrou polovinu toho dobrého, co mi žurnalistika dala, tvořily fotografické předměty s doc. Lábem. Parádně vybavená fotokomora, nadšení učitelé, podnětné semináře a zadání. Knihovna plná skvělých fotoknih, tvůrčí atmosféra. A na rozdíl od jiných předmětů i docela hutné teoretické zázemí, které se mi hodí i dál, protože Jean Baudrillard, Roland Barthes nebo Foucault prostě ke kritickému bontonu patří.<br />
<b><br /></b>
<b>5. V chráněných dílnách čas teče pomaleji</b><br />
Psací předměty společného základu vypadají zhruba takhle:<br />
<br />
Žurnalistická tvorba 1 - simulace novin, jednou za 2 týdny příspěvek - zpravodajství, víc publicistika<br />
Žurnalistická tvorba 2 - simulace onlinu, jednou za 2 týdny kratší/delší zpravodajství<br />
Žurnalistická tvorba 3 - simulace časopisu, 1 velký časopis typ Respekt za semestr, typicky se psal jeden velký publicistický text ve 3 lidech<br />
K tomu stranou jeden velký rozhovor, fejeton, větší reportáž<br />
<br />
Oproti běžnému mediálnímu provozu je to dost pomalé. Ale to vlastně není nutně stěžování - já jsem volný čas využil (kromě ... jiného) na focení, vyvolávání ve výborně vybavené školní temné komoře, literárním večerům a tak. Jen pokud bych byl die hard budoucí novinář, asi bych po škole chtěl, aby nás "týrala" víc.<br />
<br />
<b>6. Statistiku, argumentaci, kritické myšlení...učí jinde</b><br />
Podseknuté grafy poznám díky lidem, co je ironicky sdílí na Twitteru a Facebooku, ne kvůli škole. Nebrali jsme žádnou statistiku (takže zásadní rozdíl v použití průměru a mediánu jsem poznal až dost pozdě), zásady argumentace (a fauly) nebo třeba kognitivní biasy. To hromadný úvod do sociologie, dogmaticky pravicově vyučované ekonomie a ospalé politologie, všechno shodně v učebně pro 400 lidí, nenahradí.<br />
<br />
Fajn byla aspoň etika s Václavem Moravcem, kde jsme museli rozebírat konkrétní případy a diskutovali jsme nad nimi, filozofie byla jen opáčko ze střední a na kritickou teorii, Deleuzeho a moderní proudy jsem si musel počkat na magistra na fildě.<br />
<br />
<b>7. Deprese je průvodní jev studia</b><br />
Platy klesají, námezdních studentů opisujících četku přibývá, postavení novinářů je v žebříčku popularity někde za uklízečkou (pokud se nepletu). A tohle bylo na škole ze strany učitelů dost cítit. Smutná konstatování špatného ekonomického stavu profese jsme slýchávali na přednáškách od první hodiny a spolu s očekáváním nejisté budoucnosti obepínala celé tři roky mého studia. Moc tomu nepomáhalo, když dost z mých spolužáků chodilo na osmihodinovky od 3 do 11 (odpo) za 110 na hodinu opisovat Independent, zatímco jiní začali pokukovat po PR.<br />
<br />
<b>8. Studentská kavárna udělá strašně moc</b><br />
A nutno říct, že taky další kavárna 5 minut od školy. Jestli na něco budu opravdu vzpomínat, byl to pocit komunity, sounáležitosti s prostorem (i díky tomu, že hlavní budova FSV Hollar je fakt hezká), vzájemné podněcování k tvůrčí činnosti. Výsledkem je náš nadšenecký časopis DÝPT, spousta fotek, kreseb a taky spousta vypitých matéček.<br />
<br />
Dobrá polovina studia prostě byli ti skvělí lidé, přátelé, kamarádi a tak.<br />
<b><br /></b>
<b>9. Knihovny mají smysl</b><br />
V prváku dělal spolužák David rozhovor s Pavlem Turkem. A Pavel tam říká, že na doktorát z fotografie mohl jít proto, že si celé studium žurnalistiky pořád četl v knihovně. Ne snad, že bych v knihovně strávil zas tolik času, ale výběr fotografických, teoretických a dalších knížek byl super. Občas nebylo co dělat tak, tak jsem si prohlížel sebrané fotky autorů Magnum, nebo pročítal eseje o etice fotožurnalismu. A bylo to skvělé.<br />
<br />
<b>10. Prestiž titulu nekoreluje s obtížností přijímaček</b><br />
Na žurnalistiku je nahlíženo jako na prestižní obor, což je jednak divné kvůli její skutečné prestiži (viz bod 7), ale taky způsobené těžkými přijímačkami. V ročníku 2013/2014 bylo ze 761 přihlášených přijato 69, tj. nějakých 9 %. Skutečná prestiž titulu v novinářské praxi ale velká nebude, na školu se dostanou i lidé, co nikdy nic kromě školních slohů nenapsali (souvisí s bodem 1) a jestli čekáte nějaký pocit exkluzivity, ten se alespoň u mě nedostavil. Ano je nás málo, ale tak trochu zbožná aura kolem FSV existuje trošku zbytečně.<br />
<b><br /></b>
<b>Rozhřešení</b><br />
Z výše uvedeného to může vypadat, že mám pro svou bývalou školu jen samá zlá slovíčka. Není to ale úplně tak. Zpětně mi vlastně koncept "do ničeho vás zas tak nenutíme, nějaké možnosti vám nabízíme a můžete/nemusíte je využít" docela dobrý. Prvák, druhák, potažmo celý bakalář, mi vlastně přišlo docela jako období určitého hledání a je fakt, že studium žurnalistiky splňovalo (do nějaké míry) obě věci, co jsou k němu potřeba - v pár věcech inspirovalo a neházelo klacky pod nohy jiným. Ano, kdybych se tolik nevěnoval fotografii, budu asi zklamanější. Kdybych byl 100% přesvědčený, že chci být novinář, asi taky. Ale jako prostor s kavárnou, kde se ději zajímavé věci, skvělou fotokomorou na vlastní experimenty, fajn kolektivem a výukou, která občas zajímavé podněty přinese, to vlastně není zas tak špatné.<br />
<br />
Za pár let budu moct porovnat se #SNM. Tak uvidíme.Ondřejhttp://www.blogger.com/profile/08540436620014120700noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-624731847369546483.post-72966821951905644042017-01-03T13:58:00.000+01:002017-01-03T15:33:50.360+01:00Jak jsem strávil dva roky života ve World of Warcraft<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<center>
<img border="0" height="296" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj4CtL8pgO3w1ohyFuOQW4C4uUqBq7v9s_wnYZCjt-XINIFrh2GAN0YlgiZg-KiOZIjc-JhC1hoYyfMd5UwUiwgPQIDfkov-uwFIs97JKhZRDkpGVOPINDbaHHTpbsiYIoObokzXhbLzpc/s640/WoWScrnShot_062516_191005.jpg" width="500" /></center>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: center;">
</div>
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>O některých věcech se říká, že jak je jednou začnete dělat, nikdy úplně nepřestanete. O World of Warcraft to platí dvojnásob. Když jsem s ním někdy ve druháku na gymplu končil, nemyslel jsem si, že ho někdy zapnu znova. Jenže stačila jedna věta od přítelkyně “hele, nenainstaluješ mi wowko?”, pár měsíců a můj rytíř smrti má nahráno 11 dní čistého času. Těsně před magistrem opojná aura svého času nejpopulárnější onlinovky na světě kvůli mé neochotě nechávat každou neděli volnou kvůli raidování* opadla, když jsem se ale přes Vánoce k wowku na pár dungeonů* zase dostal, donutilo mě to zamyslet se, kolik jsem už téhle jedné hře nechal času a co jsem od ní dostal zpátky.</b></div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
I když samotný World of Warcraft poprvé vyšel v roce 2004, sám jsem na něj nesáhl do sedmé třídy základky, tj. do nějakého roku 2006. Přesně si ale vybavuju nadšení, se kterým jsem si v Levelu přečetl recenzi hry, která očím asociálního (pre)puberťáka připadala dokonalá. Odkojen spoustou času stráveného u Warcraftu III vypadal WoW jako ultimátní herní zážitek, zvlášť když ho autoři recenze (jejichž nicky jsem pak ve hře samotné rád kopíroval - zdravím Memoryuse, Kutaragiho a Sasanku) popisovali jako svět, ve které jde dělat takřka cokoliv - nejen bojovat, ale i vytvářet lektvary, objevovat obrovský svět Warcraftu a stát se hrdinou se vším všudy.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
Už nevím, kde jsem si krabici s hrou pořídil, ale od jejího rozdělání jsem se Wowka nemohl nabažit. Nejenže jsem z dnešního pohledu rozjel obrovsky zmatenou kariéru své postavy, nemrtvého priesta Crypptyho, ale znovu a znovu jsem pročítal herní manuál, procházel specializované weby a taky brzy začal hledat, kde WoWko hrát zadarmo. Oficiální servery totiž vyžadují platbu nějakých 10 eur, což pro byla pro třináctiletého kluka s jměním investovaným především do magiců neúnosná částka. Nakonec jsem našel jsem český server MystiQ a dal se do hraní hry, která mě měla provázet většinu střední školy.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiMnOyULd4mU2r_c1quaLlUyrea9kvn4aDTOGzIMjIRRdksuRxogKjR7Ci0Rpwzdx5UYHa7CxC9z_0Fl9BnV8G-hvGdet_RWtzP5aZ39bvWIhXI7Hfi83DiCvt3MZc5GWksrC8QgeleQfk/s1600/WoWScrnShot_070616_124155.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="223" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiMnOyULd4mU2r_c1quaLlUyrea9kvn4aDTOGzIMjIRRdksuRxogKjR7Ci0Rpwzdx5UYHa7CxC9z_0Fl9BnV8G-hvGdet_RWtzP5aZ39bvWIhXI7Hfi83DiCvt3MZc5GWksrC8QgeleQfk/s400/WoWScrnShot_070616_124155.jpg" width="400" /></a></div>
<br /></div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
Ve stejné době jsem totiž přešel na tzv. malý gympl, na který chodí děti ze sedmé třídy, aby je základka zbytečně nezpomalovala a rovnou si mohly zvyknout na přísnější středoškolský režim. To v mém případě znamenalo schéma dopoledne ve škole, odpoledne u World of Warcraft. Brzo jsem totiž zjistil, že spoustu z mých nových (a vlastně i starých, protože někteří z nich přešli taky) WoWko hraje, hrálo, nebo začalo hrát taky. Začalo období, ve kterém se naše školní konverzace točily jen okolo něj, četli jsme pouze fantasy knížky ze světa Warcraftu a společně se probojovávali jeskyněmi příšer za dalšími a dalšími poklady. Tedy, společně... moje snažení ve World of Warcraft bylo totiž oproti ostatním ztížené nutkáním vyzkoušet všechno - každou hratelnou rasu, každé povolání, každou startovní lokaci. Takže zatímco ostatní v otevřeném světě vesele dodělávali nejvyšší úrovně, já jsem po několika desítkách svoje postavy mazal s dojmem, že ta lepší a zábavnější je jiná. Sám jsem se přitom o téhle své neschopnosti vybrat si (ze které jsem byl samozřejmě zoufalý) svěřil mámě, která mi dala z dnešního pohledu vlastně docela dobrou radu: "Tak to nehraj."</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
Jenže to nepřicházelo v úvahu. Jeden ze svých prvních slohů jsem věnoval Illidanovi Stormrage*, ve volných chvílích jsem si vypaloval DVD s nápisem "WoW Service Disc" a vlastními v html vyrobenými menu a pomalu se prokousával hrou tak, abych se konečně dostal na nejvyšší úroveň. WoWko nás ve třídě hrálo (co si pamatuju) v době nejvyšší slávy 9, ostatní procházeli nejtěžší raidy, zatímco já se snažil dostat do MystiQ rádia nebo piloval svoje znalosti s vidinou přijmutí do řad game masterů.* Chvíli jsem koketoval s návratem na takzvané legacy servery, kde beží WoWko bez dalších datadisků (pro mnohé tak v nejčistší - ale taky nejtěžší - podobě), na vlastním z legrace spuštěném serveru natáčel velmi "humorná" videa a na hodině výtvarné výchovy jsme jako kulisu s kamarádem pustili amatérskou videorecenzi WoWka.<br />
<br />
<center>
<iframe allowfullscreen="" frameborder="0" height="315" src="https://www.youtube.com/embed/1lVXYdf9Yss?rel=0" width="560"></iframe></center>
</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
<div style="text-align: -webkit-center;">
<span style="font-size: x-small;"><br />Z na disku hluboko zahrabaném archivu.</span></div>
<div>
<span style="font-size: x-small;"><br /></span></div>
<br /></div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
Ironií osudu samozřejmě bylo, že přestože jsem herní filmečky znal nazpaměť a slova z traileru bych vám řekl i o půlnoci, hra mě těsně před dokončením nejvyšší úrovně přestala bavit. Moje vzpomínky jsou hodně kusé, ale jestliže poblouznění trvalo nějaké dva roky, vystřízlivění bylo překvapivě rychlé. A i když jsem se k WoWku párkrát z dlouhé chvíle pokoušel vrátit, konečnou stanicí během střední školy byla verze s rozšířením Wrath of the Lich King a level 78 (tehdejší maximum bylo 80) Draenei mág.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
World of Warcraft jsem až na občasné párdenní návštěvy ignoroval až do třeťáku na žurnalistice. Moc dobře jsem si totiž pamatoval sílu, s jakou umí člověka připoutat a to, jak pro mě před pár lety byl svět Warcraftu ten nejzajímavější. Osudnou nakonec byla zmiňovaná Mahulenina prosba o instalaci, která nakonec vyústila v to, že jsem psaní bakalářky prokládal sháněním nového vybavení pro mou gobliní zlodějku, která se později přerodila v nemrtvou rytířku smrti. Už to nebyl MystiQ, který je dneska už nefunkční, ale pro jistotu jsem ani teď s oficiálním serverem nezačínal - ne, že bych na to neměl (nebo nechtěl), jenže jsem se bál, abych kvůli utrácení peněz nehrál řádově víc. A i když se blížily státnice a já začal pracovat na Wavu, kvůli spoustě volného času nakonec moje druhá (možná třetí, nejsem si počtem přestávek jistý) vyvrcholila o prázdninách. Vystřízlivění dorazilo tentokrát po dosažení nejvyššího levelu a nějakých týdnů k tomu, na Studia nových médií jsem nastupoval už bez nutkání akumulovat valor pointy* (zato však s nutkáním hrát Dotu 2, ale to je jiný příběh).<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi9jkv9CxMmYHcIOVx9ddbAb79YLdiso5lws_MTdCkBEwIbI9WJlNYO15mDcCHjfULv6rV9tlAP1PF0KioIwD7T73W8oWpdDZu5AUFCC4HHq3ihddAYgbSkDvThb1kltsuwjRVKD3rgfbM/s1600/V%25C3%25BDst%25C5%2599i%25C5%25BEek.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="158" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi9jkv9CxMmYHcIOVx9ddbAb79YLdiso5lws_MTdCkBEwIbI9WJlNYO15mDcCHjfULv6rV9tlAP1PF0KioIwD7T73W8oWpdDZu5AUFCC4HHq3ihddAYgbSkDvThb1kltsuwjRVKD3rgfbM/s400/V%25C3%25BDst%25C5%2599i%25C5%25BEek.JPG" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><br />Můj starý oficiální účet už je nějakou dobu zabanovaný - někdo mi ho ukradl a prodával na něm goldy.</td></tr>
</tbody></table>
<br /></div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
A to je tak zhruba (a hodně zkráceně) vše. Během posledních pár dní jsem se k WoWku vrátil, ale opět nejsem ochotný věnovat tolik hodin raidování a honbě za těmi nejlepšími věcmi, což moji tzv. late-game* dost limituje. Chvíli mi (tak jako pravidelně od vydání) cukala ruka nad tlačítkem "buy" u posledního datadisku Legion, ale moje obava z příliš velké závislosti v návaznosti na finanční investici zůstává. </div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
Dá se tak říct, že World of Warcraft je hra, kterou jsem sice hrál nejvíc ze všech, ale nikdy jsem ji nevyhrál. Nikdy jsem neprošel s 40 (resp. 20/25) lidmi ty nejtěžší instance, nikdy jsem nedosáhl toho nejlepšího ratingu v PvP (player versus player) hraní. Na střední jsem se tak dlouho plácal v obrovském světě a zkoušel jeho možnosti, teď mě představa prázdných nedělí kvůli pravidelnému hraní jediné videohry trochu děsí. Možná by se to změnilo, kdyby se mnou WoWko hráli další kamarádi. A možná ani to ne. Kouzlo, které World of Warcraft před těmi x lety obestíralo, je pryč - prostě už jsem toho prozkoumal a načetl až moc, abych se dokázal pro hru tak nadchnout. A taky mám jiné starosti, mezi které patří mimochodem i to, že musím (a chci) hrát i jiné hry.</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
<br />
<center>
<iframe allowfullscreen="" frameborder="0" height="315" src="https://www.youtube.com/embed/vlVSJ0AvZe0?rel=0" width="560"></iframe>
<span style="font-size: x-small;"><br />Představte si, že je vám 12. Nevypadá tohle jako nejvíc nejlepší hra na světě?</span><br />
<br /></center>
</div>
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
Možná jste dočetli až sem a říkáte si, co vede člověka k tomu, aby v jediné hře strávil tisícovky (nepřeháním) hodin života. Nechci to zbytečně natahovat, možná to rozeberu detailněji příště, ale alespoň u mě to tehdy byla kombinace spousty volného času, pozitivního fantasy naladění a obrovského živoucího světa, který World of Warcraft nabízí. Je dobře napsaný, dobře vystavěný, se silným (pravidly a fungováním světa samozřejmě podpořeným) závislačícím potenciálem a hlavně v něm jde dlouho a dlouho objevovat nové věci. Jako jednotlivé části (ať už samotný scénář, grafika nebo i gameplay) World of Warcraft ke špičce rozhodně nepatří. Ale jako souhrn všeho s obrovským smyslem pro detail (disclaimer: nehrál jsem novější než třetí expanzi), nepostradatelnou online složkou (prostě, že hrajete s živými lidmi) a duší vycházející z tradice světa Warcraft, funguje výborně. Když se zpětně podívám na ty dva roky na střední, možná až moc. </div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
<b>Raid</b><br />10 - 40 lidí, kteří se dají dohromady, aby prošli vývojáři připravenou lokaci, porazili hlavního bosse a získali ty nejlepší předměty<br />
<br /></div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
<b>Dungeon</b><br />5 lidí, kteří se dají dohromady, aby prošli vývojáři připravenou lokaci, porazili hlavního bosse a získali různě dobré (podle obtížnosti) předměty</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
<b>Illidan Stormrage</b><br />
Jedna z hlavních postav Warcraftu III, hlavní nepřítel druhého datadisku WoWka The Burning Crusade, hlavní záporák knižní trilogie, kterou jsem během mého hraní WoWka přečetl</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
<br />
<b>Game master</b><br />
Správce hry, pomáhá hráčům, udržuje hru v chodu, pořádá speciální eventy, soutěže, udržuje komunitu<br />
<br /></div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
<b>Valor points</b><br />
Body získané procházením těžších dungeonů a raidů, za které se nakupuje dobré vybavení</div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
<div class="MsoNormal">
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
Ondřejhttp://www.blogger.com/profile/08540436620014120700noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-624731847369546483.post-29354414581114439452016-05-22T16:12:00.001+02:002016-05-22T16:12:10.808+02:00Vkusné rozrušování reality s Taryn Simon<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="font-family: Arial; font-size: 14.6667px; line-height: 1.38; white-space: pre-wrap;"><b>Michal Nanoru si v galerii pražského Rudolfina buduje renomé kurátora, který představuje českému publiku to nejzajímavější ze zámořské scény. Po zásadní výstavě Only The Good Ones, která byla do velké míry definována newyorskými autory, nechal do pěti výstavních sálů dovézt díla autorky ze stejného města. A tak jako třeba s Ryanem McGinleym se i s <a href="http://www.galerierudolfinum.cz/cs/exhibition/taryn-simon" target="_blank">Taryn Simon</a> strefuje do hluchého místa zdejšího výstavně-fotografického života.</b></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="font-family: Arial; font-size: 14.6667px; line-height: 1.38; white-space: pre-wrap;"><b><br /></b></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjqMHeUw-DzJhOcIGEPsHpPRPyNnkvEsdH7xUgVa5h_JN8FMHF-AeJ47_5kGZoACrbzY1Z4ta7pSA8CnrnO-_DUVkdsuNRlPs7IYQs4zCPG-ml6UYZajW4BXy5PwhJSK6k8SC0g4cStnSg/s1600/11bc0e71857019f2d87ce0c69cf21cb5.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="285" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjqMHeUw-DzJhOcIGEPsHpPRPyNnkvEsdH7xUgVa5h_JN8FMHF-AeJ47_5kGZoACrbzY1Z4ta7pSA8CnrnO-_DUVkdsuNRlPs7IYQs4zCPG-ml6UYZajW4BXy5PwhJSK6k8SC0g4cStnSg/s400/11bc0e71857019f2d87ce0c69cf21cb5.jpg" width="400" /></a></div>
<div dir="ltr" style="margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: center;">
<span style="font-family: Arial; font-size: xx-small;"><span style="line-height: 20.24px; white-space: pre-wrap;">Repro: Rudolfinum</span></span></div>
<div style="text-align: center;">
<b style="font-weight: normal;"><br /></b></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Taryn Simon v sobě totiž spojuje to nejlepší jak z čisté fotografie, tak konceptuálního umění. Přestože fotografii jako takovou používá víceméně jako nástroj a sama se za fotografku nepovažuje, nechybí jejím pracem vytříbená estetika, která dokládá nejen její technickou zručnost, ale snahu propojit myšlenku s materiálnem. To je v ostrém kontrastu s diskurzem, který panuje třeba (soudě dle prezentace na artsemestru) na pražské UMPRUM a který konceptuálně zaměřenou fotografii vyděluje z výtvarných kategorií. Taryn Simon tak umí pracovat jak s velkoformátovým fotoaparátem, tak nám pomocí něj sděluje důležité informace o našem světě.</span></div>
<b style="font-weight: normal;"><br /></b>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Její přístup je přitom na míle vzdálený akademickému tázání se po podstatě fotografického média. Vlastně jednoduchými nápady komentuje problémy mnohem hlubší, které sociální vědci řeší od vzniku oboru - rozložení moci, definici reality a kdo si ji a jakým právem uzurpuje. Ať už je to místnost zobrazující věci běžně skryté americké veřejnosti, nebo vitríny plné obrázků z otevřeného katalogu newyorské knihovny, kterými komentuje otázku náhodné (či vědomé) konstrukce vnímání skutečnosti, do mysli diváka se třeba i po prvotním úsměvu vkradou otázku hlubší: kdo určuje, jak bude zobrazována Palestina? Proč se tak děje? Podobná situace se pak opakuje v místnosti plné fotografií zabavených při hraniční kontrole na letišti JFK - proč bylo zrovna tohle zabaveno?</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br class="kix-line-break" /></span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br class="kix-line-break" /></span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">I to by možná stačilo. Simon se ale vyvarovala pasti, do které se řada autorů chytí - svůj vlastní světonázor, svoje jasné stanovisko v dílech nedává. Nabízí ideu, otázku a kontemplační prostor, ale vynechává jasné odpovědi. Její tvorba je tak v zásadě (pokud připustíme, že je něco takového možné) apolitická. Nefavorizuje jeden proud, nebo ideologii, ale ptá se po subtilních mocenských strukturách, a to bez hodnotícího dovětku. </span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjfeLlzgTluEiwY3TmfMNtECs9wsz5rwaSLISwMcbQkvFx4pcx0ExV_za6X8tNmrLXCkZYsm8mvDUgCP56V-fX75TuC64wp2aOQqv-V9z0W65Hg9vrsY6fUH2TOSRb7NdnF3vcL3SfPxIo/s1600/f7f0abb5461637301de8d0304bae762e.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="286" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjfeLlzgTluEiwY3TmfMNtECs9wsz5rwaSLISwMcbQkvFx4pcx0ExV_za6X8tNmrLXCkZYsm8mvDUgCP56V-fX75TuC64wp2aOQqv-V9z0W65Hg9vrsY6fUH2TOSRb7NdnF3vcL3SfPxIo/s400/f7f0abb5461637301de8d0304bae762e.jpg" width="400" /></a></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: center;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><span style="font-size: xx-small;">Repro: Rudolfinum</span></span></div>
<div style="text-align: center;">
<b style="font-weight: normal;"><br /></b></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Michal Nanoru navíc výborně promyslel adjustaci jejích děl. Na zdech galerie najdeme pověšené fotografie, uprostřed místností (u projektů, které to vyžadují) je pak umístěna vitrína s doplňujícími artefakty, stránkami z knih a dokumenty. Divák je tak veden tam a zpátky, což je cesta zpřesňující významy a rozšiřující výklady jednotlivých fotografií. Za zmínku stojí ještě vědomá práce s nevýrazným a malým písmem popisků, takže člověk se pro jejich přečtení musí k fotografii přiblížit a soustředně tak dát symbolicky textu vládu nad obrazem. Není to ale nějaký sémiotický komentář o vzrtahu dvou médií: je to další prostředek jak ukázat, že významy věcí jsou tekuté.</span></div>
<b style="font-weight: normal;"><br /></b>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Jestliže první čtyři místnosti tvoří expozice katalogů, které Simon důslednou prací sbírala po dlouhou dobu (snímky ptáků z filmů Jamese Bonda, už zmiňovaný zabavený kontraband, obrazová knihovna a naposled věci skryté), poslední dvě díla jsou postavena na konci výstavy v těsné blízkosti a tvoří za dílem Taryn Simon symbolickou tečku. První z nich je online program, který vytvořila s dnes už mrtvým aktivistou Aaronem Swartzem, který zobrazuje výsledky v obrázkových internetových vyhledávačích v různých zemích a zpochybňuje tak roli obrazu jako univerzálního jazyka, druhý je pak záznam mediální manipulace z rozhovoru autorky v televizní stanici Russia Today, po jehož ukončení byla Simon požádána o několikaminutový němý úsměv pro potřeby prostřihů. Na závěr pak tyto projekty ukazují Simon v plastičtějším a multimediálnějším světle.</span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br class="kix-line-break" /></span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br class="kix-line-break" /></span><span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 14.666666666666666px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: 400; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Galerie Rudolfinum tak za pomoci Michala Nanoru opět potvrzuje pozici fotograficky nejprogresivnější instituce. Taryn Simon představuje autorku, která hranice klasicky vnímané fotografie překračuje s noblesou, bez zbytečných a samoúčelných konceptuálních hrátek, s myšlenkou vyjádřenou zároveň jasně, ale dost vágně na to, aby divák po schodech ven odcházel s hlubokou studnicí nápadů na přemýšlení. A co víc vlastně od umělecké výstavy chtít.</span></div>
Ondřejhttp://www.blogger.com/profile/08540436620014120700noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-624731847369546483.post-65816047769669995342016-01-29T23:54:00.000+01:002016-01-31T19:24:19.895+01:00Vojta Roček: “Žijem v bezprecedentní době.”<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgl3iI2tAxy7EJR7EERT1hXiLwNzO_2l3xXP2NSW0OM0yI8huZbsqB0wwAcJulG2lMWuJ5xBQOuZtrPr4PYmy9qZgHWY1iui93stAfddLP32cHiX8xZuGbEVF4nCoLhb7jVgjaPr5PffQw/s1600/vojta.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgl3iI2tAxy7EJR7EERT1hXiLwNzO_2l3xXP2NSW0OM0yI8huZbsqB0wwAcJulG2lMWuJ5xBQOuZtrPr4PYmy9qZgHWY1iui93stAfddLP32cHiX8xZuGbEVF4nCoLhb7jVgjaPr5PffQw/s640/vojta.jpg" width="640" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><b><br /></b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><b>Vojta Roček je přední český odborník na propojování business intelligence a nejnovějších technologií - jinými slovy pomáhá prací s daty vylepšovat fungování tuzemských i zahraničních firem. Původně jsem se s Vojtou sešel kvůli školnímu úkolu, ale věci, co mi během víc než hodiny v Karlínském bistru Proti Proudu řekl, byly až moc zajímavé na to, aby skončily zapomenuté někde na Dropboxu.</b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><b><br /></b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><b>Z rozhovoru jsem nakonec vymazal (skoro) všechny pasáže o Vojtově práci - stejně už to řekl líp <a href="http://startitup.cz/vojta-rocek-ambicioznosti-projektu-zvysujes-jeho-sanci-na-uspech/" target="_blank">jinde</a>. Zůstalo šest stran o životě na vlně technologického pokroku, nedostatcích vysokoškolského vzdělávání a rad, jak zvládnout komplexitu a dynamiku dnešního světa. Kdybyste se ale přece jen o Vojtovi chtěli dozvědět víc, <a href="http://dotriceti.tumblr.com/post/138207212744/vojta-ro%C4%8Dek-kdy%C5%BE-cht%C4%9Bj%C3%AD-to-nejnov%C4%9Bj%C5%A1%C3%AD-vyb%C3%ADraj%C3%AD" target="_blank">tady</a> najdete krátký profil, detaily jeho pracovní dráhy zas na <a href="https://www.linkedin.com/in/vojtarocek" target="_blank">LinkedIn</a>. K porozumění ale potřeba nejsou, protože Vojta má co říct i mimo záběr svojí profesní kariéry.</b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><b><br /></b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><b>A poslední poznámka: V textu najdete odkazy na články, kde Vojta některé myšlenky dál rozvádí. To kdyby vám to nestačilo. </b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><b><br /></b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><span style="font-size: large;"><span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">„</span><span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Dnešní dobu je třeba vnímat ve fakt širokým kontextu</span><span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">“</span></span></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><b><br /></b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><b>Jak se cítíš v dnešním technologickým světě?</b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Dobře, protože jsem pořád na špičce, před tou vlnou.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><b>Na <a href="http://www.vojtarocek.cz/full-stack-impostor/" target="_blank">hraně digitálního zítřka</a>…</b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Přesně tak. Ve chvíli, kdy s novejma věcma žiješ a absorbuješ je postupně, tak se i telefon pod tvejma rukama vyvíjí postupně - nedostaneš ho po pěti letech vývoje jako hotovou věc, se kterou se musíš naučit. A jsi o krok napřed.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><b>Myslíš, že to tempo vydržíš? Že budeš o krok napřed i za 40 let?</b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Nevím, jestli budu chtít. Úplně dobře si umím představit, že od tohohle světa budu chtít vypadnout a budu žít na nějakým ostrově, kde mi to bude úplně jedno. Je to namáhavý a náročný. Žijeme v bezprecedentní době a myslím, že naši rodiče si neuměj představit jak moc těžký je dneska udržet se ne nutně na špičce, ale v tom růstovým módu: totiž že rosteš rychleji než ostatní lidi. A vyčerpává to, brutálně to vyčerpává.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><b>A dost lidí na to třeba i rezignuje.</b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Dnešní doba vyžaduje, aby ses na ni hodně soustředil a vnímal ji ve fakt širokým kontextu. A některý lidi na to nemaj čas ani prostor. A proto potom pak říkaj věci, který nejsou dobrý.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Třeba když tehdy zrušili Google Reader. To byla pro nás informační fanatiky velká modla, protože jsme byli všichni přisátý na RSS streamy jak z venčí, tak napříč svejma kamarádama. A když ho Google zrušil, tak se psalo, že je to skvělá příležitost pro někoho, kdo udělá náhradu, s čímž jsem dost polemizoval. Tohle je přesně ta debilita starýho světa - Google věděl, proč to dělá, věděl, že RSSka jsou mrtvý. A historie nám dala za pravdu.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><b>Ale pořád se používají, třeba v podobě Feedly a podobně. Proč jsou podle tebe pasé?</b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">To množství informací a zdrojů totiž roste takovým způsobem, že nejseš schopnej se bez nějakýho social kurátorství typu Twitter v tom rozumně vyznat, respektive budeš omezenej na malý množství zdrojů a nikdy neuvidíš nic mimo velmi úzkej záběr. A to s tím Google Readerem pro mě byla taková demonstrace, že ti lidi ze starýho světa se snažej žít s tím, co maj. A to je něco hodně typickýho.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Aby ses udržel relevantní, musíš si neustále hrát s novejma věcma, který přicházej na trh a měněj tvůj přístup ke světu a jeho používání. Když přišly dotykový telefony, tak lidi říkali, že je jedno, jakej telefon používáš - ale ono není. S ťukacíma telefonama přišel úplně jinej typ aplikací, jinej typ her, jinej typ prohlížení webu a spoustu věcí to naformátovalo hodně jinak. Když to ignoruješ, tak ti nedochází, jak se věci vyvíjejí a nenaučíš se s nima hned na začátku. Abys byl dneska relevantní, tak tě to nutí neustále testovat nový věci a sám si pro sebe zkoušet, jestli jsou důležitý a proč. A lidi ze starýho světa to podle mě prostě nedělají.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><b>Ale když těch věcí je tolik? Dokážeš rozlišit dobrou věc od prázdnýho hypu?</b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">To víš, že nejsem vůči hypu imunní. Ale jde o to bejt v pozici, kdy máš možnost si tu novinku vyzkoušet. Ale nový věci to chce tlačit neustále - jedním z důvodů, proč je Keboola tak úspěšná, je to, že má Slack, Trello, Zendesk a celkem asi 30 cloudovejch služeb, který měla jako první v republice. A to proto, že její zakladatel přesně takhle hledal mezi věcma z nový éry ty, který by mohly bejt relevantní. A když pomáhá startovat jakoukoliv firmu od nuly, tak ji nezbrzdí starým designem.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><b>Jak to děláš ty?</b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Já těžím z toho, že mám kamarády, který jedou tu digitální hranu taky, ale v jinejch oborech než já. Znám lidi, který se specializujou na androidovej vývoj, takže jsme půl roku před ostatníma měli Google Glass u mě na balkóně a přemýšleli jsme, co s nima. To samý chytrý hodinky. Nemyslím si, že je to něco důležitýho a kritickýho, a to proto, že jsem si je ozkoušel. Mám okolo sebe lidi, kteří technologie v tom svým oboru sbíraj, jdou po nich, a od těch se učím. Dneska je extrémně důležitý bejt ve skupině lidí, který jsou ty “new age kids” a dělaj něco zajímavýho.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><b>Jasně,<a href="http://www.vojtarocek.cz/jakou-skolu-si-vybrat-a-jak-vychovavat-sve-deti/" target="_blank"> cool kids se bavěj s cool kids</a>.</b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Je to tom bejt relevantní něčím i pro ostatní. Já se snažím bejt relevantní tím, že chápu svět. K tomu mi dopomáhá business intelligence, protože když jsem v práci nucenej nacházet problémy ve firmách, tak to potom z nudy dělám i ve světě kolem mě. A jsem pak poměrně jednoznačně schopnej identifikovat to, kde jsou problémy a co by se muselo změnit. Jen to kromě těch pár mejch přátel nikoho nezajímá.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><span style="font-size: large;"><span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></span></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><span style="font-size: large;"><span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">„T</span><span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">o, že uvažuju systematicky, je kým jsem a proč jsem dobrej.</span><span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">“</span></span></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><b>V čem je dnešní Vojta jinej než Vojta v roce 2007, když šel do svý první IT práce?</b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Rozhodně jsem si vědomej svejch hodnot. Tehdy jsem měl spoustu teoretickejch znalostí a myslel jsem si že to celý vyownuju, tak jak to dělám dneska, ale chyběly mi ty hodnoty. Takže mý rozhodnutí byly značně náhodný a podléhaly nějakýmu mýmu osobnímu rozmaru. Teď jsem daleko cílevědomější a vím proč dělám ty věci, jaký dělám. Vůbec nějaký hodnoty mám, tuším, co je můj smysl v životě, a jsem schopnej pracovat na tom, abych byl spokojenej</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><b>Vypadá to, že k životu přistupuješ dost systematicky.</b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">A jsem za to hodně kritizovanej. když jsem byl mladší, rozbíjel jsem věci, házel po lidech klíče, obecně jsem měl velký problémy se zvládáním svejch emocí a dalo mi hodně práce je zkrotit. A pokračoval jsem v tom dál a teď se snažím mít svý emoce po kontrolou a uvažovat velmi racionálně. Z dlouhodobýho hlediska mám pocit, že se ti tenhle přístup vyplatí nejvíc.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">A nevím, jestli je náhoda, že dělám to, co dělám, a díky tomu uvažuju systematicky, nebo jestli díky tomu, že uvažuju systematicky, dělám to co dělám. Každopádně je to jeden z důvodů, proč mi jde business intelligence. To, že uvažuju systematicky, je kým jsem a proč jsem dobrej.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><b>Nedávno jsi založil vlastní podnik. Kolikátej?</b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Druhej. Hele, já si trochu vyčítám, že jsem nezačal dřív. V nějakým korporátu můžu mít poměrně slušný peníze a nemusel bych se dřít s rozjížděním vlastních věcí, ale pro mě je výzva překonat sám sebe, dřít zem a začínat od nuly. Lítat do Anglie a tam někoho přesvědčovat, aby mě dal svoje data, že mu s tím udělám něco revolučního.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><b>Takže peníze nejsou to hlavní.</b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Já úplně nepatřím mezi ty, co by říkali, že peníze nejsou důležitý. Peníze jsou velmi důležitý, a to z mýho pohledu hlavně proto, že s nima můžeš měnit realitu okolo sebe v realitu, ve kterou ty věříš. Můžeš je použít k tomu, aby bylo víc dětskejch školek, nebo aby se zasadilo na ulici víc stromů. Peníze nejsou špatný a je fajn je mít, abys mohl dělat věci, ve který věříš. Ale jakmile začneš vydělávat peníze proto, abys vydělával peníze, tak přestaneš bejt dobrej v tom, co děláš. Mělo by to bejt obráceně: nejdřív by tě to mělo bavit a měl bys v tom bejt dobrej, a pak by ti to teprve mělo nýst peníze. Doteď jsem vlastně nepřišel na to, co by mě bavilo úplně nejvíc a v čem jsem nejlepší. Lidi mně platěj za věci, který umím - a věci, který umím, mě nebavěj.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><b>Když jsi říkal že tě vždycky bavilo pracovat s informacemi, tak jak se to projevovalo třeba v dětství, dospívání?</b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Hodně jsem četl. Třeba v patnácti jsem přečetl celýho Julese Verna, v šestnácti celou Zeměplochu. Jak houba jsem nasával strašně moc informací a pak jsem někdy kolem těch patnácti, šestnácti dostal internet...</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><b>… a vzniklo <a href="http://www.hash.cz/infernox/" target="_blank">Inferno</a>.</b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Koukám, žes mě fakt zkoumal.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><b>Tak ty to <a href="http://www.vojtarocek.cz/about/" target="_blank">tam</a> máš prolinkovaný!</b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Jojo, tak když už jsem se s tím tenkrát dělal… mě baví myšlenka, že když mě bude někdo takhle zkoumat, tak uvidí, že nejsem výstřelek posledních tří let, ale že je tam nějakej vývoj. No, a když jsem tehdy získal přístup k internetu, tak jsem si začal psát blogísek a vůbec informace nějak zpracovávat a třídit. A tam mě to do velký míry fakt chytlo.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><span style="font-size: large;"><span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">„</span><span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Jít na vysokou byla jedna z nejhorších voleb, jaký jsem kdy v životě udělal.</span><span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">“</span></span></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><b>Pak jsi pokud se nepletu nastoupil na informatickou střední v Hradci Králové a po ní šel studovat informatiku na VŠE. Jak se s jejím studiem máš? Našel jsem tvoji diplomku o závislosti lidí na sociálních sítích - takže jsi konečně dostudoval?</b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Teď v září.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><b>A jaká to byla zkušenost? Tuším, že ke konvenčnímu vzdělávání se nestavíš úplně kladně.</b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Jít na vysokou byla jedna z nejhorších voleb, jaký jsem kdy v životě udělal a nejradši bych si za ní rozbil hubu. Nejde o to konvenční vzdělávání, jde o to, že na vysoký škole došlo k rozpojení vztahu mezi tím, kdo platí a tím, kdo poskytuje ty služby. Profesoři tam žijou v nějakým zvláštním světě, kde vůbec není potřeba studenty něco naučit, a studenti žijou v nějakým zvláštním světě, kde není potřeba se nic naučit, a všechno se to točí kolem toho, aby se na konci semestru napsaly nějaký papíry, co se odevzdaj a smysl bude naplněn. A to mě fakt nebavilo.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><b><br /></b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><b>Jak dlouho jsi to vlastně studoval?</b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">10 let.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><b>Ale to už jsi byl ve svý první pořádný práci, CreditInfo Solutions, ne?</b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Já jsem u celýho studia vysoký pracoval a když pracuješ, tak se studuje špatně. Hlavně si člověk zvlášť v IT kontaktem s praxí uvědomí, že všechno, co se učí na škole, je zbytečný a zastaralý. Já jsem se vlastně na vysoký nenaučil nic, co bych pak využil v praxi. A když už jsem s něčím z praxe přišel, tak mě ty pedagogové většinou dost nevybíravě poslali do prdele - oni to prostě učili nějak a tak chtěli dělat.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Třeba domácí úkoly, to je debilita non plus ultras: máš zpracovat nějaký téma a nemůžeš to okopírovat z Wikipedie - takže zahodíš ten nejlepší možnej zdroj a rozcestník k dalším informacím. A zpracuješ to hůř než to už někdo na tý Wikipedii zpracoval jen proto, aby někdo, kdo ti to zadával, byl spokojenej. K čemu… to nemá žádnej důvod. Psaní diplomek, bakalářek, to nemá žádnej důvod. A píšeš na minimální počet stránek, takže učíme lidi, že se maj vyjadřovat co nejsložitějc a nejzbytečnějc. Celej byznys se snaží dělat věci co nejefektivnějc a ze školy ti lezou lidi, který pracujou s tím, aby to mělo dostatečný množství stránek.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><b>A co ekonomická stránka tý školy? Když už IT stálo za nic...</b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Když chodíš na vysokou v nějakým pozdějším věku, tak nic, co se tam děje, nedává tak úplně smysl. Konkrétně na ekonomce se učíš ideální modely, který ti maj pomoct pochopit, jak to funguje, ale v realitě se s nima nikdy nepotkáš. A já si myslím, že ti ubližujou - že ti neumožňujou pochopit svět v tý jeho surový realitě.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Po pěti letech ekonomky jsem nedokázal říct, čím byla způsobená finanční krize. Musel jsem si to znova fakt složitě dohledávat na netu a zkoumat všechny ty důvody, který nemaj nic společnýho s ekonomií.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif; font-size: large; font-weight: bold;">„</span><span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif; font-size: large; font-weight: bold;">Někteří z nás už částečně žijou v singularitě.</span><span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif; font-size: large; font-weight: bold;">“</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<b style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;"><br /></b></div>
<div style="text-align: justify;">
<b style="font-family: Arial, Helvetica, sans-serif;">A co jsi vlastně šel po obecný informatice studovat na magistra?</b></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Kongnitivní informatiku, což je spojení počítačů a mysli. Je to sociologie, psychologie a neurologie namíchaná s informatikou, což je ostatně důvod, proč jsem si vybral takový téma diplomky - přesně zapadá do definice toho oboru.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><b>Věnuješ se tomuhle kognitivnímu zájmu nějak dál?</b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Hrozně by mě to bavilo a nějakým způsobem k tomu inklinuju… nebo ještě jinak: podle mě to za 10 let budou muset umět všichni. Myslím tím to, že se teď IT posouvá z toho čistýho IT pro geeky, nerdy a ajťáky k IT pro všechny, který vyžaduje, aby si návrháři IT systémů byli vědomí toho, jak funguje lidskej mozek. Aby to pak byl schopnej používat každej. Můj magisterskej obor byl vymyšlenej dobře, ale já jsem ho studoval už pozdě. Ale co mě to pomohlo pochopit dobře jsou dynamický a komplexní systémy, což je něco, co by podle mě měli znát všichni - chápat jak funguje svět, protože ten je kurva dynamickej a kurva komplexní.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><b>V čem se to projevuje nejvíc?</b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Přestává platit to, že si zvolíš nějakou strategii a ta ti funguje pět, deset let. Že si řekneš: budu používat Android a ono to 10 vydrží. Během dalších tří let přijde něco, co ti to kompletně překopá. Ale to je ve všem - v partnerskejch vztazích, v práci, v přístupu k životu. Všechno se neustále mění, a ty musíš neustále ověřovat, co je správný, s čím máš fungovat. A to dneska lidi neuměj, protože je to nikdo nenaučil.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><b>Proč se ta rychlost tak výrazně změnila až v poslední době?</b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Kurzweil a jeho teorie exponenciálního přírůstku, která říká, že všechno okolo nás má tendenci dít se exponenciálně. Snad kromě nárůstu počtu lidí na zemi je to asi ve všem pravda - počet uzlů na internetu, množství dat. No a lidi maj tendenci zaměňovat tu první část exponenciální křivky za lineární, a pak jsou hrozně překvapený. Podle Kurzweila je dnešní doba specifická ještě tím, že dochází k multiplikaci těch exponenciálních jevů, schází se jich víc najednou, mísej se a hypujou navzájem. Takže nejen, že se všechno hrozně rychle mění, ale mění se to exponenciálně a exponenciálně rychle se mění i všechno okolo toho.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Někteří z nás už částečně žijou v singularitě, to znamená, že přestávaj mít možnost na základě toho, co věděj, predikovat budoucnost jejich vlastního oboru.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><br /></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><b>Řešením je co, adaptabilita?</b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Brutální adaptabilita. Chtít zkoušet nový, nebát se toho - fakt musíš, fakt musíš. Časy mezi technologickejma cyklama se snižujou pod stíhatelnou úroveň. Všechno, co používám v práci, jsem svým způsobem nedávno začal testovat. A nejsem si ještě jistej, jestli to používat chci, ale nic jinýho mi nezbejvá. Nemám čas to testovat někde bokem. A doufám. Snažím se používat to, co má největší hype, protože když je problém, tak ho najednou řeší hodně lidí. Takže zase: jde o to bejt na tý digitální vlně.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><b><br /></b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><b>Je něco, co ti v dnešní době chybí?</b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Největší problém lidstva je v chybějícím rozhraní pro práci s informacema. Oči nevznikly na čtení, uši nevznikly na poslouchání hlasu a pusa už vůbec nevznikla na formulaci myšlenek. Všechno to jsou orgány, který jsme nějakým způsobem ohli a mozek spolu s nima. Kdybychom měli přímý napojení na informační zdroj, dokázali bychom v mžiku číst myšlenky jinejch lidí - a ti by je nemuseli složitě převádět do abstraktního jazyka, aby to ostatní stejně pochopili trochu jinak. Je otázka, jestli by došlo ke globálnímu porozumění, nebo globální válce, ale hodně věcí by se tím urychlilo a vyřešilo. To, že si lidi nerozuměj a nedokážou formulovat myšlenky, je velkej problém a blokuje nás ve spoustě věcí.</span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><b><br /></b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;"><b>To je taková dost cyberpunková vize.</b></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="font-family: "arial" , "helvetica" , sans-serif;">Jo, to je. Otázka je, jestli to bude převládající trend a jestli se to vůbec rozšíří. Z mý zkušenosti ale nakonec přijde všechno.</span></div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
</div>
Ondřejhttp://www.blogger.com/profile/08540436620014120700noreply@blogger.comPraha, Česká republika50.0755381 14.4378004999999849.749331100000006 13.79235349999998 50.4017451 15.083247499999981tag:blogger.com,1999:blog-624731847369546483.post-1556011347561185882015-12-09T12:04:00.002+01:002015-12-09T12:04:37.958+01:00Remundova humanistická cesta Ukrajinou<div style="text-align: justify;">
<b>Jákákoliv válka je hnaná politickými a ekonomickými pohnutkami. Přes všechny ty analýzy nebo komentáře často zapomínáme na to, co za propagandistickými plakáty a světovými summity je - ztracené životy, rozvrácené rodiny a zničené domovy. Nejinak je tomu i v případě války na Ukrajině, jejíž průběh právě z největší části prizmatem obyčejných lidí dokumentoval Filip Remunda ve třetím díle nejnovější série Českého žurnálu, který nese název Blízký daleký východ.</b></div>
<div style="text-align: justify;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhVyDiqOxXfbqhVmyfiNCLohwwqNytlDuEb00LbH_6Gwl_Kkgf4CSQ9kj2DNht0y3WcStD_AusWkVOyd-4DKwfG-QOTJLjKdMdrZOwCCJNWD27rFWw7pskMuMAxkC99waa1x7K6eWODXYQ/s1600/zurnal.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhVyDiqOxXfbqhVmyfiNCLohwwqNytlDuEb00LbH_6Gwl_Kkgf4CSQ9kj2DNht0y3WcStD_AusWkVOyd-4DKwfG-QOTJLjKdMdrZOwCCJNWD27rFWw7pskMuMAxkC99waa1x7K6eWODXYQ/s1600/zurnal.JPG" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
Hned zkraje je potřeba Remundu pochválit za pro kvalitní dokument zásadní úkon, totiž výběr hlavních aktérů. Jak v Česku pracující gastarbaiterka Taťána s rodinou rozdělenou mezi východem a západem země, tak novinářka Viktorie, která utekla před válkou do Kyjeva, stojí v scénáři na mnohem důležitějším místě než jen jako mluvící hlavy opakující svoje dojmy. Protože i když Remunda neváhá vyzpovídat řadu jiných lidí, Viktorie a Taťána udržují hlavní linku Blízkého dalekého východu - totiž svědectví o konfliktu nikoliv jako o fenoménu geopolitickém, ale bytostně osobním, který tříští rodiny i osudy. </div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Během hodiny stopáže se Remunda v doprovodu zvukaře vydá do všech hlavních oblastí - ukrajinského východu, západního Kyjeva včetně dalších velkých měst a nakonec i do Doněcké lidové republiky. Výpovědí místních s dnes už typickým stylem prostříhává s pohledy na dosud stojící sovětské památníky, nebojí se juxtapozice armádní přehlídky a reklamy na zájezdy s cestovní kanceláří - a vyloženě absurdním momentem pak je volba miss Charkova, kde se modelky promenádují ve vojenských šortkách a zpívají vlastenecké písničky. Občas je té ironie sice až příliš, své opodstatnění má. Pomáhá budovat, a nakonec i ústy Viktorie s Taťánou potvrzuje bariéru mezi vlasteneckou válečnou mašinérií a obyčejnými lidmi, kterým valící se fronta zničila domy.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Jestliže ostatní díla Českého žurnálu mohou svým popiskem "autorský dokumentární film" trochu klamat, Remunda už z počátku svým komentářem dokládá, že o objektivní dokument v klasickém slova smyslu mu nejde. A to ne snad tak, že by nám nabízel hotový výklad situace, ale že nejen bez ostychu dění doprovází svými ryze osobními dojmy a pocity, občas se dokonce i v záběrech sám objevuje - když třeba když jsou Táninou rodinou přizváni ke stolu na lahev vodky a pečené maso</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
"Odmítám přemýšlet jako pragmatik války," rekapituluje svůj duševní vývoj po tomto setkání ve voice-overu Remunda. A když se pak v závěru filmu celá Taťánina rodina sejde k prvním společným Vánocům po roce, Remundovo humanistické poselství zní o to naléhavěji. A konečně - blízký daleký východ je také varováním o tom, že i přes pád mediálního zájmu docela kousek od nás zuří konflikt, ve kterém umírají mladí lidé a ti staří musí ze svých důchodů uživit tři rodiny.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
Blízký daleký východ najdete na iVysílání ČT: <a href="http://www.ceskatelevize.cz/porady/10408111009-cesky-zurnal/214562262600001-blizky-daleky-vychod/">http://www.ceskatelevize.cz/porady/10408111009-cesky-zurnal/214562262600001-blizky-daleky-vychod/</a></div>
Ondřejhttp://www.blogger.com/profile/08540436620014120700noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-624731847369546483.post-17824047665102360192015-11-11T13:06:00.002+01:002015-11-11T21:05:39.139+01:00O špatných podobách boje za sociální spravedlnost<i>(Tento text nijak nesouvisí s kauzou "akty v knihovně AV ČR", byl napsán před jejím vypuknutím a autor tohoto textu také shledává výstavu nahých žen v prostorách vzdělávací instituce za nešťastnou)</i><br />
<br />
Na západ od nás se rozmáhá už několik let jeden veselý trend, který se vyznačuje především tím, že lidé v jeho jménu vynakládají obrovská množství energie na minoritní problémy, a která by byla o dost účelnější jinde. Řeč je o bojovnících za sociální spravedlnost, respektive social justice warriors - totiž těch, kteří zadupají do země třeba počítačovou hru jen proto, že v ní není 50 % žen.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh-aWEb6ftvlUUtISct8WElpoKcNDCu5P-Mi3oxMJBcjk7uv9tibZ1fqMBNuGp8d_I4MaFWbvDWMFhsXYt5HWjzdey0_N-1N-jgZDu7BeXIv3jlPS0u9Sb2La9cPmSwrZge0-IdCODzgjk/s1600/XIR+412t.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh-aWEb6ftvlUUtISct8WElpoKcNDCu5P-Mi3oxMJBcjk7uv9tibZ1fqMBNuGp8d_I4MaFWbvDWMFhsXYt5HWjzdey0_N-1N-jgZDu7BeXIv3jlPS0u9Sb2La9cPmSwrZge0-IdCODzgjk/s640/XIR+412t.jpg" width="640" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<br />
<i>A ani jeden afroameričan...</i></div>
<br />
Neberte mě špatně: jsem pro rovné volební právo žen i mužů a nemyslím si, že by žena měla trpělivě poslouchat manžela a strávit většinu svého času připoutaná k plotně. Stejně tak nepochybuji o tom, že černoši jsou stejně hodnotní lidé jako my a Vietnamcům ve večerkách netykám. To jen pro pořádek, protože jakmile si někdo v Americe dovolí nějaké z bojovníků za sociální spravedlnost byť minimálně kritizovat, hned to z těchto pozic schytá.<br />
<br />
Příklady? Recenze nové hry, kde recenzent hořekoval, že je v ní málo černochů, štvavá kampaň proti Mattu Taylorovi za údajně <a href="http://www.telegraph.co.uk/news/science/space/11232986/Matt-Taylors-sexist-shirt-and-the-day-political-correctness-officially-went-mad.html" target="_blank">sexistické tričko</a>, kvůli kterému se úplně zapomnělo, že jeho týmu se poprvé vůbec podařilo přistát se sondou na kometě prolétající Sluneční soustavou, nebo zrušená stanfordská <a href="http://www.telegraph.co.uk/news/politics/11239437/Oxford-students-shut-down-abortion-debate.-Free-speech-is-under-assault-on-campus.html" target="_blank">diskuze o potratech</a>, protože místní studentky nerozdýchaly, že v panelu sedí muž. Výmluvná reakce jiných <a href="https://www.youtube.com/watch?v=gM-VE8r7MSI" target="_blank">studentů Yale University</a> "But it hurts me!"na otázku ředitele školy "How do you decide what's offensive?"je pak jen třešničkou na dortu.<br />
<br />
Co mají všechny tyhle věci společného? Kdybych psal anglicky, použil bych spojení "non-issue", zkrátka, že problémy, které řeší, jsou víceméně umělé a nestojí za řeč. Ale já to chápu. Než jít do politiky, číst zákony a snažit se něco reálně (třeba i pro ty ženy a černochy zlepšit), je snazší vylít si srdce na blogu, zastavit legitimní diskuzi, a mít pocit, že "jsme to zase těm misogynním prasatům" nandali. Víte, jak nás před pár lety strašili politickou korektností? Zdá se, že tohle je jen pokračováním už nastoleného trendu, jehož hlavním znakem je potlačování jakékoliv diskuze.<br />
<br />
Myslíte si, že desexualizace bradavky nedává evolučně smysl, nebo že vědec se sice oblékl nepatřičně, ale že nebezpečí objektivizace prostřednictvím trička je asi tak velké, jakože nás kolonizují agenti ISIS převlečení za uprchlíky ve středozemním moři? Nerespektujete ženy, jste antifeministi a určitě - zcela určitě - jste zapomněli na zásadní krok, totiž "check your privilege," během kterého si máte uvědomit, jestli nejste privilegování už od narození, a tak nemůžete strádání nebohých obětí vůbec rozumět.<br />
<br />
Mám podezření, že těmto lidem o žádnou debatu tak jako tak nejde. Jsou si jistí svou pravdou, kterou fanaticky hájí a soustavně zamezují ostatním, aby je konfrontovali s jiným (nebo nedejbože opačným) názorem. A je to škoda, protože v kakofonii radikálních hlasů pak zanikají ty podnětné a zajímavé.<br />
<br />
Boj za sociální spravedlnost není totiž a priori vůbec špatná myšlenka. A o to víc zamrzí, když se jí zaštiťují fanatici odmítají jakoukoliv diskuzi. A my, v dobrém slova smyslu osvícené Evropě, si na ně dejme pozor - protože jestli platí přebírání západních vzorů i v tomhle, čeká nás jejich příchod taky.<br />
<br />Ondřejhttp://www.blogger.com/profile/08540436620014120700noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-624731847369546483.post-66807637926389640522015-10-14T13:33:00.000+02:002015-10-14T13:36:57.718+02:00LOVE - až příliš mnoho prázdné lásky<div dir="ltr" style="margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;">
<div style="text-align: center;">
<span style="font-family: Arial;"><span style="font-size: 14.6667px; line-height: 20.24px; white-space: pre-wrap;"><i>(obsahuje malé spoilery, které se ale prozradí docela zpočátku. Přesto pokud se nechcete o nic připravit, raději pozor)</i></span></span></div>
<span style="font-family: Arial;"><span style="font-size: 14.6667px; line-height: 20.24px; white-space: pre-wrap;">
Gaspar Noé má odvahu. Před třemi lety natočil přes dvě a půl hodiny dlouhý film o duši hlavního hrdiny cestující Tokiem a pro propagaci LOVE se nebojí použít plakáty s explicitními záběry pohlavních orgánů. Zároveň je snad prvním režisérem, kterému se podaří se svým novým snímkem nahnat lidi do artových kin proto, aby viděli "to umělecký porno ve 3D." Taková kontroverze ale už spíš patří ke koloritu než že by překvapovala, takže autor této recenze se vypravil na verzi klasickou a spíše než natěšený na nahá těla s vidinou poctivého filmového zážitku. Bohužel pro Noého to dopadlo tak 3:1.</span></span></div>
<div dir="ltr" style="margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgqaKITr0WT3sGhtd8DKwMHAwtN2iOPZDsrDDsicnGeykWz2fbK1ARjpZULPIdc_4mjdYGvYlVDyMHi7MS0wLnaG7UokkKgxhivziMnfZQZZw-50ZlV5oWhF8lz_8e0pzz2UaiLIpMSKaA/s1600/tumblr_nw3uyjZ4zn1se8eifo2_1280.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" height="212" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgqaKITr0WT3sGhtd8DKwMHAwtN2iOPZDsrDDsicnGeykWz2fbK1ARjpZULPIdc_4mjdYGvYlVDyMHi7MS0wLnaG7UokkKgxhivziMnfZQZZw-50ZlV5oWhF8lz_8e0pzz2UaiLIpMSKaA/s400/tumblr_nw3uyjZ4zn1se8eifo2_1280.jpg" width="400" /></a></div>
<div dir="ltr" style="margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;">
<br /></div>
<div dir="ltr" style="margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;">
<span style="font-family: Arial;"><span style="font-size: 14.6667px; line-height: 20.24px; white-space: pre-wrap;">Murphy je citlivý student filmařiny, který je hluboce zamilovaný do černovlasé Elektry. Jsou mladí, plní ideálů a plánují společnou budoucnost. Všechno se ale zkazí ve chvíli, kdy se po přestěhování do nového pařížského bytu seznámí s okouzlující sedmnáctiletou Omi. Banální záplatka, která je pro Noého vstupem do přes dvě hodiny trvající výpravy za nebezpečími, které skrývá otevřená sexualita spojená s milostným citem na hranici závislosti. Mimo jiné tak ukazuje, jak destruktivní pak může být (hlavně muži) idealizovaný sex ve trojici nebo návštěva swingers party. Ale to je všechno vlastně tak trochu vedlejší.
LOVE je totiž hlavně režisérskou exhibicí. Noé film otvírá pětiminutovou sexuální scénou, zahranou Karlem Gusmanem a Aomi Muyock bez jediného střihu. Retrospektivní líčení kolapsu vztahu ústřední dvojice pak poskytuje mnoho příležitostí pro další a další soulože, prokládané pro Noého typickými dlouhými záběry - ne nadarmo za svoji životní inspiraci (na plátně i ústy samotného Murphyho) popisuje Stanleyho Kubricka. Ke Kubrickovské budování atmosféry ale vyvažuje umem emoční trýznivosti, kdy nešetří blízkými pohledy na zbídačené postavy, aby v několika vteřinách přeskočil do ještě zářivé a pozitivní minulosti. </span></span></div>
<div dir="ltr" style="margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;">
<span style="font-family: Arial;"><span style="font-size: 14.6667px; line-height: 20.24px; white-space: pre-wrap;"><br /></span></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjQGQdPbxf-QSI0fAQJOVB90XXQezk06PcTTzfLvGE1soCbAZyNB8NLNgsRfO3QnaL-Fd2Or6mdUMo42ua-fkNYDIkzdOj0JF5s0O63Am3-DhL63nDqCPlg8_jUZEmullaHlStDWbSTg44/s1600/tumblr_nw3uyjZ4zn1se8eifo5_1280.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="212" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjQGQdPbxf-QSI0fAQJOVB90XXQezk06PcTTzfLvGE1soCbAZyNB8NLNgsRfO3QnaL-Fd2Or6mdUMo42ua-fkNYDIkzdOj0JF5s0O63Am3-DhL63nDqCPlg8_jUZEmullaHlStDWbSTg44/s400/tumblr_nw3uyjZ4zn1se8eifo5_1280.jpg" width="400" /></a></div>
<div dir="ltr" style="margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt; text-align: justify;">
<span style="font-family: Arial;"><span style="font-size: 14.6667px; line-height: 20.24px; white-space: pre-wrap;">
Jenže právě v tom je problém. LOVE atmosféru buduje až příliš okatě a řada záběrů je zbytečně dlouhých. Autor tohoto textu samozřejmě riskuje, že bude označen za zastydlého konzervativce, ale někdy je toho sexu zkrátka moc. Často neposouvá děj a slouží jen lacinému útoku na prvotní pudy diváka. A je to škoda - protože jestli LOVE něco je, tak žádné porno: milostné scény jsou natočeny realisticky, citlivě, bez fetišistického zájmu o detaily genitálií.
Důsledkem toho je pak přetažená stopáž, ve které dojem ze silných momentů přebíjí otázka "kdy to skončí?" Kdyby Noé ve střižně film o alespoň půl hodiny osekal (a zbytek si nechal třeba pro režisérskou verzi), měl by LOVE dravější spád a působil by kompaktněji. Protože jinak je všechno na svém místě. Kompozicí a náladou scén patří LOVE k atmosférické špičce, těkavý styl vyprávění k příběhu o zničené lásce sedne a nepříliš známí herci odvádějí přesvědčivé výkony. Když se odmítnutý Murphy zoufale dobývá do bytu milované ženy, mlátí rukama do dveří a křičí, že "tu děvku miluje!" neobejde se to bez emočního efektu na publikum.
A možná to je to hlavní, co se nám Gaspar Noé snaží sdělit. Že hluboká láska a zničující závislost k sobě mají blíž, než si často dokážeme přiznat. Jen je trochu škoda, že ho pod nánosem patosu vyčtou jen ti nejoddanější.
</span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
Ondřejhttp://www.blogger.com/profile/08540436620014120700noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-624731847369546483.post-53558335909834364782015-06-28T13:51:00.001+02:002015-06-28T13:54:31.218+02:00Když chybí vysvětlení (kritické poznámky k výstavě diplomantů AVU)<b>Předevčírem svoje brány, tak jako každý rok, otevřela <a href="https://www.avu.cz/event/2015-06-25/veletr%C5%BEn%C3%AD-pal%C3%A1c-n%C3%A1rodn%C3%AD-galerie-v-praze-diplomanti-avu-2015-3625" target="_blank">výstava absolventů Akademie výtvarných umění v Národní galerii</a>. Prezentace elitní výtvarnické školy, která by ideálně měla vysílat zprávu nejen do zasvěcených uměleckých kruhů, ale taky veřejnosti - toto je elita současného českého výtvarného umění - a vysvětlovat, proč tomu tak je. Jenže dvě patra ve Veletržním paláci, zdá se, splňují jen polovinu.</b><br />
<div>
<br /></div>
<div>
<div>
Současné umění trpí jedním neduhem: je až trestuhodně nesrozumitelné pro tzv. obyčejného člověka. Důvody jsou nasnadě: převaha konceptů, potlačení formální stránky ve prospěch myšlenky a častý důraz na cestu k němu než dílo samotné. A výstava umělecké špičky by tyhle problémy měla reflektovat a nezasvěceným dodat vodítko - zkrátka jim říct, jak umělec přemýšlel a proč je hodný pozornosti.<br />
<br />
To bohužel expozice v Národní galerii nedělá, respektive dělá jen minimálně. Přitom by stačilo málo - kromě štítku (se jménem autora, názvem díla, rozměry a materiálem) pověsit teoretickou část diplomové práce, tedy pár stránek vysvětlujících autorův myšlenkový pochod a kreativní proces. Intermediální a multimediální instalace by najednou dávaly o dost větší smysl i lidem, kterým se nechce v souladu s postmoderním diskurzem nacházet vlastní významy, a ke kterým prostě dílo samo o sobě nepromlouvá. Někteří z diplomantů tak činí, ale jsou v drtivé menšině - a je téměř příznačné, že jsou to ti, jejichž plátna jde pochopit i bez přečtení čtyř stran textu.</div>
<div>
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEizrniqpFLtpCb3zYGxyFYuvkaidcjpgav39s22SayYEikvlIOcafugW9y0Zr9H11B-1BH5bAWIREcSuyCNftV5ywlJutXOACuYXG0TJGHQESWxPKcg3pamo6Q1oCuk75FQSQIWwPU6EUA/s1600/Friedrich.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEizrniqpFLtpCb3zYGxyFYuvkaidcjpgav39s22SayYEikvlIOcafugW9y0Zr9H11B-1BH5bAWIREcSuyCNftV5ywlJutXOACuYXG0TJGHQESWxPKcg3pamo6Q1oCuk75FQSQIWwPU6EUA/s1600/Friedrich.jpg" /></a></div>
<div>
<div style="text-align: justify;">
<i>Hledí Friedrichův poutník vstříc absolutnu, nebo jen v moři mlh hledá významy supermediálních instalací?</i></div>
<br />
A šlo by jít ještě dál. Donutit pedagogy sepsat (stačilo by pár vět) o tom, proč je daný umělec zajímavý, co je na dílu originálního, výjimečného, zkrátka proč by nás mělo zajímat. Ruku na srdce - od vedoucích ateliérů by to byla minimální práce a rozpočet by se nafoukl jen o pár štítků navíc. Výsledkem by bylo, že i divákovi nepoznamenanému současným uměním by bylo umožněno pochopit, což by mohlo vést i k větší prestiži jistých uměleckých odvětví jako takových.<br />
<br />
Výstava totiž jakoby reflektovala ještě jednu z vlastností elitního uměleckého světa - uzavřenost. Možná z ní plyne neochota vysvětlovat svoje díla a jejich podstatu těm, kteří skrze své daně na jejich vznik (a studium jejich autorů) přispívají: běžným lidem. Protože pokud se tak neděje, slouží podobné výstavy absolventských prací jen úzké skupině osvícených a "chápajících" - a to je na expozici v tak významné instituci jako je Národní galerie docela málo.<br />
<br /></div>
</div>
Ondřejhttp://www.blogger.com/profile/08540436620014120700noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-624731847369546483.post-44713554825614001622015-04-14T18:57:00.003+02:002015-04-14T19:20:17.811+02:00Nekončící válka Williama Egglestona<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<b>O fotografovi, který pomohl přivést barevnou fotografii do světa vysokého umění</b></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhJaZuLRG-0bR4lGbcUxvTbiOsH6fDRd-Y8u0CsrNpmB6b0vznVz_maF_Yqp5CnQgeOZfQLjBsx28Rmzvw_irsbj19vA1D8GI2viU-qVeBuAHlohWUxhjZ67jO_Ol7zZEzGMLLe9uKmXJg/s1600/william_eggleston_at_war.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhJaZuLRG-0bR4lGbcUxvTbiOsH6fDRd-Y8u0CsrNpmB6b0vznVz_maF_Yqp5CnQgeOZfQLjBsx28Rmzvw_irsbj19vA1D8GI2viU-qVeBuAHlohWUxhjZ67jO_Ol7zZEzGMLLe9uKmXJg/s1600/william_eggleston_at_war.png" height="258" width="400" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="line-height: 20.7000007629395px; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: inherit;">Je otázkou, jestli kdy fotograf sám dokáže přesně charakterizovat svoji tvorbu, ale Williamu Egglestonovi se to ve větě <a href="http://www.pasunautre.com/journal/2011/09/23/im-am-at-war-with-the-obvious-william-eggleston" target="_blank">"I am at war with the obvious"</a> snad i podařilo. Průkopník, který pod kurátorským dohledem Johna Szarkowskiho vydobyl místo barevné fotografii v nejprestižnějších galeriích a zbavil ji nálepky pokleslé formy dobré akorát tak pro reklamu a novináře. Přesto by bylo chybou vnímat Egglestona pouze jako autora, který sehrál svoji historickou úlohu a může být zapomenut - jeho tvorba, jakkoliv si svoji první výstavu odbyl už v roce 1973, má co říct i dnes. Umanutou vizí, okouzlující prací se světlem a fotografiemi, které mysl zpracovává ještě minuty potom, co je oko zahlédlo.</span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="line-height: 20.7000007629395px; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: inherit;"><br /></span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="line-height: 20.7000007629395px; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: inherit;">Eggleston patří k těm, kteří věří ve schopnost fotografie překonat pouhé tautologické zobrazení, v možnost nahlédnout objektivem pod povrch věcí a podat obecnější zprávu než prosté "toto je." Ikonická Egglestonova tříkolka je na první pohled pouhým snímkem dětské hračky, při bližší kontemplaci ale odhaluje nečekané kontury. Je to komentář života v malém americkém městě, osobně-dokumentární nahlédnutí na místo, ve kterém Eggleston už od počátku pracuje - okolí americké řeky Mississippi. Zvolená perspektiva připomínající pohled dítěte není náhodná, dodává tříkolce takřka zlověstné vzezření, napovídá mnohé o kontemplativních schopnostech člověka, který zmáčkl spoušť. Tříkolka je pro Williama Egglestona symbol úpadku amerického předměstí, nudného dětství rámovaného obchodním domem a příjezdovou cestou rodinné řadovky.</span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="line-height: 20.7000007629395px; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: inherit;"><br /></span></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgMlXz87qbgVaieTM6Y0vN1AIfP5Qy3sYMRzgVTTL4QThJDQdA_xg_8a23gq1RJFBr_kxeiqj2POkT016Cz_9LgsUoVgGEI7oFu4jncenaPAFQsQUFSeI5ISMSxoqfvGRDnfFqLxW1Ysj0/s1600/eggleston-5.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgMlXz87qbgVaieTM6Y0vN1AIfP5Qy3sYMRzgVTTL4QThJDQdA_xg_8a23gq1RJFBr_kxeiqj2POkT016Cz_9LgsUoVgGEI7oFu4jncenaPAFQsQUFSeI5ISMSxoqfvGRDnfFqLxW1Ysj0/s1600/eggleston-5.jpg" height="273" width="400" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="line-height: 20.7000007629395px; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: inherit;">Je to tvůrčí postup pro Egglestona a jeho "demokratický pohled" typický. V místech jeho zájmu není žádného objektu, který si nezaslouží být na diapozitiv zachycen - i ta nejprostší scenérie může v kombinaci s Egglestonovou vizí říct víc než pečlivě sestrojená inscenovaná fotografie. Ne náhodou se jedna z jeho nedávných knih jmenuje "The Democratic Forest", svým názvem tak demonstruje rovný přístup Egglestona ke všem motivům, ať už je to trubka trčící z podvozku náklaďáku nebo portrét kolemjdoucího. </span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="line-height: 20.7000007629395px; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: inherit;"><br /></span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="line-height: 20.7000007629395px; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: inherit;">Egglestonovo dílo však nečerpá svou sílu pouze ze svébytného způsobu nazírání skutečnosti, ale spojuje ji s důslednou a promyšlenou prací s kompozicí a především barvou, kterou nelze od snímku oddělit. Jak John Szarkowski popisuje v předmluvě k Egglestonově prvnímu katalogu, řada fotografů byla příchodem barvy zaskočena - ve smyslu neschopnosti adaptovat svoje oko na odlišné médium a - a produkovali tak "sice barevné, ale vlastně černobílé fotografie." Nikoliv Eggleston. Ačkoliv sám začínal s černobílým materiálem, je evidentní, že jeho síla leží v barvě. </span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="line-height: 20.7000007629395px; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: inherit;"><br /></span></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgXvbmtUb8H7m1Ga5hJPzPfaHiVBIO0MB5Aaj16Ce6OPz8Fzvf31kAl45ygHZnePqH2IqqccXYKEWVtRmq7jkfKi-LA86qpwJCN7ZfoYU6-puOCgu5Ot7vpiD4J7DGxSHfgI-4iH4lYhdY/s1600/cover-600.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgXvbmtUb8H7m1Ga5hJPzPfaHiVBIO0MB5Aaj16Ce6OPz8Fzvf31kAl45ygHZnePqH2IqqccXYKEWVtRmq7jkfKi-LA86qpwJCN7ZfoYU6-puOCgu5Ot7vpiD4J7DGxSHfgI-4iH4lYhdY/s1600/cover-600.jpg" height="268" width="400" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="line-height: 20.7000007629395px; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: inherit;"><br /></span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="line-height: 20.7000007629395px; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: inherit;"><br /></span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="line-height: 20.7000007629395px; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: inherit;">Barevnou paletu, kterou poskytuje ostré americké Slunce, a pastelové odstíny pozitivních filmů Kodachrome a Ektachrome dokáže využít tak, že nejsou jen doplňkem fotografie ale její integrální součástí. Jsou atmosférotvorným prvkem, dodávají objektům na snímku další významy. Vzniká tak pro diváky tíživý paradox. Přestože je většina Egglestonových snímků pořízená v nádherném světle během tzv. zlaté hodiny a má výrazné barvy, lze z nich cítit cosi zlověstného, temného, často se nacházejícího kdesi mimo rám fotografie. </span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="line-height: 20.7000007629395px; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: inherit;"><br /></span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="line-height: 20.7000007629395px; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: inherit;">Tento rozpor koresponduje s motivy a tématy, které si vybírá - stejně jako Eggleston narušuje naše divácká očekávání, protrhávají jeho fotografie nepravdivou fasádu amerického snu. Doplňte uvolněné, nepřesné kompozice (tak trochu předznamenávající v té době se už blížící snapshotovou vlnu) a vznikne vám portrét autora s jasnou, byť na první pohled nezřejmou vizí. Vizí, které se drží už přes čtyřicet let.</span></span></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgbNiDe95C-q06FRBND5RCEjwzuaYYfoia9oy6-ZRknGhyldklCZrskiq6ehieue5-rS_9a9YTdisaH6oMj_27HBtGnpBoDge40wYkBOHzygznFsedRdgIKtMNKjFmMM1dWy8uv8qL_9U8/s1600/Chrome-William-Eggleston-Steidl-2011-www.lylybye.blogspot.com_11.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgbNiDe95C-q06FRBND5RCEjwzuaYYfoia9oy6-ZRknGhyldklCZrskiq6ehieue5-rS_9a9YTdisaH6oMj_27HBtGnpBoDge40wYkBOHzygznFsedRdgIKtMNKjFmMM1dWy8uv8qL_9U8/s1600/Chrome-William-Eggleston-Steidl-2011-www.lylybye.blogspot.com_11.jpg" height="270" width="400" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhDGauqEmAVcKky14365-dUKTFYgWzEjDwz7tOgwQg_xswwn-o0otEvWpgJlKoFJT_HtI_ZhxHeMxWUgO84QdASnJ584kRDLh0zmyVKLxn9WI3aqMGfXWQqorbrRVW4toNMcxik_Lfg2oc/s1600/william-eggleston-red-car.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhDGauqEmAVcKky14365-dUKTFYgWzEjDwz7tOgwQg_xswwn-o0otEvWpgJlKoFJT_HtI_ZhxHeMxWUgO84QdASnJ584kRDLh0zmyVKLxn9WI3aqMGfXWQqorbrRVW4toNMcxik_Lfg2oc/s1600/william-eggleston-red-car.jpg" height="270" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgCEIAwdh7lTd0Z_Mlv9kpnzIeqRQmhlOzaolK2-WMpDCIifZr0bvkzX-09yETzivLbJQLAcR00rlIdIbZhvgpu8enA2ooQJOrK1QwWQjTJ0NNELNSGrhhQEL5cEur0bQ4AnFIapEarwIE/s1600/58580880c8018ca809ed922907fb1a35.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgCEIAwdh7lTd0Z_Mlv9kpnzIeqRQmhlOzaolK2-WMpDCIifZr0bvkzX-09yETzivLbJQLAcR00rlIdIbZhvgpu8enA2ooQJOrK1QwWQjTJ0NNELNSGrhhQEL5cEur0bQ4AnFIapEarwIE/s1600/58580880c8018ca809ed922907fb1a35.jpg" height="266" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
Ondřejhttp://www.blogger.com/profile/08540436620014120700noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-624731847369546483.post-69236044665075363682015-03-05T10:38:00.001+01:002015-03-05T10:38:04.150+01:00Konec fotografických dějin?<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 15px; font-style: normal; font-variant: normal; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><b>V životě každého média přijde doba, kdy se jeho stávající způsoby uchopení vyčerpají a nastává doba hledání po nových výrazech. A fotografie se za poslední desetiletí dostala právě sem - do stavu konce dějin formálně čisté fotografie. </b></span></div>
<b id="docs-internal-guid-25af8a7f-e945-0c70-73a9-2b7f4c8a6437" style="font-weight: normal;"><br /></b>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 15px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: normal; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Taková fotografie využívá pouze formy vlastní médiu samému - fotoaparát, film/čip, je to zjednodušeně řečeno ono samotné obrazové sdělení a jeho podoba. Způsoby čistě fotografického výrazu se vyčerpaly a nové není vidět. Zkrátka: Zdá se, že vše formálně čisté už bylo objeveno. Subjektivní dokument, statická piktorialistická fotografie nebo ta věnující se pouličním momentkám - mění se obsahy, ale forma zůstává. I hvězdy současného fotografického nebe staví na už zavedených způsobech vyjádření, tvorba Ryana McGinleyho je sice v mnoha ohledech zajímavá, je ale formálně pevně ukotvená v tradici amerického snapshotu. Bráno takto, zdá se, že přijít s fotografií, která vyjadřuje originalitu formou, je téměř nemožné.</span></div>
<b style="font-weight: normal;"><br /></b>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgFm0Rj3Ybxzr796a5N53DZSPlt6QDXQFdNKMQ5i9I0htkF8kO6TqZFn5zDCjIXdDUwkM2Ep6xElOOKJ2wLUSmDoFOpWhIcqjW1Ew0DwkFapYBRNLWgt_IHVlLRgCs_3x4ailUa23W-rS8/s1600/P78372_10-720x380.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgFm0Rj3Ybxzr796a5N53DZSPlt6QDXQFdNKMQ5i9I0htkF8kO6TqZFn5zDCjIXdDUwkM2Ep6xElOOKJ2wLUSmDoFOpWhIcqjW1Ew0DwkFapYBRNLWgt_IHVlLRgCs_3x4ailUa23W-rS8/s1600/P78372_10-720x380.jpg" height="336" width="640" /></a><br /><i>Andreas Gursky, 1999, The Rhine II</i></div>
<b style="font-weight: normal;"><br /></b>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 15px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: normal; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Cesta ven z bodu nula ale existuje. Je jí vystoupení za hranice čistého fotografického výrazu a vzetí na milost textu, videa, zvuku i dalších žánrů. Jinými slovy: záchranou může být inter- či multimedialita. Fotografie má stále obrovskou sílu, která není spoluprací s jinými médii nutně potlačena. A například z prací některých fotografů mezinárodního sdružení <a href="http://panaut.org/" target="_blank">PanAut Collective</a> to vypadá, že ji takové spojení spíš umocňuje.</span></div>
<b style="font-weight: normal;"><br /></b>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 15px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: normal; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Fotografové lačnící po formální (nikoliv nutně obsahové či myšlenkové) originalitě se musí vzdát stereotypů v médiu převládajících. Nemluvím o samoúčelných věcech jako je tónování fotografických papírů, takové pokusy vytvořit "originální" dílo jsou stále podstatou komunikace s divákem pevně spojeny se světem pouhého obrazového sdělení. </span></div>
<b style="font-weight: normal;"><br /></b>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.38; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="background-color: transparent; color: black; font-family: Arial; font-size: 15px; font-style: normal; font-variant: normal; font-weight: normal; text-decoration: none; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Průkopníci nových fotografických forem musí tenhle zjednodušený pohled na své vlastní médium zavrhnout a přijmout, že poté se sice fotografie samotná stane obětí procesu slévání médií do jednoho všeobjímajícího "umění", ale odměnou jí bude svoboda oproštěná od ustrnulých forem.</span></div>
<br />Ondřejhttp://www.blogger.com/profile/08540436620014120700noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-624731847369546483.post-2020483357166239292014-12-28T17:37:00.001+01:002014-12-28T17:37:51.092+01:00Jaký byl Ondřejův kulturní rok 2014?<div style="text-align: justify;">
<b>Protože jsem beznadějně pozadu v disciplíně, které se mezi námi intelektuály říká "objevování nového", bude můj žebříček beznadějně zpátečnický. Takže než jako resumé toho, co se v roce 2014 v kultuře odehrálo, ho berte jako moje osobní objevy (často trestuhodně opožděné) a tipy překračující čas i prostor</b><span style="background-color: white; color: #545454; font-family: arial, sans-serif; font-size: x-small; line-height: 18.2000007629395px;">™. </span><b>Zkrátka věci, které mě minulý rok chytily za kulturní srdce.</b></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>A bude to dlouhé.</b><br />
<b><br /></b>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgEeJtuJsw94vpzWTkkbJQ5_F4SG6cynekZUxkTLwqfepTo6J-RJnp_7NKU4kfbX0KDmjz3TfUA7uOqkZ8qvR0HRjE7I-63GttNlIW-Z_WA14a-yKepm362sMh8Uf8U98dGGFHrWiEztBk/s1600/bestof.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgEeJtuJsw94vpzWTkkbJQ5_F4SG6cynekZUxkTLwqfepTo6J-RJnp_7NKU4kfbX0KDmjz3TfUA7uOqkZ8qvR0HRjE7I-63GttNlIW-Z_WA14a-yKepm362sMh8Uf8U98dGGFHrWiEztBk/s1600/bestof.jpg" /></a></div>
<b><br /></b></div>
Tak pojďme na to.<br />
<br />
<div style="text-align: justify;">
<b>Láska k Arcade Fire, Kanye a Moderat. Přes Spotify.</b></div>
<span style="text-align: justify;">Sice to nemá intenzitu, jakou mělo moje roční neustálé poslouchání Nine Inch Nails před pár lety, přesto se rok 2014 nesl v průběžném prohlubujícím se obdivu k hvězdám indie nebe, dvorní kapele Wina Butlera, k Arcade Fire. Chytlavé a umně zaranžované písničky bez zbytečného vykrádání minulosti a mnohokrát omleté nostalgie po devadesátých letech, chytré a stále aktuální texty, parádní energie. Produkce držící hranici mezi instrumentálním požitkem a přehnanou pompézností. Překračování hranic žánrů bez zbytečných formálních experimentů - takhle nějak si představuju vrchol současné kytarové hudby. Kapelu, která se vyvíjí a přitom si zachovává tvář.</span><br />
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Takže díky a poslechněte si třeba fenomenální Rebellion (Lies):</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<center style="text-align: justify;">
<center>
<iframe allowfullscreen="" frameborder="0" height="315" src="//www.youtube.com/embed/MQvZ4N1RfS8" width="560"></iframe></center>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
</div>
</center>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Léto jsem pro změnu strávil ve společnosti jednoho z největších <a href="http://pitchfork.com/news/56693-kanye-west-allegedly-stops-sydney-performance-until-seated-fan-proves-hes-actually-in-a-wheelchair/" target="_blank">idiotů</a> hudebního nebe, který ale naštěstí pro něj dělá super muziku. Po poslechu parádního My Beautiful Dark Twisted Fantasy rádi zapomenete na všechny jeho mediální eskapády a velkohubá prohlášení. Vymazlená deska s parádními beaty často na pomezí producentské geniality, Kanyeho nekopromisní dikcí a hvězdným obsazením. Víc netřeba. A když ho hypuje i <a href="http://pitchfork.com/reviews/albums/14880-my-beautiful-dark-twisted-fantasy/" target="_blank">Pitchfork</a>, víme my hipstři, že ho na Last.fm máme správně.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<center>
<iframe allowfullscreen="" frameborder="0" height="315" src="//www.youtube.com/embed/YkwQbuAGLj4" width="420"></iframe></center>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Pak už jen ve zkratce. Za zmínku stojí druhá deska berlínských Moderat, která je popovější aniž by obětovala zvukovou vypiplanost. <a href="https://www.youtube.com/watch?v=3NPxqXMZq7o" target="_blank">Bad Kingdom</a> je dobrá volba do alternativního party setu, This Time zas pro osamělý procházky po zamlžených Olšanech. S trestuhodným zpožděním jsem taky dospěl ke Grimes, jejíž perfektní Oblivion Pitchfork zvolil <a href="http://pitchfork.com/features/staff-lists/9466-the-top-200-tracks-of-2010-2014/10/" target="_blank">skladbou uplynulé čtyřletky</a>. A všechno to poslouchám téměř výhradně přes <a href="http://open.spotify.com/user/11131067121" target="_blank">Spotify</a>, protože to je pohodlné a komunitní funkce/posílání písniček/sdílení playlistů jsou skvělé.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b>Zbořil, Šindelka, Ouředník, Dazed</b></div>
<div style="text-align: justify;">
Křest debutové básnické sbírky Jonáše Zbořila jsem dokonce i <a href="https://www.facebook.com/media/set/?set=a.10201300791345796.1073741829.1352975891&type=1&l=fe10ca597c" target="_blank">fotil</a>. A už když jsem básně z <a href="http://nakladatelstvi.hostbrno.cz/nakladatelstvi/autori/zboril-jonas" target="_blank">Podolí</a> v přítmí sálu Café v lese slyšel, působily silně. A ten dojem po několikerém přečtení koupeného výtisku neopadl. Extrémně osobní a intimní dílo, bez zbytečného patosu a kýče, formálně vybroušené a s jasnou básnickou vizí. Vyrovnání se se smrtí matky, noření se do černých vod vlastní minulosti a, jak říká sám autor, <a href="http://www.rozhlas.cz/radiowave/kultura/_zprava/jonas-zboril-podoli-je-moje-cesta-k-dospelosti--1335367" target="_blank">cesta k dospělosti</a>. Snad nějaké zbylé výtisky na policích knihkupectví najdete. A když ne, můžete si koupit <a href="http://www.palmknihy.cz/elektronicke-knihy/ostatni-pro-dospele/podoli.html#10439" target="_blank">e-knihu</a> - a nebo vám Podolí rád půjčím. Stojí totiž vážně za to. Přesvědčit se můžete níže nebo v <a href="http://www.ceskatelevize.cz/ct24/kultura/266960-nominace-magnesie-litery-podoli/" target="_blank">medailonku</a>, který s Jonášem nahrála Česká televize.</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhcLdlg_Tve7ql8P4ivuarOR0E9F8IWYGcAha4hppbqU0uCH5mid7MutHSbhvH1IPGvfqRgLWfplhmoCyCsSPwJkb7b2XNy_FALw-hjK_oevIQNcqg_yklF9460puUj5JRw5ILxyndvrJ0/s1600/184207_big.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em; text-align: justify;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhcLdlg_Tve7ql8P4ivuarOR0E9F8IWYGcAha4hppbqU0uCH5mid7MutHSbhvH1IPGvfqRgLWfplhmoCyCsSPwJkb7b2XNy_FALw-hjK_oevIQNcqg_yklF9460puUj5JRw5ILxyndvrJ0/s1600/184207_big.jpg" height="320" width="213" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<i>dětství je nevinný</i></div>
<div style="font-style: italic; text-align: justify;">
<i>jak vnitrobloky</i></div>
<div style="font-style: italic; text-align: justify;">
<i>schováváš se tam</i></div>
<div style="font-style: italic; text-align: justify;">
<i>různě</i></div>
<div style="font-style: italic; text-align: justify;">
<i>v křovích</i></div>
<div style="font-style: italic; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="font-style: italic; text-align: justify;">
<i>v louži do dáli se plaví lodě včerejška</i></div>
<div style="font-style: italic; text-align: justify;">
<i>rodiče stojí a hlídají</i></div>
<div style="font-style: italic; text-align: justify;">
<i>jen jakoby</i></div>
<div style="font-style: italic; text-align: justify;">
<i>zády k tobě</i></div>
<div style="font-style: italic; text-align: justify;">
<i><br /></i></div>
<div style="font-style: italic; text-align: justify;">
<i><br /></i></div>
<div style="font-style: italic; text-align: justify;">
<i><br /></i></div>
<div style="font-style: italic; text-align: justify;">
<i><br /></i></div>
<div style="font-style: italic; text-align: justify;">
<i><br /></i></div>
<div style="font-style: italic; text-align: justify;">
<i><br /></i></div>
<div style="font-style: italic; text-align: justify;">
<i><br /></i></div>
<div style="font-style: italic; text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="text-align: left;">Druhou knihou, která mi tak nějak učarovala je </span><span style="text-align: left;">Mapa Anny</span><span style="text-align: left;"> mladého spisovatele </span><a href="https://mareksindelka.wordpress.com/" style="text-align: left;" target="_blank">Marka Šindelky</a><span style="text-align: left;">. Sbírka krátkých, nicméně vzájemně provázaných povídek toho na ploše 126 stran říká více než některé půlkilové bichle. Je to čtení o pokřivených vztazích v nejasném světě, skoro by se chtělo říct Milan Kundera bez zbytečných řečí. Je to knížka, která aspiruje dost možná na generační dílo. Život v tak trochu ploché a tak nějak prázdné době, až nesnesitelně upřímná reflexe světa, jehož modlou je budování vlastní image, psaná složitým, ale ne překombinovaným jazykem. Ukázku z Mapy Anny najdete v </span><a href="http://casopis.hostbrno.cz/archiv/2012/08-2012/mapa-anny" style="text-align: left;" target="_blank">Hostu</a><span style="text-align: left;"> nebo </span><a href="https://mareksindelka.wordpress.com/knihy-books/mapa-anny/" style="text-align: left;" target="_blank">Šindelkově webu</a><span style="text-align: left;">, rozhovor s autorem na </span><a href="http://www.rozhlas.cz/radiowave/liberatura/_zprava/spisovatel-marek-sindelka-facebook-je-mapa-samoty--1400647" style="text-align: left;" target="_blank">Radiu Wave</a><span style="text-align: left;">.</span></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEizPORX0I0BDvDSAecisXTU1aisRhlJTiMa2ncN30GcwvtO1a93kwYrsLllXNVAiJnd8NvW24ClKxI2EmGjLTq6RcwBq4bd6sXWgcWdtEU9VQhQRqEdMPbeTQ0nsPlDgWaT7nBfrMHMoqQ/s1600/mapa-anny-333x200.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEizPORX0I0BDvDSAecisXTU1aisRhlJTiMa2ncN30GcwvtO1a93kwYrsLllXNVAiJnd8NvW24ClKxI2EmGjLTq6RcwBq4bd6sXWgcWdtEU9VQhQRqEdMPbeTQ0nsPlDgWaT7nBfrMHMoqQ/s1600/mapa-anny-333x200.jpg" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Za zmínku ještě stojí mnohými stále neobjevená geniální knížečka <a href="https://www.kosmas.cz/knihy/103817/europeana/" target="_blank">Europeana</a> od Patrika Ouředníka, dílo na pomezí eseje a drsné satiry ohlížející se za dvacátým stoletím. Zábavné a mrazivé zároveň, lepší než stejnojmenná divadelní hra. A přihodím ještě jeden časopisecký tip. Pokud se zajímáte o kulturu (a nejlíp i o módu), doporučuju legendární <a href="http://www.dazeddigital.com/artsandculture/article/23012/1/our-favourite-cover-features-of-2014" target="_blank">Dazed</a>. A to jak tištěnou (byť drahou), tak neméně kvalitní <a href="http://www.dazeddigital.com/" target="_blank">digitální verzi</a>. Slova jsou asi zbytečná, běžte se podívat, třeba do velmi dobře kurátorované <a href="http://www.dazeddigital.com/photography" target="_blank">fotografické rubriky</a>.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><br />Hotely, černý zrcadla, vražda v křoví</b></div>
Nejsem nějak moc filmový člověk, ale pár krátkých tipů taky přihodím. V kině jsem byl jen párkrát, ale vrcholem byl Grandhotel Budapešť, zábavné, chytré, správně formálně provokativní. Zkrátka dobrý úvod do světa Wese Andersona. Konečně jsem se taky podíval na modlu všech fotografů, opěvovanou Zvětšeninu. Ta stojí za to ani ne tak kvůli temně filosofickému poselství, jako spíš pro svébytnou atmosféru šedesátých let. A taky samozřejmě proto, že se v ní zvětšujou fotky a David Hemmings je prostě cool.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiLuVgGDT4sB_-82uye_Xjqgy2tq0d3s_LU0Otr8fipDizFA2z81jA_guaYuGmLuTAop9Da1GGNN7fgsgoBe8ObjHqhxc6gf3WOExAY4Rp5RsuHDHD2CTBjmIM7dKFaeucc_aim3GPYOF0/s1600/grand-budapest-hotel.png" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiLuVgGDT4sB_-82uye_Xjqgy2tq0d3s_LU0Otr8fipDizFA2z81jA_guaYuGmLuTAop9Da1GGNN7fgsgoBe8ObjHqhxc6gf3WOExAY4Rp5RsuHDHD2CTBjmIM7dKFaeucc_aim3GPYOF0/s1600/grand-budapest-hotel.png" height="305" width="400" /></a></div>
<br />
<br />
Jestli se chcete podívat na chytrý seriál, neuděláte chybu s Black Mirror. Tenhle seriál britské provenience nastavuje zrcadlo dnešní technooptimistické době líp, než stovka pseudointelektuálních esejů. Dvanáct dílů, dvanáct drsných zrcadel konkrétních fenoménů, které už v naší společnosti existují. Kolik bolesti může způsobit zařízení umožňující zaznamenávat a zpětně přehrávat vše, co vidíme a slyšíme? Jak vypadá gamifikovaná dystopie? Nelehké otázky, temné odpovědi. 89 % na <a href="http://www.csfd.cz/film/214772-cerne-zrcadlo/" target="_blank">CSFD</a>.<br />
<br />
<center>
<iframe allowfullscreen="" frameborder="0" height="315" src="//www.youtube.com/embed/pimqGkBT6Ek" width="560"></iframe></center>
<br />
<div style="text-align: justify;">
<br />
<div>
<b>Snapshoty, Eggleston, Shore, Wierzbowski</b></div>
<div>
Zásadní fotografickou výstavou byla <a href="http://www.galerierudolfinum.cz/cs/exhibition/only-good-ones-snapshot-aesthetic-revisited" target="_blank">Only The Good Ones</a>, o které jsem se rozepsal už <a href="http://social.ukmedia.cz/momentky-vs-rudolfinum-zapomente-na-pravidlo-tretin" target="_blank">jinde</a>. Nejzásadnějšími fotografickými objevy jsou pro mě osobně <a href="http://www.egglestontrust.com/" target="_blank">William Eggleston</a> a <a href="http://stephenshore.net/" target="_blank">Stephen Shore</a>, oba dnes už klasici amerického žánru, který by se dal nazvat subjektivním dokumentem. Velká inspirace a střádání na monografie s pevnou vazbou. A protože je tenhle odstavec stejně jen pro pár spřátelených hipstrfotografů, přihodím <a href="https://www.flickr.com/photos/neon_tambourine/" target="_blank">Lukasze Wierzbowského</a>, kteří v domovském polsku tvoří téměř až snové portréty bez otravných digitálních úprav. Přirozené světlo a cit pro obraz k dobrému výsledku stačí. </div>
</div>
<div style="text-align: justify;">
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEihXNZP6Xn06kTKmUj3jt40FsFI-L89LYLWz_oGwdsP-iPBr2RDtYtvBzsgGY09qcFZW74S5cXqpGNMzBtQkj2p2dG_XFOzNHQ2XQ39Z52rZNp351P7J4W2Hw9brftHD3arKQcATQP9p-M/s1600/leica-william-eggleston.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEihXNZP6Xn06kTKmUj3jt40FsFI-L89LYLWz_oGwdsP-iPBr2RDtYtvBzsgGY09qcFZW74S5cXqpGNMzBtQkj2p2dG_XFOzNHQ2XQ39Z52rZNp351P7J4W2Hw9brftHD3arKQcATQP9p-M/s1600/leica-william-eggleston.jpg" height="360" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>William Eggleston má evidentně málo peněz.</i></td></tr>
</tbody></table>
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<b><br />Dear Esther, Proteus</b><br />
A protože kromě marné snahy dostat se do diamantové ligy ve Starcraftu II jsem minulý rok i trochu hrál, dovolím si na závěr přihodit dvě hry, které by alternativněji založení hráči neměli minout. Jedná se o "simulátor chození" <a href="http://dear-esther.com/" target="_blank">Dear Esther</a>. Vrcholně atmosférická záležitost, na pomezí hry, poezie a filmu. Při prozkoumávání opuštěného ostrova sbíráte útržky ze života dívky, která zemřela při autonehodě. A nebo ne a celý ostrov je jen manifestací jejího kómatu? Samé otázky. Dear Esther vám nedá nic zadarmo - je to dílo náročné na angličtinu a ne pro každého. Odměnou vytrvalým ale bude skvělý multimediální zážitek - a potvrzení toho, že i hry mohou být umění.<br />
<br />
<center>
<iframe allowfullscreen="" frameborder="0" height="315" src="//www.youtube.com/embed/D7VJ4lP-05A" width="560"></iframe></center>
<br />
<br />
Druhým zářezem na mém indie herním prkénku je psychedelický <a href="http://www.visitproteus.com/" target="_blank">Proteus</a>, chtělo by se říct vrchnolní avantgarda. Oproti Dear Esther nemá konec ani začátek. Vše, co existuje, je jeden ostrov vyvedený v retro grafice, kouzelná hudba a prostředí reagující na hráčův pohyb. Meditativní umělý svět, do kterého je radost se na pár (desítek) minut ponořit.<br />
<br />
<center>
<iframe allowfullscreen="" frameborder="0" height="315" src="//www.youtube.com/embed/rpkpuoq6y9s" width="560"></iframe></center>
<br />
<b>Speciální kategorie: rozčarování</b><br />
Protože nejen sluníčkem je člověk živý, je potřeba v každém správném souhrnu dát proto všemu, co nás zklamalo. A abych nebyl moc přísný (a otravně zdlouhavý), uděluju černý puntík:<br />
<br />
Interstellaru, protože to je jen prázdná krása a protože jediné, co překračuje čas a prostor je láska<span style="background-color: white; color: #545454; font-family: arial, sans-serif; font-size: x-small; line-height: 18.2000007629395px;">™,</span><br />
Laně Del Rey, protože nová deska je utahaná nuda,<br />
českému hiphopu, protože represent songů už bylo fakt dost,<br />
hypu kolem Her, protože hipstrbarvy nejsou všechno,<br />
Trentu Reznorovi, protože naživo Hurt už vážně neuzpívá.<br />
<br />
A Činoherní klub za zničení mé nejoblíbenější repliky z Plešaté zpěvačeky dostává puntíky hned dva.<br />
<br />
<br />
Tečka. Doufám, že vám k něčemu třeba tenhle seznam bude a snad vás i, jak se dnes moderně říká, inspiruje. A za rok třeba zase na shledanou.<br />
<br /></div>
Ondřejhttp://www.blogger.com/profile/08540436620014120700noreply@blogger.comThe Suburbs, Chlumec nad Cidlinou50.154406300000012 15.46026349999999650.07300630000001 15.298901999999996 50.235806300000014 15.621624999999996tag:blogger.com,1999:blog-624731847369546483.post-73556992941606961192014-12-13T14:29:00.003+01:002014-12-13T14:33:18.191+01:00Ztraceni ve světě sociální datasféry<br />
Paralelní život, internetové ghetto, sociální bublina a závislost na přísunu nepodstatných informací ze života ostatních. Až do těhlech rozměrů u některých přerostla obsese sociálnímí sitěmi, do bodu, kdy se hra změnila v integrální součást běžného bytí. Stačí se podívat na libovolnou twitterparty, skupinu lidí, kteří se víceméně poznali jen na Twitteru - uhodnout témata rozhovorů často není vůbec těžké. Kdo koho followuje? Kdo komu dal retweet? Znáte tohohle? Co jeho Insta?<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhiX8QyG9XWjn09M-xFsU4F4qXsf9HhqpjFPq9sbVTSvpXQex4BVpgxhFX4KQYENl213K4GVZMSSuZrQe1Qyb4vJx4RrRqOFcRwUOl8uK0ordVRXHJUpyjcdDIv_VHAcP0JovAklqMlyEk/s1600/cajbnr.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhiX8QyG9XWjn09M-xFsU4F4qXsf9HhqpjFPq9sbVTSvpXQex4BVpgxhFX4KQYENl213K4GVZMSSuZrQe1Qyb4vJx4RrRqOFcRwUOl8uK0ordVRXHJUpyjcdDIv_VHAcP0JovAklqMlyEk/s1600/cajbnr.jpg" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><i>Vizualizace mých virtuálních vztahů z <a href="http://mentionmapp.com/" target="_blank">Mentionmap</a>. V čárách prosvítá město z Ghost in the Shell.</i></td></tr>
</tbody></table>
Pak se nejde nezamyslet, jestli přece jen ti, kteří prorokují zánik tradičních mezilidských vztahů a jejich přesun do povrchně-virtuální podoby, nemají pravdu. Průkopník cyberpunku William Gibson se sice možná v mnohém mýlil, existenci univerzální sítě, paralelního nadreálného života, ale předpověděl dobře - jen místo datasféry máme Twitter a místo krčních přípojek iPhone v kapse.<br />
<br />
A úroveň prolnutí sociálněsíťové hyperreality se skutečností začíná být leckdy téměř alarmující - přichází neschopnost nahlížet na ostatní jinak než prizmatem hashtagů a 140znakových zpráv, internetová přetvářka dostává nových rozměrů. Twitter je prostě plný spisovatelů, umělců a intelektuálů.<br />
<br />
Nic proti. Twitter je "by design" prostředím, kde se musí zjednodušovat, a celý koncept sociálních sítí k pozérství a budování notně přikrášlených (nebo rovnou nereálných) altereg přímo vyzývá.<br />
Jenže hranice mezi nevinnou hrou a obsesí z iluzorního světa lidí složených z jedniček a nul je někdy až nesnesitelně tenká.Ondřejhttp://www.blogger.com/profile/08540436620014120700noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-624731847369546483.post-6532841418931598572014-12-01T11:36:00.001+01:002014-12-01T11:36:11.502+01:00Slovenská nová vlna reflektovaná<div style="text-align: justify;">
<b>O kontextu vzniku fotografického hnutí Slovenská nová vlna toho bylo napsáno hodně. Jak ale díla v něm angažovaných autorů působí dnes? Může typická ukázka dobového postmodernismu fungovat i v době, kdy se míchání nízkého a vysokého, vážného i hravého posunulo zcela jinam, než když v prostředí pražské FAMU tvořili Tono Stano, Peter Župník a další?</b></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhMVy9Mw_dsISXeUj7zt6Ofq7jM0wj3_JWe3uuofK_24kcu4NadEcivra3ubdWuGBzunBz7G0VIDkxbWceXwH9PGAnUYv-fWJhvFVKo-ZrCDSOuNJpNATP2t6kjnUVZdYiGSoFLMdsYYRE/s1600/1699.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhMVy9Mw_dsISXeUj7zt6Ofq7jM0wj3_JWe3uuofK_24kcu4NadEcivra3ubdWuGBzunBz7G0VIDkxbWceXwH9PGAnUYv-fWJhvFVKo-ZrCDSOuNJpNATP2t6kjnUVZdYiGSoFLMdsYYRE/s1600/1699.jpg" height="280" width="400" /></a></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Pro Slovenskou novou vlnu se zdá jako jedno ze zásadních témat tělesnost. Tělesnost jako prostředek, tělesnost jako motiv - a to nejen jako grafický prvek, ale jako prvek metaforický, prvek přesahující prosté sdělení "nahý člověk." Je to cesta k důsledné introspekci, smíchaná s záměrným erotickým nábojem, poloha na pomezí básně a explicitního obrazu. V kontextu dnešní snapshotové tvorby proudící z časopisů jako je Vice nebo Dazed je osvěžující připomenout si schopnost lidského těla působit nikoliv jen jako prvoplánová "šokující" (lze to vůbec dnes?) rekvizita, ale i jako předmět transcendentálního zájmu. V tomhle ohledu je Slovenská nová vlna inspirativní - ve světě plném více či méně obnažených těl nám ukazuje, že ve fotografii lze lidské tělo estetizovat (i erotizovat), ale bez redukce vedlejších významů a propadu do laciného kýče.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Na dílech fotografů Slovenské nové vlny se také ukazuje typický rys postmoderního přístupu - stírání hranice mezi hrou a smrtelně vážně myšleným tvůrčím záměrem. Autoři Slovenské nové vlny tuto hranici vědomě narušují, rozmělňují a ve svých snímcích prolínají. Je například elektrifikovaný autoportrét Tona Stana pouhým pateticky směšným cvičením nebo se nám snaží předat metaforickou zprávu? Zároveň se nelze ubránit dojmu, že v řadě případů si samotní aktéři zachycení na film Vasila Stanka, Ruda Prekopa a dalších příslušníků Slovenské vlny museli proces fotografování užívat, že pro ně samotné byl hrou. Slovenská vlna je tak v tomto ohledu výsostně postmoderní - vážné s přízemním se v ní prolíná jak v rovině samotného díla, tak procesu jeho vzniku.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Slovenská nová vlna nabourává naši představu o dvou polohách dnešní fotografie - do jisté míry maže rozdíl mezi estetizovaným pozlátkem ateliérových fotografií a upřímnou a neurvalou autenticitou momentek tak, jak je chápe americký termín snapshot. Její autoři míchají oba póly do sebe, obohacují je o další polohy, významy a zjevnou multimedialitu. Jestli je tedy na Slovenské nové vlně něco nejpozoruhodnější, jedná se nejspíše o onu krystalickou postmodernitu, která ani dnes nepřestává inspirovat.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
I přes zjevnou inspiraci jinými formami si totiž drtivá většina děl této školy zachovává fotografickou podstatu, chcete-li fotografičnost. I přes leckdy razantní zásahy (škrábání do negativu, trhání fotografických papírů apod.) v ní můžeme jasně rozlišit prvotní médium. V tomto smyslu jsou díla Slovenské nové vlny důkazem, že jiná média do tvorby integrovat bez vymazání hran forem lze. Rozšiřuje tak obzory fotografů, kteří jsou ochotni naslouchat.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Důležitá je ale také ještě jedna věc, kterou si divák obeznámený se současnou fotografickou uměleckou tvorbou může z výstav Slovenské nové vlny odnést. Tono Stano, Vasil Stanko, Miro Švolík i jejich kolegové spojují dvě v dnešní době často oddělované věci - estetickou kvalitu a ústřední koncept. Až příliš často dnes vidíme obě polohy oddělené - lacině krásné fotografie postrádající hlubší myšlenku a přesah na jedné straně, koncepty vsazené do prázdných a nehodnotných forem na straně druhé. Slovenská nová vlna připomíná, že tyto polohy nejsou v opozici, že krása myšlenku nevylučuje, zkrátka: že lze být vizuálně a řemeslně kvalitní bez ztráty autenticity a rozostření významů.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
Shrnuto: Nejhodnotnější vlastností tvorby vzešlé od autorů Slovenské nové vlny je schopnost klást otázky - a to někdy i celkem nepříjemné. Jaká je hranice kýče? Existuje vůbec něco takového jako chytrý akt? A mohli bychom se ptát dál. Přesto zůstaňme u toho, že pro pozorného diváka se tak jedná nejen o kunsthistorický, ale také výsostně intelektuální zážitek.</div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
<div style="text-align: justify;">
<br /></div>
Ondřejhttp://www.blogger.com/profile/08540436620014120700noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-624731847369546483.post-31383894603512846322014-07-27T20:12:00.001+02:002014-07-27T20:12:22.934+02:00Fotosérie: Nový Bydžov<div>
Protože mi opět přestaly stačit všechny ostatní sítě, kam cpu lidem fotky, zavádím i na svém kdysi přísně textovém blogu kategorii fotosérií - na ně se totiž tak nějak z mého portfolia nehodí nic, snad jen Tumblr je tak v půlce cesty. Proto očekávejte, že se tu budou delší příspěvky plné fotek občas objevovat. <br /><br />To zaprvé, a zadruhé je Blogger ideální místo pro to, pokusit se spojit text s obrazem. Ačkoliv mi většinou přijde, že jednotlivé fotky (pokud nejde o novinařinu) by bez kontextu minimálně nějak fungovat měly, série k pár doprovodným odstavcům vybízejí. A nebudu zastírat, že jsem se inspiroval (jako už několikrát) na <a href="http://blog.mingthein.com/2014/07/21/photoessay-people-and-cars-havana/" target="_blank">blogu </a>mého oblíbeného filozofa fotografie Minga Theina. Jen ještě nemám odvahu na to, abych si svoje série nazval "fotoeseje."<br /><br />Na Tumblru mi chybí zpětná vazba - a pro tu je Blogger s (doufám) přívětivým komentářovým systémem Disqus jako stvořený. Takže: Budu moc rád, když mi napíšete, co si o celém tom nápadu s fotosériemi myslíte, a fotografie zkritizujete/pochválíte jak je libo.</div>
<div>
<br /></div>
<h3>
Fotosérie: Nový Bydžov</h3>
<div>
V tomhle městě s o něco málo více než sedmi tisíci obyvateli jsem strávil velkou část svého dětství a dospívání, ať už když jsme v něm přechodně na první tři roky základky bydleli, nebo když jsem se do něj o pár let později každý všední den vracel jako student gymplu. Nedávno to byl rok, co jsem na tamější radnici dostal maturitní vysvědčení, a v Bydžově se objevoval spíš míň - a když už, sestávaly se ty návštěvy z večeří u babičky nebo občasných posezení u piva s bývalými spolužáky a našich bývalých oblíbených hospodách. Zkrátka, tak trochu jsem zapomněl, jaký Nový Bydžov je.<br /><br />Překvapení přišlo někdy na začátku prázdnin, když můj bývalý spolužák Tomáš dopil poslední pivo a vyšli jsme na bydžovské náměstí - a protože bylo už léto, ani večer se nemohlo ukrýt do noční tmy. Rozhédl jsem se na hlavní ulici a uvědomil si, že se na město teď dívám jinak - zatížený zkušeností s Prahou, lehčí o neustálý pobyt v něm. Rozhodl jsem se do něj vrátit, tentokrát ale vybavený foťákem, barevným filmem a inspirací v podobě knih <a href="http://www.pinterest.com/search/pins/?q=William%20eggleston" target="_blank">Williama Egglestona</a> a <a href="http://www.pinterest.com/search/pins/?q=Stephen%20Shore" target="_blank">Stephena Shora</a>.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Série pod tímhle textem je v jádru vlastně obyčejná street fotka, založená na pozorování a zaznamenávání okamžiků a míst, které nejenže jsou zajímavé a mají atmosféru, ale v ideálním případě odhalují i něco víc. Sám pro sebe jsem si žánr, kterému se poslední dobou nejvíc věnuju, začal nazývat subjektivní dokument. Ani snaha o prosté a čisté zachycení reality, ani divadlo pro objektiv. Postup na půlce cesty, tak jako je maloměsto stupněm mezi metropolí a vesnicí. </div>
<div>
<br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh5MCt5gxnJVXO2Qi4YZ3UavrbW1ycm72pVqkYrFj8x4_I0K02pj_Cce7xhzDx5Nz3sn37F7lKtY7uKUHO-GvqtTHyhZ094jyXSv6ezK3zsiC6DoTMEO5pR3DcVhVmtEInAMiekZWXL1Jw/s1600/06.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh5MCt5gxnJVXO2Qi4YZ3UavrbW1ycm72pVqkYrFj8x4_I0K02pj_Cce7xhzDx5Nz3sn37F7lKtY7uKUHO-GvqtTHyhZ094jyXSv6ezK3zsiC6DoTMEO5pR3DcVhVmtEInAMiekZWXL1Jw/s1600/06.jpg" height="480" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiSYQoFo1JVZt54YuwYR52-sjs9YaUhebICWF-iOYL1Qkt-PzEagX6LCIMdNXthEvUmlDeNTZ-jdSdRig1eqpYeR5mpV3IRwjc9ruqpXoSbREssAxg2JLS74g9jh90d4kQEOfn_gSKtXec/s1600/05.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiSYQoFo1JVZt54YuwYR52-sjs9YaUhebICWF-iOYL1Qkt-PzEagX6LCIMdNXthEvUmlDeNTZ-jdSdRig1eqpYeR5mpV3IRwjc9ruqpXoSbREssAxg2JLS74g9jh90d4kQEOfn_gSKtXec/s1600/05.jpg" height="476" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgcCx0baXwmKvf2mPGXL4gA4x4_XulrmcDIM9GdPJo2RlkAhlb0p1r0z1uj0_yp0sKNAKaPP-kGzvOm13ItUyd6lgVVffr2tJySx3S8o4HfExNP0bixU7OMOOWr5MO85ec5Zu-Bwq5IqkM/s1600/04.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgcCx0baXwmKvf2mPGXL4gA4x4_XulrmcDIM9GdPJo2RlkAhlb0p1r0z1uj0_yp0sKNAKaPP-kGzvOm13ItUyd6lgVVffr2tJySx3S8o4HfExNP0bixU7OMOOWr5MO85ec5Zu-Bwq5IqkM/s1600/04.jpg" height="478" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjk-jBPCO1o5s62OLAMKebfNl0xDeWYTFVqX6dvmRG-slu_rTAX8nyy1HtkdtaxR-K_uakjjVBVSkcvivV26QoT6cXLKhdKNY_TiPerdGCxXMdTrRHZilWMq-mFCuvWjCWVyMgFBUS1Bdw/s1600/01.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjk-jBPCO1o5s62OLAMKebfNl0xDeWYTFVqX6dvmRG-slu_rTAX8nyy1HtkdtaxR-K_uakjjVBVSkcvivV26QoT6cXLKhdKNY_TiPerdGCxXMdTrRHZilWMq-mFCuvWjCWVyMgFBUS1Bdw/s1600/01.jpg" height="477" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjeoBzCnWmVVxWoed0c9QelW4CBflVUuE_jZpbQDehiP7jocTPwydkRMbgMWVEobLlTLym5FeV5YCUKm8v41oqVVZzRd9R27XmB-EZWoJj4MDqXx7QwZCh_1ZQT24Rf90wyonSahWUTRII/s1600/09.jpg" imageanchor="1" style="display: inline !important; margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjeoBzCnWmVVxWoed0c9QelW4CBflVUuE_jZpbQDehiP7jocTPwydkRMbgMWVEobLlTLym5FeV5YCUKm8v41oqVVZzRd9R27XmB-EZWoJj4MDqXx7QwZCh_1ZQT24Rf90wyonSahWUTRII/s1600/09.jpg" height="486" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjFYNJSKT7tlBxEaQZcAiD94rS-tlv-a8mqBs9PGo135LqboV-Hhy8mDboTPYb8emAqqWLUQCTFbRkVqM5i7tIf5X-iwij5_ncatLDhjFFuv8NNRKkjGoQixltZQU7nkk_kSl2rzp85vaE/s1600/02.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjFYNJSKT7tlBxEaQZcAiD94rS-tlv-a8mqBs9PGo135LqboV-Hhy8mDboTPYb8emAqqWLUQCTFbRkVqM5i7tIf5X-iwij5_ncatLDhjFFuv8NNRKkjGoQixltZQU7nkk_kSl2rzp85vaE/s1600/02.jpg" height="480" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh_n1lzfoXKCPGSNsm7j993LYJHtqHoXV7OZkqWdP02oyUmz_j6RygkiRYC-DuOOzyIHF_WghUELc0NQpgsFjpzcWj7mPmo89J8rkMy5ZA91Fy05NtXEt_92lC9-NChlL4PluMgytAINvU/s1600/11.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh_n1lzfoXKCPGSNsm7j993LYJHtqHoXV7OZkqWdP02oyUmz_j6RygkiRYC-DuOOzyIHF_WghUELc0NQpgsFjpzcWj7mPmo89J8rkMy5ZA91Fy05NtXEt_92lC9-NChlL4PluMgytAINvU/s1600/11.jpg" height="484" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh7eidPbLLmxvYHKbtp4wSVIAN-jDMdzvsRl4BgaCaFZuCj_7kw509K7uA-42PFUX_cBZaiM1bAtbW4l2YFpA1UPisN4pnGpceTdfTc0RGzLaYvWW9D419TqNfWk0ri8LHjnKotZTmrc30/s1600/10.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh7eidPbLLmxvYHKbtp4wSVIAN-jDMdzvsRl4BgaCaFZuCj_7kw509K7uA-42PFUX_cBZaiM1bAtbW4l2YFpA1UPisN4pnGpceTdfTc0RGzLaYvWW9D419TqNfWk0ri8LHjnKotZTmrc30/s1600/10.jpg" height="486" width="640" /></a></div>
<br />
<div>
<i>Fotoaparát: Mamiya 645 1000S<br />Objektiv: Sekor C 80/2.8<br />Film: Kodak Portra 160</i></div>
</div>
Ondřejhttp://www.blogger.com/profile/08540436620014120700noreply@blogger.comNový Bydžov, Česká republika50.2415017 15.49082629999998150.1602397 15.329464799999981 50.3227637 15.652187799999981tag:blogger.com,1999:blog-624731847369546483.post-66311681927914510522014-07-11T11:26:00.000+02:002014-07-11T13:09:52.448+02:005+1 rada pro retrofotografy - a nejen pro něZa chvíli to bude rok, co jsem začal pořádně fotografovat. A protože už od počátku většinu mé produkce tvoří fotky na film, podařilo se mi za těch téměř dvanáct měsíců nasbírat v oblasti retro a hipster fotografie několik postřehů. A protože caring is sharing, skromně se o ně s vámi podělím.<br />
<br />
A co vám tedy z pozice člověka, který nafotil zatím všeho všudy 18 svitků a 28 kinofilmů, radím?<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi2UEAS45xNp0pE2k9GNpRCGnZ_oI4PYyMC_ths9fu5po5MxeaNSqYRMQjd19zk1-hFjVNLW4KWEtue964Sgvy4YvQ0kfdyS5unJmTmZ6ne_gkk4e_x7hyaq8eVKIZo6zQ1vNfCUQ-53Hc/s1600/38.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi2UEAS45xNp0pE2k9GNpRCGnZ_oI4PYyMC_ths9fu5po5MxeaNSqYRMQjd19zk1-hFjVNLW4KWEtue964Sgvy4YvQ0kfdyS5unJmTmZ6ne_gkk4e_x7hyaq8eVKIZo6zQ1vNfCUQ-53Hc/s1600/38.jpg" height="267" width="400" /></a></div>
<br />
<b>1) Zahoďte Fomadon LQN</b><br />
Jestli jste přišli se zmateným výrazem do fotoobchodu a chtěli "film a nějakou tu...no...vývojku!", je velká šance, že vám stejně jako mě do ruky vrazili Fomadon LQN, základní vyvolávací roztok hradecké Fomy. Taky jsem ji na pár negativů použil, pak jsem ale objevil Fomadon R09, extrémně všestrannou vývojku, kterou jsem od té by nedal z vývojnice. Jedná se téměř přesnou kopii Rodinalu, legendy patentované roku 1891, takže se chová identicky jako tahle dlouhými lety prověřená klasika - což je obrovská výhoda, protože pro Rodinal/R09 existuje na internetu nepřeberné množství receptů pro různé filmy.<br />
<br />
Fomadon R09 se dá libovolně ředit (nejčastěji v poměrech 1:25, 1:50 a 1:100), pokaždé s různým účinkem podle aktuálních potřeb. Není nejjemnozrnější (což beru vlastně jako plus), oproti Fomadonu LQN vyvolává o dost ostřeji, dá se s ní pracovat o hodně přesněji a díky velkému ředění vydrží zatraceně dlouho. A není drahá - 250ml lahvičku seženete okolo stovky a hned tak ji nespotřebujete.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEisJlYASm7UTDyVSMmWrH0x5a6vMBo0mtijrNNTY0GkpxMuTXNAR-hZPvwPxKRzFHD0icg5zGRJ_1Iplsj8DxNMhm4NhBYYUH_KuLt2Tk_wTUqKW1OvOHqhyphenhyphenVxhwzyVUF00vdicP27tmsQ/s1600/35.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEisJlYASm7UTDyVSMmWrH0x5a6vMBo0mtijrNNTY0GkpxMuTXNAR-hZPvwPxKRzFHD0icg5zGRJ_1Iplsj8DxNMhm4NhBYYUH_KuLt2Tk_wTUqKW1OvOHqhyphenhyphenVxhwzyVUF00vdicP27tmsQ/s1600/35.jpg" height="258" width="400" /></a></div>
<br />
<b>2) Podívejte se do drogerie Rossmann</b><br />
Pokud pokoukáváte po fotografování na barvu, ale odrazují vás vysoké náklady, zajděte to <a href="https://www.google.cz/maps/search/Rossmann+drogerie/@49.8037633,15.4749126,7z/data=!3m1!4b1" target="_blank">nejbližší prodejny</a> německé sítě Rossmann. Je velká šance, že někde vzadu, za všemi líčidly, deodoranty a mýdly bude malý růžek s fotografickým zbožím a žlutým fotokioskem. Podívejte se nad něj a jestli jste měli štěstí, měl by tam na průhledné poličce ležet malý zázrak - negativní film Rossmann 200. Nejlevnější kinofilmový barevný materiál vás přijde na 39 korun za kus, ve výhodném balení po třech vychází cena za jednu ruličku necelých třicet korun. A když chytře zvolíte místo pro vyvolání, dostáváte se na celkovou cenu za 36 snímků třeba i k osmdesáti korunám, což vůbec není špatné.<br />
<br />
Rossmann 200 sice není žádný král ostrosti nebo zářivých barev, na svoji cenu ale vypadá hodně slušně. Kdysi dokonce vyhrál <a href="https://www.google.cz/maps/search/Rossmann+drogerie/@49.8037633,15.4749126,7z/data=!3m1!4b1" target="_blank">test filmů dostupných v německých drogeriích</a> a porazil v něm i u nás prodávaný FujiColor C 200. Skeny fotek, které jsem na něj pořídil najdete okolo, nebo se podívejte do specializované <a href="https://www.flickr.com/groups/rossmannfilm/" target="_blank">skupiny na Flickru</a>.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhcP_bRkm62DXAUS4Y8lmbnaZn8GRy2JCaJceaXYMDBllAOyQjOyYc1QeFz1d92pER_MOmL5dy8N6MILPCtaepdl0ZaytQRBqnG8HR-rtekrenJsBulvbVx5SahdD3p9Yv-QIVohGwum5c/s1600/35.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhcP_bRkm62DXAUS4Y8lmbnaZn8GRy2JCaJceaXYMDBllAOyQjOyYc1QeFz1d92pER_MOmL5dy8N6MILPCtaepdl0ZaytQRBqnG8HR-rtekrenJsBulvbVx5SahdD3p9Yv-QIVohGwum5c/s1600/35.jpg" height="260" width="400" /></a></div>
<br />
<b>3) Dejte si pozor na kombinaci vody a obalů na filmy</b><br />
Bylo ráno, trochu poprchávalo a já byl na cestě do školní temné komory, album s negativy v plátěné tašce, filmy zasunuté v hama papírových obalech za pět korun. Před zvětšováním mě čekala ještě dvouhodinovka ruštiny. Když jsem po procvičování slovní zásoby týkající se dopravních prostředků dorazil do komory, svlékl se a rozložil si kinofilmy, zděsil jsem se. Všechny spodní proužky (filmy stříhám po šesti snímcích) zmokly, voda promočila papírový obal, a na některých místech už bohužel stihla znova uschnout, což vedlo k tomu, že se mi papír na pár filmů přilepil a po odlepení na nich nechal ošklivé skvrny.<br />
<br />
K mému velkému štěstí se naštěstí takhle poničily špatné snímky, ale poučení pro příště to bylo. Takže jestli jako já šetříte a kupujete místo plastových papírové obaly na filmy, střezte se vody jako host Bajkazylu nefairtrade kávy.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhtjvNSRXHiQP6d8SfJT1_8wSKPTNzzxwuP6SjP1LeffrHR38wiHVD3OostkXxmRYaLDWt1SjBhrMNr3-76nUSvyM__n1Y7S0uOcILqzG_MFTE3RNavXvh7vyrz4xIZ4dgYB8lGHMKxxAM/s1600/31.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhtjvNSRXHiQP6d8SfJT1_8wSKPTNzzxwuP6SjP1LeffrHR38wiHVD3OostkXxmRYaLDWt1SjBhrMNr3-76nUSvyM__n1Y7S0uOcILqzG_MFTE3RNavXvh7vyrz4xIZ4dgYB8lGHMKxxAM/s1600/31.jpg" height="260" width="400" /></a></div>
<br />
<b>4) Navštivte knihovnu FAMU (jen pro pražáky)</b><br />
Jestli jste zatím pro fotografické knihy chodili jen do Městské knihovny, tak...choďte dál, ale stavte se taky na Smetanově nábřeží a zajděte si do té famácké. Ta je veřejnosti volně přístupná, ale nemůžete si nic půjčit domů. Zato je její katalog opravdu velký: kromě spousty odborných a technických publikací obsahuje i zásadní fotografické knihy a časopisy. Osobně se na fotky mnohem radši než na displeji divám na papíře - a právě skrz knihovnu v paláci Lažanských se ke spoustě z nich dostanu. Otevírací dobu a katalog najdete <a href="http://www.amu.cz/cs/info-sluzby/knihovny-amu/knihovna-famu" target="_blank">tady</a> - a když už tam budete, můžete si prohlédnout třeba knížku Uncommon Places mého oblíbeného fotografa Stephena Shora.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgforauxwSMZRSuYmX5nXcwM7GHB4Uh_gVS2ouslLoXTJ2snw2iaKmJBBXqJePSuBvbH4CGyD_edxEW2ISde60P0LRmDoBaZTzoWNj_XFZny7XLnLFrtJUyFX9i3KyWwAR4vNerG4vUR88/s1600/09.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgforauxwSMZRSuYmX5nXcwM7GHB4Uh_gVS2ouslLoXTJ2snw2iaKmJBBXqJePSuBvbH4CGyD_edxEW2ISde60P0LRmDoBaZTzoWNj_XFZny7XLnLFrtJUyFX9i3KyWwAR4vNerG4vUR88/s1600/09.jpg" height="261" width="400" /></a></div>
<br />
<b>5) Tiskněte</b><br />
A to nejen v temné komoře, ale i v labu nebo doma na inkoustové tiskárně. Jakkoliv je analogová fotografie fotografie fyzická, až příliš často končí v podobě naskenovaných souborů v katalogu Lightroomu. Ani já nemám peníze na to nechávat si jako kdysi dělat fotky z celého filmu - přesto celkem často nejlepší snímky tisknu. Vidět svoji práci ve fyzické podobě i na rozměru 10x15 dělá hodně, zážitek je to úplně jiný. Fotolaby si navíc za tisky z filmů vyšší ceny neúčtují - jen si trochu počkáte.<br />
<br />
Pokročilí samozřejmě zvětšují pod červeným světlem na barytové Ilfordy, dostačující jsou ale i malé fotky z inkoustovky od Canonu. I s průměrným skenerem je výsledek bez problémů použitelný.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjLOOSOE1lNJ0UyWa1gJ_J11e3RJOPGGu_Y6dOzp1Wpl5GbRbtRcb3T8YNpI4AYUI4G6BNT2HzHGsyr-p_544ISPDf2dAR4gsjMhRXWtzz0JjaBbrdvi9_Xoqd1E0PyNCdYrj8TunmxUkM/s1600/32.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjLOOSOE1lNJ0UyWa1gJ_J11e3RJOPGGu_Y6dOzp1Wpl5GbRbtRcb3T8YNpI4AYUI4G6BNT2HzHGsyr-p_544ISPDf2dAR4gsjMhRXWtzz0JjaBbrdvi9_Xoqd1E0PyNCdYrj8TunmxUkM/s1600/32.jpg" height="262" width="400" /></a></div>
<br />
<b>6) Nekupujte Lomo*</b><br />
Osvícený film, vybledlé barvy a špatná optika umělce vážně nedělají. Za tisícovku, kterou vás bude stát Holga, si můžete pořídit opravdový kinofilmový foťák, který vám nabídne mnohem víc možností. Jasně, nebudete se moci na Facebooku chlubit technicky otřesnými fotkami vašich kamarádů (které navíc z lomofoťáků často vypadají pohříchu identicky - kde je ta originalita?), zato se ale naučíte fotit. A hlavně pamatujte - žádný fotoaparát dobrého fotografa nedělá.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgtBEweBmjXw6FtJDH_vNL8oXo_X8LlU5CM2sRi84OSkg6eJXhLsWn_cdCycF56ooXZUy-83OzyIjUCSZ9JaLlGdeJtFOd4Zebu_tC31Vvn0vcnPfShqWB0Pq-UgXWrKB2X-vGzChzK22M/s1600/37.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgtBEweBmjXw6FtJDH_vNL8oXo_X8LlU5CM2sRi84OSkg6eJXhLsWn_cdCycF56ooXZUy-83OzyIjUCSZ9JaLlGdeJtFOd4Zebu_tC31Vvn0vcnPfShqWB0Pq-UgXWrKB2X-vGzChzK22M/s1600/37.jpg" height="265" width="400" /></a></div>
<br />
Na poslední odstavec jsem si schoval posledních pár rad, které jsou ale nejspíš očividné. Když sháníte filmový přístroj, zeptejte se před návštěvou bazaru příbuzných a známých - je velká šance, že se jim nějaká ta Flexareta na půdě válí. Choďte na výstavy (a to nejen fotografické), inspirujte se a když chcete znát pořádný názor na vaše fotky, ptejte se osobně s albem v ruce. Neignorujte (i tu dávnou) fotografickou historii, přestaňte toužit po Leice a <a href="http://trhonprints.tumblr.com/" target="_blank">kupte si print</a>. A za rok u další šestky na shledanou.<br />
<br />
<br />
<i>*) Samozřejmě nic proti fotografům, kteří Lomo používají cíleně a promyšleně - estetické opodstatnění určitě Diany apod. mají. Přesto se nemůžu zbavit dojmu, že spousta lidí má pocit, že se špatně vyrobeným plastovým foťákem za spoustu peněz automaticky fotí zajímavé fotky. Ne, nefotí.</i><br />
<br />
<br />
<br />Ondřejhttp://www.blogger.com/profile/08540436620014120700noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-624731847369546483.post-65043454760865336552014-05-28T16:44:00.001+02:002014-05-28T16:44:34.307+02:00Překvapivý rozdíl perspektiv (Barbara Probst - Úplné znejistění, Rudolfinum)Bylo by snadné o aktuální výstavě v pražském Rudolfinu napsat text, který by byl plný kunsthistorických slov a obratů tak složitých, že by jim možná nerozuměli ani studenti FAMU. Expozice německé fotografky Barbary Probst Úplné znejistění ke konceptuálním výkladům přímo svádí a odpovídají tomu i doprovodné materiály. Ale přestože se v letáku Rudolfina píše, že „dochází k narušení singularity diváka“, je těch několik místností srozumitelných i lidem, kterým je termín juxtapozice cizí. Snímky Barbary Probst zkrátka fungují i bez zbytečných slov - a nutno dodat, že velmi dobře.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhSe_9AeF_jDpXBLjNmym1m4kW9J3ojYUFBFvXizaiZgXPO3O3fJ-YJEmlNzyAff9s79Nz7FXbe9oA6JS21Lamtag0tfhUpugxvX5R6eHHipNJ5ApJ2YKUYCanJvRFmVKJAJ93sgwnwSJs/s1600/d16053baa775fa955e7a017d4b468f64.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhSe_9AeF_jDpXBLjNmym1m4kW9J3ojYUFBFvXizaiZgXPO3O3fJ-YJEmlNzyAff9s79Nz7FXbe9oA6JS21Lamtag0tfhUpugxvX5R6eHHipNJ5ApJ2YKUYCanJvRFmVKJAJ93sgwnwSJs/s1600/d16053baa775fa955e7a017d4b468f64.jpg" height="193" width="400" /></a></div>
<br />
<br />
<b>Předehra - dvanáct skoků, a přece jen jeden</b><br />
Čtrnáct let. Tak dlouho se Barbara Probst (1964, Mnichov) věnuje fotografickému postupu, který kurátor David Korecký nazývá „multiplikací záběrů jedné scény v jednom okamžiku.“ Přeloženo: Probst najednou vyfotí několik snímků téže scény. Výsledkem jsou diptychy, triptychy nebo i rozsáhlejší série - hned v první místnosti najdeme dvanáctku fotografií zachycující autorku během výskoku. Ve dvanácti úhlech, dvanácti perspektivách. A to je vlastně vše. Můžeme se sice bavit o tom, že autorka „odkazuje k estetice a lineární naraci hraného filmu“ nebo (podle Petříčka) odkrývá „implikátní řád za horizontem určitého místa“, ale to dobré dílo nepotřebuje - a v dalších částech expozice se ukazuje, že to dílo Barbary Probst v tomhle testu obstojí.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgvDTyO-06rcBFcw9qxnMJ5LYMPmcK0qA2sDy-fhmuv4bQvpSpFL9qo6UUo7vmlu9DFN3feqXFN5SYvXjjviWlZb-REg4PkURwNTEVSFNfF4GyMdOoy_gQBs7lpS41OXvcUUY9bObyyZ-U/s1600/barbara_probst_installation_view.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgvDTyO-06rcBFcw9qxnMJ5LYMPmcK0qA2sDy-fhmuv4bQvpSpFL9qo6UUo7vmlu9DFN3feqXFN5SYvXjjviWlZb-REg4PkURwNTEVSFNfF4GyMdOoy_gQBs7lpS41OXvcUUY9bObyyZ-U/s1600/barbara_probst_installation_view.jpg" /></a></div>
<br />
<br />
<b>První věta - jedno téma, čtyři stupně realizace</b><br />
Kdyby Probst zůstala u focení podobných „rozhodujících okamžiků“, téma by se brzy vyčerpalo. Naštěstí hned druhá místnost ukazuje, že tenhle příběh tak nekončí. Zatímco úvodní dvanáctka je dobrým, ale esteticky nepříliš hodnotným nastíněním konceptu, ve zbytku děl Probst svoji myšlenku realizuje v řadě žánrů, poloh a typech snímků. Precizní kompozice se mísí s atmosférickými momentkami. Intimnější motivy s odtažitějšími pohledy, barva s odstíny šedi. U toho posledního stojí za to se zastavit, protože Probst rozdílného jazyka barevné a černobílé fotografie používá účelně a chytře. Příklad: diptych, první polovinou je celkový pohled na ulici, zaznamenaná na černobílá film. Temné centru města, těžká melancholie, holčička s balónky jdoucí přes přechod v levém dolním rohu. Skoro až sociálně kritický celek. Divák si je téměř jist, co autor chtěl sdělit. Střih, druhá polovina diptychu - tatáž holčička jako z prvního snímku, zachycená v detailu. Balónky hrají všemi barvami, místo smutku optimismus, nevinnost a pohoda.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhW0gb_sKAMuapt0FqnuTDhX7AAExbPSlAc30oFmDaqCRzpwju_yqJNFXPWKjrqpNs-Z2wYgo5COR6TaGB7VVjHW29jhcTkjE7XltOYGQmdeMxNlNzSwxTgnutAoUkLvpvj6UkgcrqWY3c/s1600/02.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhW0gb_sKAMuapt0FqnuTDhX7AAExbPSlAc30oFmDaqCRzpwju_yqJNFXPWKjrqpNs-Z2wYgo5COR6TaGB7VVjHW29jhcTkjE7XltOYGQmdeMxNlNzSwxTgnutAoUkLvpvj6UkgcrqWY3c/s1600/02.jpg" height="138" width="400" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<b>Druhá věta - Imaginaci vezměte s sebou</b><br />
Přestože autorka sama uvádí, že „jednotlivý obraz nedává sám o sobě smysl“, povedlo se jí to, co drtivé většině konceptualistů schází - i okleštěné o jednotící myšlenku její fotografie fungují. Třetí místnost plná portrétu je názornou ukázkou děl, kde se potkává estetická kvalita s tou duchovní. Dohromady pak tvoří celek, který člověka nutí k zamyšlení, zatímco oceňuje hezké barvy, umně vyfotografované modely a specifickou náladu některých snímků. Úplně znejistění, ač se to nemusí zdát, je výstavou hravou. Nutí diváka zapojit fantazii, představit si, jak asi vypadala celá fotografovaná scéna. Leckdy je zmatení zjevným záměrem a před trojicí fotek strávíte třeba i několik minut, než jejich vzájemné postavení rozšifrujete. A laťka se od začátku do konce příjemným tempem zvyšuje.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEidPZ-ElsL-MSntbk0pGyWgpYgERk94UhwD0TOzBVsfUkJ6Ikv7zG-Xk8KSAKSCc-JRI2YA6iut_lpWVpmf_uCMj7oQEyazOeImGMY2aGlwsJ1d9Z7jC4rh-gDwqnshO7oOu2OWZJ6yBV8/s1600/barbara_probst691.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEidPZ-ElsL-MSntbk0pGyWgpYgERk94UhwD0TOzBVsfUkJ6Ikv7zG-Xk8KSAKSCc-JRI2YA6iut_lpWVpmf_uCMj7oQEyazOeImGMY2aGlwsJ1d9Z7jC4rh-gDwqnshO7oOu2OWZJ6yBV8/s1600/barbara_probst691.jpg" height="105" width="400" /></a></div>
<br />
<b>Postludium - Studium perspektiv</b><br />
Kurátora Koreckého je třeba pochválit za výbornou strukturu výstavy samotné. Respektuje jak tematiku, tak složitost Probstiných děl - a nechybí ani absolutní vrchol. Tím je poslední místnost o třinácti fotografiích. Celek ulice. Všimneme si otevřeného okna. Pohled do okna, detail stolku s nakousnutým jablkem. Postava hledící ven. Portrét skrz záclonu z jiného úhlu. Polocelek s chodcem vedle odpadkového koše. Třináct pohledů na téže místo, spojení všech prvků z předchozích místností. Studium různých pohledů na stejnou věc, vyvedení diváka z míry, manifest tvůrčího postupu Barbary Probst. Ve finálním prostoru se asi nejvíce ukazuje pravda citátu samotné autorky: „Jen určitá kombinace a pořádek slov dávají dohromady větu, která má smysl.“<br />
<br />
Její výstava Úplně znejistění si svůj smysl obhájila na jedničku.<br />
<br />
<i>Barbara Probst, Úplné znejistění, Galerie Rudolfinum, 24/4 - 6/7 2014</i><br />
<div>
<br /></div>
Ondřejhttp://www.blogger.com/profile/08540436620014120700noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-624731847369546483.post-1057757200548251012014-05-17T19:11:00.003+02:002014-05-17T19:11:57.669+02:00Návrat do doby velkých reportáží v Leica Gallery s Thomasem Hoepkerem<span style="font-family: Times, Times New Roman, serif; font-size: 15px; line-height: 1.15; white-space: pre-wrap;">Psal se rok 1963 a Thomas Hoepker, fotograf německého časopisu Kristall, dostává zelenou k i na tehdejší poměry velkolepé cestě do Spojených států. Během dvou měsíců nafotí s píšícím kolegou Winterem téměř čtyři tisíce filmů a výsledná šedesátka fotografií vyjde v pěti po sobě jdoucích číslech časopisu. Výběr snímků z cesty dlouhé 27 tisíc kilometrů přináší pražská Leica Gallery.</span><br />
<span style="font-family: Times, Times New Roman, serif;"><span style="font-size: 15px; line-height: 1.15; white-space: pre-wrap;"><br /></span>
</span><br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhVThBg3cGRYPyw0PVh6Z4V9zzSUcgGoln8uin-2Ih6VL1Ru2eo3XCsdxpau-vStW98nniG7A4arzyl02xFfHPAbrH7D0GvZPfzELaUN3YiTzXgTm3G5xlBmM6gIWRZr5rbrGWAh34m9ho/s1600/a-clown-at-a-lunch-counter-in-reno-nevada-1963-thomas-hoepker-magnum-photos.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><span style="font-family: Times, Times New Roman, serif;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhVThBg3cGRYPyw0PVh6Z4V9zzSUcgGoln8uin-2Ih6VL1Ru2eo3XCsdxpau-vStW98nniG7A4arzyl02xFfHPAbrH7D0GvZPfzELaUN3YiTzXgTm3G5xlBmM6gIWRZr5rbrGWAh34m9ho/s1600/a-clown-at-a-lunch-counter-in-reno-nevada-1963-thomas-hoepker-magnum-photos.jpeg" height="268" width="400" /></span></a></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="line-height: 17.25px; white-space: pre-wrap;"><span style="font-family: Times, Times New Roman, serif; font-size: x-small;">A clown at a lunch counter in Reno, Nevada 1963 / © Thomas Hoepker / MAGNUM Photos</span></span></div>
<span id="docs-internal-guid-b3248579-0b28-a10d-b4e8-9e6b91e5fb6c" style="font-family: Times, Times New Roman, serif;"></span><br />
<div style="text-align: center;">
<span id="docs-internal-guid-b3248579-0b28-a10d-b4e8-9e6b91e5fb6c" style="font-family: Times, Times New Roman, serif;"><br /></span></div>
<span id="docs-internal-guid-b3248579-0b28-a10d-b4e8-9e6b91e5fb6c" style="font-family: Times, Times New Roman, serif;">
<div dir="ltr" style="line-height: 1.15; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="font-size: 15px; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Zlatá šedesátá se v podání Thomase Hoepkera nekonají. Minimalistický interiér galerie zaplnily fotografie, které ukazují chudobu, rasistické tendence i prázdnotu života mnoha obyvatel tehdejší Ameriky. Ve školské ulici sice najdeme i téměř humorné snímky, ale i ty si nesou nádech vyčítavé ironie. Hoepkerovo svědectví je angažované a v tom je jeho největší síla. Dobu neidealizuje, oproti zažité představě ji spíše demaskuje.</span><span style="font-size: 15px; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br class="kix-line-break" /></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.15; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="font-size: 15px; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;"><br /></span></div>
<div dir="ltr" style="line-height: 1.15; margin-bottom: 0pt; margin-top: 0pt;">
<span style="font-size: 15px; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Heartland můžeme srovnat s podzimním cyklem Personal best od Elliotta Erwitta, který v Leica Gallery vystavoval na přelomu roku a jeho část se šedesátým letům věnovala také. Oproti němu je ale Hoepker přímější, ironičtější, temnější a kritičtější. Což je poloha, která jakkoli nemusí být divácky nejvstřícnější, o to autentičtější předává sdělení.</span></div>
<br /><span style="font-size: 15px; font-style: italic; vertical-align: baseline; white-space: pre-wrap;">Thomas Hoepker - Heartland, 15.4. - 15.6.2014, Leica Gallery Prague</span></span>Ondřejhttp://www.blogger.com/profile/08540436620014120700noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-624731847369546483.post-87109122187690041832014-04-24T11:30:00.002+02:002014-04-24T11:34:25.779+02:00Jakub Řehák - Past na Brigitu<div style="text-align: center;">
<b><i>Ur Brigita (úryvek - zbytek </i><i><a href="http://www.czechlit.cz/autori/rehak-jakub/author.ukazky/?sampleId=1939" target="_blank">zde</a>)</i></b></div>
<div style="text-align: center;">
<i>B</i><i>rigito co určuje tato noc </i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>zavalená sněhem? </i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>pohlédl jsem ti do očí </i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>hleděla na mne temná dřeva </i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>přichází-li zima žebra topení </i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>podobně jako žebra na těle </i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>vydají do místnosti </i></div>
<div style="text-align: center;">
<i>nezanedbatelné množství tepla</i></div>
<div style="text-align: center;">
<i><br /></i></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi1AP8954s-FY8y73GZJbDTxT6yRFphjRA-zKT4N4MzSwHNS6p3WXoZAcsGSsf720ZV_JjjYUGOh3rDmLQggHWKz2lj0Uhv_mZsvgZ_LCxG9ilbiF0jaQk3FsAhLthcEUFMuU-Y3y0xnDA/s1600/57_R09_brigita.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi1AP8954s-FY8y73GZJbDTxT6yRFphjRA-zKT4N4MzSwHNS6p3WXoZAcsGSsf720ZV_JjjYUGOh3rDmLQggHWKz2lj0Uhv_mZsvgZ_LCxG9ilbiF0jaQk3FsAhLthcEUFMuU-Y3y0xnDA/s1600/57_R09_brigita.jpg" height="225" width="400" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<i><br /></i></div>
<br />
„V dívce je veškerá podlost darebáka a gymnazisty,“ otevírá Baudelairovým citátem Jakub Řehák svoji už druhou sbírku Past na Brigitu. Na téměř osmdesáti stranách, ve třech částech a dvaceti devíti básních zjišťujeme, že příhodnější snad ani autor nemohl zvolit.<br />
<br />
Charakterizovat Brigitu je těžké. Je to sen nebo skutečnost? Líčí nám Řehák konkrétní dívku nebo obecnější ideu osudové ženy, možná múzy? Nakonec to bude nejspíš od něčeho trochu – Řehák čtenáři nedává jasné odpovědi, nechává ho bloudit mezi autobiografií zaplavenou básnickými obrazy a obecně platnou zkušeností. Silné emoce zasazené do kontur Prahy roku 2011, ostrá ale básnickým umem vulgarity zbavená erotika. Fascinace ženským tělem, občas nečekaná upřímnost. Řehák si pro své volné verše vybírá životní okamžiky, které jsou neopakovatelné a zároveň všední, definující pro něho samého, ale které ve během svých životů zažíváme všichni.<br />
<br />
Magnesia Litera, kterou Past na Brigitu v roce 2012 získala, se zdá být po každém dalším přečtení oprávněnější. Řehák je mistr nálad, atmosférických výjevů, konstruktér slov, která jsou přesně zacílena do správných míst fantazie. Nepřehání to s konkrétními místy, většina jeho organických a pulzujících metafor se může týkat jak Prahy, tak Bělehradu. Věrné tradici surrealismu leckdy připomínají jeho básně proud vědomí a řetězí za sebou někdy až fantaskní obrazy. Nikdy to nejsou ale sekvence nahodilé a samoúčelné.<br />
<br />
Řehákova druhá sbírka má příběh. Příběh muže v hranicích velkoměsta, galerie vzpomínek a dojmů, cigaret vykouřených v cizích bytech, punčoch srolovaných příliš nízko, odrazů milované dívky na skle, a, abych si vypůjčil citaci od autora samotného, čas, který je jen zápis v mizejícím slově.<br />
<br />
Ten Brigitin sice končí Epilogem, krátkou reflexivní básní navazující na takřka Apollinairovské pásmo v poslední části sbírky, ale byla by chyba to považovat za konec definitivní. Pokračování totiž dost možná právě slovy svého života píšou někteří z nás.<br />
<br />
<b>Jakub Řehák - Past na Brigitu</b><br />
Vydalo Fra, 2012<br />
Další ukázky najdete zde: <a href="http://issuu.com/fracz/docs/rehak2_ukazka">http://issuu.com/fracz/docs/rehak2_ukazka</a>Ondřejhttp://www.blogger.com/profile/08540436620014120700noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-624731847369546483.post-7630604427641277432014-04-16T15:01:00.000+02:002014-04-16T15:01:22.208+02:00Dvě podoby toleranceČlověku od přírody dělá problém nahlédnout na svět z jiné než ze své perspektivy. Při komentování okolností nám tak často činí problém překročit hranice vlastní zkušenosti, vidět dál než za bublinu, ve které nutně každý žijeme. Oprávněné rozhořčení nad vyhazovem šéfa Mozilla Corporation za podporu konzervativní petice vyvolal <a href="http://echo24.cz/a/i5Pxa/strach-a-hnus-v-sillicon-valley" target="_blank">text Martina Weisse</a>. Jenže vedle rozmáhající se kultury politické korektnosti však paralelně existuje ještě kultura jiná - a zcela opačná.<br />
<br />
Jsou to dva světy, které ale používají stejné metody. Na jedné straně multikulturní mainstream, ve kterém je každý konzervativnější názor označen jako nemoderní a nepokrokový, na straně druhé rostoucí nacionalismus a xenofobie převážně nižších tříd společnosti. Paradoxní je to, že nakonec jsou si intelektuálové i anonymní internetoví diskutéři podobnější víc, než by si nejspíš sami byli ochotni připustit.<br />
<br />
Společným jmenovatelem obou pólů je netolerance a fanatismus. Jsou to příklady ideologie dovedené do krajní podoby, vyhrocené tak, že se uzavřela do vlastní bubliny. Potom už není rozdíl mezi militantním liberalismem nebo zastydlým národoveckým konzervatismem - oba jsou to názory neuznávající diskuzi a svobodnou výměnu názoru. A na každý názorový proud, který k výše zmíněnému vede, bychom měli nahlížet jen s despektem, případně lítostivým tragikomickým úsměvem.<br />
<div>
<br /></div>
Ondřejhttp://www.blogger.com/profile/08540436620014120700noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-624731847369546483.post-7631652097508819942014-03-27T19:39:00.002+01:002014-03-27T19:46:02.065+01:00Barva, William Eggleston a momentky z maloměsta<div style="text-align: justify;">
Od doby, kdy jsem začal fotografovat seriózněji, jsem až na pár výjimek ve volné tvorbě neopustil svět černobílého filmu. A přestože mi pořád připadá fascinující, svébytný a zajímavý, neuškodí občas vykročit ze stereotypu a zkusit pro jednou zas svět vidět v barvách. Výsledkem je série z okolí Chlumce nad Cidlinou.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg9jICWttWeo0mKJwFGVg_oWBlNeJOT2jqe8vDUE3AqzVNK38dYIvn-N7DHRCLLweAykO6tfke6dQKhD64_jwEOtK3xClITK5VOtCscnagf4oRnvICRMt8e6ZWJqRPWMPWLTxPVddVE5uY/s1600/30-2.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg9jICWttWeo0mKJwFGVg_oWBlNeJOT2jqe8vDUE3AqzVNK38dYIvn-N7DHRCLLweAykO6tfke6dQKhD64_jwEOtK3xClITK5VOtCscnagf4oRnvICRMt8e6ZWJqRPWMPWLTxPVddVE5uY/s1600/30-2.jpg" height="270" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<span style="text-align: start;">Od počátku mi bylo jasné, že pouhé prohození filmů bez úpravy způsobu vnímání nebude fungovat. Každé jednotlivé políčko negativu jsem se snažil nafotit tak, aby mu barva přidávala, respektive aby mu převod do černobílé jednoznačně uškodil. Chvíli mi trvalo přizpůsobit se, ale za nějaký čas jsem kolem sebe začal intuitivně vyhledávat motivy a scény, ve kterých by se kromě obsahu nacházela i barevná harmonie. Chtěl jsem film naplnit fotografiemi, na kterých budou barvy i výrazovým a náladotvorným prostředkem. Jak se to podařilo můžete posoudit na snímcích okolo.</span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEja_RpSRGYOCxiazBOlTryKNb3xOe0fIqUb-rQMtF98bSoUylTWO3MtpQ8wWRZ0vJQ5C3FqTdaPA_B2ZiPduU3mgIbLJ7DUPr1iQDs-iTRmVuwFDwj5zmtDT6O3RMZgJBGRiDdh50_bmmU/s1600/20.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEja_RpSRGYOCxiazBOlTryKNb3xOe0fIqUb-rQMtF98bSoUylTWO3MtpQ8wWRZ0vJQ5C3FqTdaPA_B2ZiPduU3mgIbLJ7DUPr1iQDs-iTRmVuwFDwj5zmtDT6O3RMZgJBGRiDdh50_bmmU/s1600/20.jpg" height="320" width="213" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEimqz02vmvVIgGDhOci7sHtS-0BwDFgcAS4shYhNy63mnKi7Sf6-MZ7hJ04uFq8fvovNCOCrt7nmPXhyphenhyphenfWZ9AbR4kT5qI_IhTFHJLK-WvZ3DVRZGAyUPbBJXRB79tCe5bZzNoiCchI-Se4/s1600/17.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEimqz02vmvVIgGDhOci7sHtS-0BwDFgcAS4shYhNy63mnKi7Sf6-MZ7hJ04uFq8fvovNCOCrt7nmPXhyphenhyphenfWZ9AbR4kT5qI_IhTFHJLK-WvZ3DVRZGAyUPbBJXRB79tCe5bZzNoiCchI-Se4/s1600/17.jpg" height="320" width="220" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: justify;">
<span style="text-align: start;"><br /></span></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div style="text-align: justify;">
<span style="text-align: start;">Pokorně přiznávám, že velký vliv na chlumeckou sérii má dílo amerického fotografa Williama Egglestona, kterého jsem objevil díky článku "</span><a href="http://erickimphotography.com/blog/2013/04/01/10-lessons-william-eggleston-has-taught-me-about-street-photography/" style="text-align: start;" target="_blank">10 Lessons William Eggleston Has Taught Me About Street Photography</a><span style="text-align: start;">" a výstavě </span><a href="http://social.ukmedia.cz/momentky-vs-rudolfinum-zapomente-na-pravidlo-tretin" style="text-align: start;" target="_blank">Only The Good Ones</a><span style="text-align: start;"> v pražském Rudolfinu. Revolucionář, který svou výstavu v Museum of Modern Art (katalog je k prohlédnutí v knihovně FAMU) přivedl barvu do uměleckého světa. Ostrá saturace jeho diapozitivů, umně zachycujících banální poetiku (především) jihoamerického Memphisu je velmi inspirativní.</span></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiaf90-h23zxMXN_kJFvkbCxnIjmPZRFYdsPMiJzkQwRbILmFi8HaTNCv4Grtg9D0oP0fbfpp3JW4Anb_3l1TKJfWxNMMsQhfQYMTlL_XtH0jk6IlMJ1lnV88zE79Qvr_AqE-NhX0U8_hk/s1600/26.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiaf90-h23zxMXN_kJFvkbCxnIjmPZRFYdsPMiJzkQwRbILmFi8HaTNCv4Grtg9D0oP0fbfpp3JW4Anb_3l1TKJfWxNMMsQhfQYMTlL_XtH0jk6IlMJ1lnV88zE79Qvr_AqE-NhX0U8_hk/s1600/26.jpg" height="320" width="210" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjDbQ2UsdrhvI0IV2SD5Qwr30p0szi4j8Nsx_3syKBq9iiD5HYj0y5kgzVmwSzQpN_fGhvEFYr1iVJt7GoMorVx05AQ_zwnwHBjOme0pw_73a9GbgmfxCAxDZOB2s0Saj1M3orPdhjSUKY/s1600/18.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjDbQ2UsdrhvI0IV2SD5Qwr30p0szi4j8Nsx_3syKBq9iiD5HYj0y5kgzVmwSzQpN_fGhvEFYr1iVJt7GoMorVx05AQ_zwnwHBjOme0pw_73a9GbgmfxCAxDZOB2s0Saj1M3orPdhjSUKY/s1600/18.jpg" height="320" width="210" /></a></div>
<div>
<br />
<div style="text-align: justify;">
Na klasický černobílý materiál ale rozhodně nehodlám zanevřít. Má svoje kouzlo, v temné komoře si s barevnými filmy žádnou legraci neužiju a v řadě případů je vhodnější. V šuplíku mi ale ještě leží Kodak Portra a legenda diapozitivního světa, Fuji Velvia. Nejbližší týdny proto vidím barevně.</div>
</div>
<div>
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjPS_HpH3zAXaJYtK1XG4zvm-rvN10mtUF5lBuIxVQxBvCqnp3a0iE3CoVDG4dt2tuVk2VYEYLChvUh87dJkgab_pKK__WkLnWT5plQrmr2Lopu6v8tsoJOh51UddmpLa0wE9KVFFi9lIs/s1600/22.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjPS_HpH3zAXaJYtK1XG4zvm-rvN10mtUF5lBuIxVQxBvCqnp3a0iE3CoVDG4dt2tuVk2VYEYLChvUh87dJkgab_pKK__WkLnWT5plQrmr2Lopu6v8tsoJOh51UddmpLa0wE9KVFFi9lIs/s1600/22.jpg" height="320" width="213" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhsASaaHIkg2lcHCT_ojVZL5LZvkeUwI5rx_05-B-KLIIi0lCB6abqLkaXuRsJVgPtZ6EL8nNKMYNDhjz0-KYsgJ6X1yCdYskIDPhwFcREpTaZQ8d5N_evV-i7G2HOc42Zy6zgLB6eYLDo/s1600/09.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhsASaaHIkg2lcHCT_ojVZL5LZvkeUwI5rx_05-B-KLIIi0lCB6abqLkaXuRsJVgPtZ6EL8nNKMYNDhjz0-KYsgJ6X1yCdYskIDPhwFcREpTaZQ8d5N_evV-i7G2HOc42Zy6zgLB6eYLDo/s1600/09.jpg" height="320" width="211" /></a></div>
<div>
<br /></div>
Ondřejhttp://www.blogger.com/profile/08540436620014120700noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-624731847369546483.post-5815546327296703472014-02-28T00:47:00.000+01:002014-02-28T01:00:49.002+01:00Jak jsem pushoval Kodak Tri-X o 4 clony (včetně vysvětlení pro digitální fotografy)<div style="margin-bottom: 0cm;">
Zatímco Nikon vesele uvádí digitální
fotoaparáty s čipy o ISO 460 000, hipstři jako já hledají cesty,
jak i v přítmí kavárny nafotit použitelné fotky na film. Trochu
nám to stěžuje fakt, že maximální citlivost běžných
materiálů dosahuje čtyř stovek. Pokud se ale odvážíte trochu
zaexperimentovat, nejedná se o nepřekonatelný
problém...<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjkRO-EulIyl-Z2sE8K3noTtpW6oWlXFTcXlC6-UG5bvx-0WsCQaIPJBAlbzKTjPB6VRxW95A3hGDKkGo4wL7TRJ1NHlLCr-CUoImKJh-lt0k30ursCAehF8r99D0og4hZRtedvMonJulw/s1600/13.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjkRO-EulIyl-Z2sE8K3noTtpW6oWlXFTcXlC6-UG5bvx-0WsCQaIPJBAlbzKTjPB6VRxW95A3hGDKkGo4wL7TRJ1NHlLCr-CUoImKJh-lt0k30ursCAehF8r99D0og4hZRtedvMonJulw/s1600/13.jpg" height="265" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
Světlocitlivá emulze je totiž mnohem více
„pružná“ než je její nominální citlivost. Při ní sice
dosáhne relativně nejlepších výsledků, ale v zásadě platí,
že při úpravě způsobu vyvolávání není problém použít
většinu černobílých negativních filmů jako materiály s vyšší
citlivostí. Tento proces se nazývá „push“. Typicky film o
citlivosti 400 nafotíte jako kdyby měl 800 a pak prodloužíte čas
vyvolávání, případně upravíte ředění chemie. V takovém
případě hovoříme o pushi o jeden stupeň.<br />
<br />
Jenže ani
citlivost 800 není takové terno. Zvlášť když chcete zachytit
lidi při malém autorském čtení v kavárně, kteří nejsou úplně
klidní a nemůžete si (i vzhledem k ohniskové vzdálenosti objektivu)
dovolit tak dlouhé časy. Jenže výjimečné situace si žádají
výjimečná řešení – a proto jsem se rozhodl zkusil push ne o
jeden, ale rovnou o čtyři stupně. To mi i v prostředí Standard
Café umožnilo fotit s 1/60 vteřiny, což už se s k tomu účelu
půjčenou Praktickou MTL5 (s 50mm objektivem) a clonou 1.8 dalo
udržet. Zůstala tak otázka volby materiálu.
<br />
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh-g6ZE_EcXi2Akl_2_TCPTzQ5NUa6iXk9tIaZO4qdzzihbPMO6yVLmVNtjfiXLamZnAaCADCWKcGyuCDgfetKI-Cniq89L54wH0RSeS9XA2vN9daSlfraIj7qpQPXDvKnLN45WfPNxVDg/s1600/23.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh-g6ZE_EcXi2Akl_2_TCPTzQ5NUa6iXk9tIaZO4qdzzihbPMO6yVLmVNtjfiXLamZnAaCADCWKcGyuCDgfetKI-Cniq89L54wH0RSeS9XA2vN9daSlfraIj7qpQPXDvKnLN45WfPNxVDg/s1600/23.jpg" height="262" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
Věděl jsem, že jedním z
nejflexibilnějších filmů na trhu je Kodak Tri-X 400. S úspěchem
jsem ho už dvakrát pushoval na 1600 (ukázka <a href="http://ondrejtrhon.tumblr.com/post/75166864825/prague-by-night-1-kodak-tri-x-400-pushed-to-1600" target="_blank">zde</a>) a tak jsem
zapátral, jak si vede při extrémnějších pokusech. Narazil jsem
na bohužel už neaktualizovaný blog <a href="http://drasticdiversions.blogspot.cz/2010/02/push-it-push-it-real-good.html" target="_blank">Drastic Inversions</a>, ve kterém
se autorovi podařilo s velmi dobrými výsledky pushnout právě
Tri-X na 6400, navíc se stejnou vývojkou, kterou právě používám.
Bylo rozhodnuto.<br />
<br />
Recept je následující: Fomadon R09, ředění
1:50, 20 stupňů, 45 minut. 30 vteřin úvodního otáčení
vývojnice plus pár otočení každých pět minut.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiGW49potKMgfR_pjv5rMOHuYL_NhOpStrpIkDjyhyphenhypheneNpzHSjBv0_phM_nFgx5fVY_rVvbntB5oNEVxGKvKlqgDzHsUHVZuSajjDFSxpEHj3nXQZhX2xsv8tHSUWK99b2pLlvh6vOJv03k/s1600/33.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiGW49potKMgfR_pjv5rMOHuYL_NhOpStrpIkDjyhyphenhypheneNpzHSjBv0_phM_nFgx5fVY_rVvbntB5oNEVxGKvKlqgDzHsUHVZuSajjDFSxpEHj3nXQZhX2xsv8tHSUWK99b2pLlvh6vOJv03k/s1600/33.jpg" height="257" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
Vzhledem
k tomu, že šlo o experiment, byl jsem připravený na cokoli – na
extrémně velké a ošklivé zrno, ztracenou kresbu ve stínech,
přehnaný kontrast. Po naskenování a menších úpravách v
Lightroomu (konk. <a href="https://www.dropbox.com/s/53zm5etr5bhft4l/lightroomtrix.PNG" target="_blank">zde</a>) se mi ale zdají výsledné fotografie použitelné. Nutno nicméně dodat, že problém dělají scény z větší dálky a/nebo množstvím stínů - tady je zrno zkrátka už hodně velké:<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj70YbXaSzOzI8zCIYLQ07528_OPWnBeO8F15QszT_4NGzACbnlvqBxiw6JnDoG4PthuxO-q9QC28RKYHDug5Xi19q62sLVqJZ9uuh9TI7XSO4cTOc4fCp8-IvYJV9Ji-U5iuKcC9TVrpI/s1600/32.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj70YbXaSzOzI8zCIYLQ07528_OPWnBeO8F15QszT_4NGzACbnlvqBxiw6JnDoG4PthuxO-q9QC28RKYHDug5Xi19q62sLVqJZ9uuh9TI7XSO4cTOc4fCp8-IvYJV9Ji-U5iuKcC9TVrpI/s1600/32.jpg" height="265" width="400" /></a></div>
<br /></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
Takže pokud zoufáte
nad nedostatečnou citlivostí filmů, cesta ze zoufalství existuje.
Mnou popisovaný experiment je už trošku extrémní (i když větší
šílenosti typu míchání starých vývojek z receptářů RAF
existují), pushováním o méně stupňů lze nedostatečné ISO
obejít s malou ztrátou kvality. Jen je nutno dobře zvolit
kombinaci filmu a vývojky, pomoci k tomu vám může kromě Googlu
třeba výborné fórum <a href="http://temnakomora.cz/">Temnakomora.cz</a>.<br />
<span style="text-align: center;"><br /></span>
<span style="text-align: center;">Takže směle do
toho: foťte, pushujte, experimentujte. A nebo si našetřete a ten Nikon D4s si pořiďte.</span><br />
<br />
A na závěr pro zájemce ještě pár ukázek:<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi-rD9udeM_WJCwPyDXhOhhyphenhyphenhcgLA6_reqzpxb5dQvh0lxFkhRL1iK9koZg1Z7lljYzUQbHUw4aUmwqiP2moVrOf4RaEBbElzbgnHNjM1UNz_1tZtF841feUcCzIg66EAVlHqb1Bvpw_pE/s1600/07.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi-rD9udeM_WJCwPyDXhOhhyphenhyphenhcgLA6_reqzpxb5dQvh0lxFkhRL1iK9koZg1Z7lljYzUQbHUw4aUmwqiP2moVrOf4RaEBbElzbgnHNjM1UNz_1tZtF841feUcCzIg66EAVlHqb1Bvpw_pE/s1600/07.jpg" height="320" width="229" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh2enIg408MmUfQCX5TYikKirZ7WzVjE_SOxTHbbX6pGzu2MR5AzENTgXt4_Bz1QesAOqDnLNn5EHznXhRlqGEYGW67vXZuBuCI91wyiJfLVIlYKV1btdYJt8gtCONHkvd90i-yF0AlAIY/s1600/12.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh2enIg408MmUfQCX5TYikKirZ7WzVjE_SOxTHbbX6pGzu2MR5AzENTgXt4_Bz1QesAOqDnLNn5EHznXhRlqGEYGW67vXZuBuCI91wyiJfLVIlYKV1btdYJt8gtCONHkvd90i-yF0AlAIY/s1600/12.jpg" height="320" width="212" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi-rD9udeM_WJCwPyDXhOhhyphenhyphenhcgLA6_reqzpxb5dQvh0lxFkhRL1iK9koZg1Z7lljYzUQbHUw4aUmwqiP2moVrOf4RaEBbElzbgnHNjM1UNz_1tZtF841feUcCzIg66EAVlHqb1Bvpw_pE/s1600/07.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><br /></a></div>
</div>
Ondřejhttp://www.blogger.com/profile/08540436620014120700noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-624731847369546483.post-8195999187321854882014-02-25T18:36:00.000+01:002014-02-25T18:36:38.937+01:00Stopa doby s občasným přesahem (Miloň Novotný, Londýn 60. let, Leica Gallery Prague)<div style="margin-bottom: 0cm;">
Momentková fotografie je náročný
žánr. Jestliže se fotograf vzdává inscenování děje na svých
snímcích a zároveň jimi chce sdělit něco víc než jen pouhé
„toto se stalo“, klade na sebe velké nároky. Momentka umí být
svojí bezprostředností ohromně silná, ale snadno může
sklouznout od originality k banálnosti, od obecnějšího přesahu k
prostému popisu. A Miloňovi Novotnému se v rámci výstavy v
pražské Leica Gallery daří využít její síly jen
zčásti.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjjUIyBkQVl6FKrgWefqxrSJfhHblEWdOMEpFQpO9-rO57HZ6Uus7byqZ8vRMeUeD8Sserm5HJYMHJo6I9QX0Ums3YnWYEOaUl79uK3qpmCHLEO3UV3ISoRATXeFuWZs_nvSEsRuBdAU-Y/s1600/piccadilly-londyn-1966-novotny-milon.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjjUIyBkQVl6FKrgWefqxrSJfhHblEWdOMEpFQpO9-rO57HZ6Uus7byqZ8vRMeUeD8Sserm5HJYMHJo6I9QX0Ums3YnWYEOaUl79uK3qpmCHLEO3UV3ISoRATXeFuWZs_nvSEsRuBdAU-Y/s1600/piccadilly-londyn-1966-novotny-milon.jpg" height="266" width="400" /></a></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
<br />
Miloň Novotný patřil k těm fotografům, které
bychom dnes označili nálepkou „street.“ Výstava Londýn 60.
let je tak souborem výjevů z ulic britské metropole, metodou
rozhodujícího okamžiku zachycených záblesků života jeho
tehdejších obyvatel. A to v celém spektru odstínů – od jemně
ironických výjevů z Hyde Parku, přes téměř bezzubého muže
smlouvajícího na tržišti, až po rozbité lodě na březích
Temže.<br />
<br />
Jako stopa 60. let dokumentující vzhled tehdejšího
Londýna funguje Novotného dílo na jedničku. Divákovi nabízí
snímky přibližující atmosféru doby, fotografie zachycující
jak anglické gentlemany, tak člena hnutí hippies v konfrontaci s
policií. Přesto po její návštěvě zůstává neodbytný pocit,
že z tématu šlo vytěžit víc.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
Novotnému se v rámci
výstavního souboru totiž až na několik vzácných výjimek
nedaří vystoupit z pouhého (byť technicky a kompozičně velmi
dobrého) záznamu dění. Zkrátka většina z přítomných
fotografií je oním pomíjivým typem momentky, která divákovi
ukazuje, že děj na ní zachycený proběhl. </div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhqxyCT41QsUGPf7X3XPnrk1B-UcA2lR6BKgY8toehPZufEzqby1akbQ-8vxwRZ1D_7K9EZ6olyWKlg8PcD_HaN_PPFYa_PR4P7n1_ToNowjSGwM6fnm_iFD8eghHvulzkgfiSE8W07dIo/s1600/billingsgate-market-londyn-1966-novotny-milon.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhqxyCT41QsUGPf7X3XPnrk1B-UcA2lR6BKgY8toehPZufEzqby1akbQ-8vxwRZ1D_7K9EZ6olyWKlg8PcD_HaN_PPFYa_PR4P7n1_ToNowjSGwM6fnm_iFD8eghHvulzkgfiSE8W07dIo/s1600/billingsgate-market-londyn-1966-novotny-milon.jpg" height="266" width="400" /></a></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
Jen několik snímků
nese výraznější emoce, výraznější náladu, kterou také
přenáší na diváka. A nutno dodat, že jsou velmi silné –
osamělý muž čmárající křídou po chodníku či prodavač
novin rozhodně nutí diváka k zastavení. U zbytku se dočká jen
pousmání nad umně zmrazeným okamžikem.<br />
<br />
Přesto nelze
říct, že by Londýn 60. let Miloňe Novotného nestál za
návštěvu. Byť nedosahuje kvalit předcházejícího Elliotta
Erwitta, oproti kterému mu schází výraznější přesah, stále
jde o velmi povedené fotografie. A pokud někdo v momentce nehledá
víc než řemeslně dobře zvládnuté svědectví, bude spokojen.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
Leica Gallery Prague (<a href="http://www.lgp.cz/cz/udalost/vystava/milon-novotny-2.html" target="_blank">odkaz</a>)<br />
Londýn 60. let // London in the 1960s<br />
Miloň Novotný<br />
14.2. - 11.4.2014</div>
Ondřejhttp://www.blogger.com/profile/08540436620014120700noreply@blogger.comtag:blogger.com,1999:blog-624731847369546483.post-83432709345907230352014-02-13T18:32:00.001+01:002014-02-13T18:32:38.787+01:00Filmový dogmatismus aneb forma kontra obsah<div style="margin-bottom: 0cm;">
Tím, že fotím na film, jsem se automaticky přidal do
exkluzivního klubu intelektuálů, hipstrů a staromilců, ve kterém
(aspoň dle řady diskuzí na internetu soudě) panuje poměrně
silně jedno základní přesvědčení: digitální fotografie je
špatná, digitální fotografové jsou méněcenní a film vítězí
za všech okolností. Jenže existuje řada důvodů, proč to prostě
není pravda.</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjzSEoEm6Baqcbnkd40cSbD3iaN2zv7GRMTfIGGlsSPH2HtUreHijjAIkZ37Knt15UYo0n_gtbGXw0X-p1N88HuO2-HN3gFd4f0GwZP9WO-LsMWqQMta5q9r3xIlODgYCINsvxtrpoaUJc/s1600/IMG_6965.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjzSEoEm6Baqcbnkd40cSbD3iaN2zv7GRMTfIGGlsSPH2HtUreHijjAIkZ37Knt15UYo0n_gtbGXw0X-p1N88HuO2-HN3gFd4f0GwZP9WO-LsMWqQMta5q9r3xIlODgYCINsvxtrpoaUJc/s1600/IMG_6965.jpg" height="265" width="400" /></a></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<br /><br />Mohl bych rozebrat, v duchu mého předchozího
článku o důvodech proč fotím na film to, jaké jsou naopak jeho
nevýhody. Jenže v úvodu zmíněné přesvědčení se dotýká
něčeho obecnějšího, než jen technických parametrů a vzhledu –
je to zkrátka otázka vztahu formy a obsahu obrazu.<br /><br />Pomiňme
subjektivní důvody fotografů, proč volí tu kterou technologii. V
konečném důsledku může být divákovi jedno, že jsem si vybral
film, protože mám rád vůni vývojky. Na stěně v galerii bude
divák hodnotit s největší pravděpodobností jen obraz
samotný.<br /><br />Ne, že by forma nebyla důležitá. V řadě
případů dobře zvolený způsob nasnímání, vytištění či
úpravy zdůrazňuje vyznění snímku. To ale nestačí. Ani mistr
(klidně i digitální) temné komory neudělá ze špatného snímku
skvělý. Zvolená forma může obsah podtrhnout, nikdy však
nahradit.
</div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgEptzcOD_A54X-Taf_qRai5KIVfVUGZFIm5k3qgucoDKvauvjiU30hPK5IzaveFox98wYkUr_r7XJdxHmapEmg0sCsFiffU_uP7UXWiCqn_Yly7vcv7MJ7f1p7lzSj8Vdtd_ZXLQVgxac/s1600/12.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgEptzcOD_A54X-Taf_qRai5KIVfVUGZFIm5k3qgucoDKvauvjiU30hPK5IzaveFox98wYkUr_r7XJdxHmapEmg0sCsFiffU_uP7UXWiCqn_Yly7vcv7MJ7f1p7lzSj8Vdtd_ZXLQVgxac/s1600/12.jpg" height="267" width="400" /></a></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<br /></div>
<div style="margin-bottom: 0cm;">
<br />
</div>
<br />
<div style="margin-bottom: 0cm;">
Dovedeno do důsledků to pak znamená,
že je jedno, čím ta výborná fotografie, před kterou všichni
tají dech vznikla – jestli to byla středoformátová zrcadlovka s
nejlepší řadou Ilford filmů, Canon 5D Mark II nebo
iPhone.<br /><br />Domnění, že fotografii udělá zajímavou to, že
bude vyfocená tou kterou technologií, je mylné. Může ji učinit
atraktivnější, atmosféričtější, to ano. Jenže pokud v ní
nebude to, co je společné všem fotoaparátům – totiž
kompozice, práce se světlem, sdělení, zajímavý motiv a podobně
– pak ani sebevíc cool Lomo fotoaparát s expirovaným filmem nic
nezmůže. Ostatně, jak říká Elliott Erwitt:<i> „As for extreme
wide-angle lenses or telephoto lenses or pinkish graduated color
filters and so forth, they’re to add interest where there is
no interest.“</i></div>
Ondřejhttp://www.blogger.com/profile/08540436620014120700noreply@blogger.com