Přestože už od doby, co jsem dělal přijímačky na vysoké školy, uplynula nějaká ta doba, nedalo mi to a rozhodl jsem se svoje zkušenosti sepsat. A to především proto, že by mohly nějakým příštím uchazečům přijít vhod. Předesílám, že jsem maturoval z dějepisu a základů společenských věd a především o to druhé se zajímám nad rámec školní látky (ale nijak moc výrazně).
V únoru jsem si dal přihlášky na tyto obory:
Právo a právní věda na PF MUNI
Politologie a mezinárodní vztahy na FSV UK
Politologie na FF UK
Žurnalistika na FSV UK
Informační studia a knihovnictví na FF UK
Český jazyk a literatura na FF UK
A pak se modlil, abych všechno stihl. Jak vidíte, rozpětí bylo docela velké a tak jsem i doufal, že se mi přijímačkami obory vyfiltrují. Střídavě jsem považoval za nejatraktivnější jeden, pak zase druhý, takže mojí domnělou noční můrou byla vidina přijetí na všechny.
Práva v Brně
Jako první přišla už na začátku května na řadu brněnská práva, protože na ně se skládal Test studijních předpokladů. V aule přírodovědecké fakulty se nás sešlo v tu sobotu hodně. TSP spočívají v tom, že dostanete sadu úloh, která procvičuje různé formy myšlení (logické, symbolické, jazykové, prost. představivost) a taky všeobecný přehled. Taková těžší verze OSP od SCIO. O hodně těžší, protože vás neustále tlačí čas a úlohy mi subjektivně přišly o několik řádů náročnější.
Nenechte se tím ale zmást, protože podle všeho jsou TSP velkou výzvou pro všechny, protože přestože jsem ten den odcházel z Masarykovy univerzity s tím, že nemám šanci, skončil jsem s percentilem 97,02, což znamená, že jsem předběhl 97% všech lidí, kteří psali v daný den moji skupinu. Takže moje rada zní: testy jsou fakt těžké, ale nenechte se tím rozhodit, protože těžké přijdou nejspíš (skoro) všem. A protože nejdou stihnout všechny úlohy v daném čase, vyplatí se udělat nejdřív ty, co rychle víte a pak až pokračovat k těžším. Ale nepropadejte přílišnému optimismu, protože i s poměrně vysokým percentilem 97,02 jsem byl na právech až na 157. místě.
Politologie a mezinárodní vztahy FSV UK, Politologie FF UK (1. kolo)
Na začátku června jsem pak dorazil do rozvodněné Prahy na první (a taky v některých případech jediná) kola oborů, které jsem si podal na Univerzitu Karlovu. Hned po příjezdu mě čekala Politologie na FSV UK, což bylo rovnou druhé kolo, do kterého se dostávalo pomocí zmíněných OSP od SCIO. Byl to test (jedna odpověď správná) z politologie, dějin a obecně společenských věd. Přestože jsem se s 27 body (hranice byla 20, maximum tuším 45) dostal, přičítám to náhodě a štěstí při tipování. Test byl dost těžký, poradit můžu snad jen ať maturujete z dějepisu a přečtete dost knih (o dějepisu i politologii) navíc. Nepříjemní na nás nebyli, naopak nám nechali tužku a umožnili nám dokonce odejít dřív, než na konci limitu. K politice ponechávání tužek více později.
K politologii na FF UK jen krátce, protože se jednalo o obdobnou záležitost. Test byl ještě těžší (odbornější, na věci, o kterých jsem nikdy neslyšel), doporučená literatura na webu evidentně není pro nic za nic. Rada je proto úplně stejná, jen se nejspíš vyplatí dávat větší pozor na detaily. Pro oboje přijímačky pak dává smysl zaměřit se trochu víc i na českou politickou historii, která se v obou objevila. Jenom tady bylo maximum 50 bodů, dosáhl jsem (opět velkým tipováním) na 32 a postoupil dál (hranice 25). Stojí za zmínku, že na FF UK nám žádnou tužku nevěnovali, takže vlastní s sebou.
Informační studia a knihovnictví FF UK (1. kolo)
Nejlehčí písemka ze všech, ovšem asi tak připadala všem - hranici 25 bodů překročilo všech cca sto lidí, kteří se mnou první kolo dělali. Výběr mezi humanitním a technickým zaměřením je spíš kosmetický, odhadem se liší jen pět otázek, zbytek je stejný, ale promíchaný. Otázky mají jen jednu správnou odpověď. Pár jich bylo zavádějících (vyložte si termín „rychlost videa“ jak je libo), ale pár užitečných postřehů mám. Logické úlohy byly oproti TSP vyložená parodie na ten termín, takže sváděli k hledání šílených vzorů tam, kde se přičítala jednička. Nenechat se zmást, alespoň za mě byly ty číselné řady fakt jednoduší než se zdály. Vyplatí se naučit se knihovnické a knihovědné pojmy, znalosti signatur a deziderátů jsem v testu uplatnil. A každý bod se počítá. Varování může být, že přestože jsem si byl dost jistý, měl jsem nakonec jen 43 bodů z 50. Což sice bylo o pět bodů nad letošním průměrem (který byl, pokud si dobře pamatuji, 38 zhruba), ale i zdánlivá lehkost testu může být zrádná.
Tužku nedali.
Žurnalistika FSV UK (1. kolo)
Z testu se dalo dostat maximálně 100 bodů, přičemž se skládal ze dvou částí. První byl cizí jazyk, kde byla jedna správná odpověď a na kterém jsem nahnal hodně bodů (27 z 30). Zbytek byl stylem „alespoň jedna odpověď je správná“ a sestával se z jazykové, všeobecné a oborové části. A hádáte správně - když jste jako správné označily jen dvě odpovědi, ale ve skutečnosti byly tři, nedostali jste žádný bod. Naštěstí se body neodečítali, ale náročně to bylo i tak. Rozhodně si před testem přečíst pravidla českého pravopisu, projet si gramatiku (morfologii a podobné zábavné věci) a udělat si nějaký základní přehled o české žurnalistické scéně (kdo kam píše atd.). Část otázek byla na aktuální a nedávné dění, takže se vyplatí sledovat svět kolem sebe - například vyjmenovat arabské státy, ve kterých se během arabského jara změnily vlády. Celkem jsem si do druhého kola odnášel nepříliš oslnivých 63 bodů ze 100, hranice pro postup byla 59.
A abych nezapomněl - Václav Moravec mi sice tužku dal, ale při odchodu zase vzal.
Český jazyk a literatura
Asi nejdrsnější písemka ze všech, na vypracování máte tři hodiny a má dvě části. První je dlouhý test, který je „alespoň jedna odpověď je správná“ a obsahuje jak pravopis, tak gramatiku (chce to znát i cizí termíny), tak literární dějiny. Dávejte při hodinách literatury pozor a třeba vám pomůže si před ním přečíst nějakou shrnující knížku. Přestože se jedná o obor na český jazyk, vyžadována byla i znalost světové literatury (Co napsal Gunter Grass? Co napsal Umberto Eco?).
Ovšem to není všechno, protože jedním z důvodů šíleného časového limitu je druhá část písemky, což jsou takzvané otevřené úlohy, během kterých, hádáte dobře, musíte i psát. Nejde ale o žádný sloh (protože obor je to spíše teoretický), ale rozbory, úvahy, informace. V několika úlohách bylo naším úkolem rozebrat báseň (a to málo metaforickou, takže vyplnit stránku bylo náročné), na dvě strany analyzovat přečtené dílo popisující nějaký konflikt 20. století (vybral jsem si Jak jsem vyhrál válku), na základě uvedených (přečtených) děl charakterizovat vývoj české literatury v 60. letech 20. století (na výběr byla Sekyra, nějaký Kundera atd.) a na základě vlastní četby popsat českou literaturu z počátku 20. století, kde jsem z hlavy vymýšlel nějaké věci o Vančurovi. Je to taková náročnější maturita (+ jsem se měl v četbě českým autorům věnovat víc), ale na druhou stranu je to písemně a na vypracování byly opravdu celé ty tři hodiny, přestože umírající (mezi kterými jsem byl taky) pouštěli už po dvou.
Hranici 55 bodů pro přijetí jsem překročil o bod. Tužku nedali, ale použil jsem úterní z politologie.
Druhá kola
A vesele se čekalo na výsledky. Do druhých kol jsem se dostal na všech oborech, pro které se konaly, takže mě čekala další cesta do Prahy kvůli žurnalistice, politologii (FF UK) a informačním studiím a knihovnictví. Tady se hodí připomenout, že na něco jako kryjící se termíny ústních zkoušek neberou jednotlivé katedry ohled, takže se (jak jsem čekal) všechna moje druhá kola konala v jeden den. O organizaci dne ale později.
Den před odjezdem jsem se rozhodl, že na politologii od FF ani nepůjdu, protože jsem si nebyl jistý ani svou motivací a ani svým seznamem četby - požadovaných deset děl jsem dohromady ani nedal. Odpadla mi starost s jedněmi přijímačkami.
Kdy půjdu na řadu?
Časový harmonogram si každá fakulta organizuje jinak. Nejdřív jsem zamířil do Jinonic, na pohovor na Informační studia a knihovnictví, kde byla sice prezence už v osm, ale už před osmou byly v seznamu první časy zabrané. Funguje to totiž tak, že přijdete ke dveřím, kde se koná zkouška, a do tabulky zapíšete svoje jméno. Vybral jsem si strategicky čas 12.30 po přestávce na oběd. Stejně se zapisovalo i na politologii, takže případně to sesynchronizovat byl neměl být problém.
Na FSV UK byla prezence v 8.30 a v dopisech se obě fakulty ohánějí tím, že musíte a musíte na ten termín přijít, registrovat se a podobně. Proto jsem byl, když jsem v 8.45 dorazil do Hollaru (budova fakulty, kde se ústní konaly) kvůli pár minutám chůze ve špatném směru ke špatnému mostu, nervózní, jestli už není pozdě. Nebylo. Na dveřích místnosti byl vyvěšený seznam s uchazeči, seřazenými podle abecedy. A protože je moje jméno od T, byl jsem až předposlední. Když jsem pozoroval, jak dlouho moji kolegové v učebně vždycky jsou, došlo mi, že asi půjdu na řadu někdy kolem té půl jedné. Musel jsem tedy vyřešit zásadní dílema. Teď zpětně vím, že jsem se mohl do Jinonic vrátit a svůj čas škrtnout a napsat se až někdy na pozdní odpoledne. Není nutné připomínat, že pořadí na FSV UK bylo nezměnitelné.
Obě ústní probíhaly tak, že jste šli dovnitř, vykonali zkoušku, vrátili se na chodbu, komise se poradila, vrátili se do učebny a vyslechli si výsledky.
Informační studia a knihovnictví (2. kolo)
Dilema jsem s pochybnostmi vyřešil a pragmaticky (tady jsem měl vyšší šanci na přijetí) se vydal do Jinonic. Ptali se mě na motivaci (mluvil jsem o informační společnosti, čtení knížek, mém vztahu ke knihovnám), co tou informační společností myslím, na pár termínů ze seznamu četby (způsoby akvizice, dezideráty a cosi z knihovního zákona), přičemž motivační dopis jen prolétli. V komisi sedělo pět žen, většinu z nich jsem znal už z přípravného kurzu. Byli příjemní, nervozitu jsem si působil jen já sám. Přestože jsem nevěděl odpověď na jednu otázku (právě ty dezideráty) a dlouho přemýšlel nad tím „co vás v knihovním zákoně zaujalo?“ dostal jsem nakonec plný počet (50). A opravdu jsem hezky a plynule česky nemluvil. U výsledků ještě ocenili můj výkon při testu, zeptali se mě, jestli jdu ještě někam jinam a tak nějak mi naznačili, že jsem vlastně přijatý. Což jsem si doma později analýzou výsledků prvního kola potvrdil.
A kdybyste se náhodou opravu moc báli -
tahle kamarádka se tam dostala aniž by měla motivační dopis i seznam četby.
Žurnalistika (2. kolo)Po Národní třídě jsem šel lehkým krokem, protože jsem si byl skoro jist, že žurnalistiku nestíhám. Ale optimisticky jsem se dostal až na Hollar, kde mě smíchem přivítali kolegové, se kterými jsem tam dopoledne čekal - „Tys' to stihl!“ smáli se. A taky, že jo. Přišel jsem zrovna ve chvíli, kdy holka v seznamu nade mnou čekala na výsledky. Ve spěchu jsem vytáhl ukázky vlastní tvorby, seznam literatury, maturitní vysvědčení a neměl čas se ani nervovat, protože mě hned volali dovnitř. Asi tak minutu potom, co jsem přišel. Ale pojďme k samotnému průběhu, který vás určitě zajímá nejvíc.
Co jsem se stihl před přijímačkami dočíst, patří žurnalistika mezi obávaná druhá kola. Svůj podíl na tom má vysoká „úmrtnost“ uchazečů (minulý rok cca 90%) a hlavně způsob zkoušení spolu se kolujícími zprávami o naschvál arogantní a nepříjemné komisi. Tomu poslednímu za pravdu dát nemůžu, protože ta moje byla sympatická. Vedl ji šéf institutu žurnalistiky Tomáš Trampota (sympaťák) a přísedili mu dva další. Atmosféra překvapivě lepší než na FF, nervoval jsem se navíc řádové míň.
Začali jsme motivací, proč že chci k nim, co jsem tvořil/tvořím a tak podobně. Rozhovořil jsem se o mé publikační minulosti (už od mala jsem psal na internet..., psal jsem pro Musicserver), současnosti (píšu pro jeden z největších webů o OS Android u nás a dokonce mi i platí, mám blog) a následně se mě zeptali na budoucnost, ať si vyberu, kde bych chtěl pracovat. „To si mám vybrat konkrétní a jakékoli médium?“ ptám se. A že ano. Neambiciózně jsem zvolil Respekt, společenská a politická témata. Došlo i na to, jestli čtu nějaký týdenník a noviny a musel jsem zmínit svoje oblíbené novináře právě z Respektu.
Komisi evidentně hodně zaujalo, když jsem řekl, že do článků točím i videa. Vyptávali se mě na to delší dobu (jaká, jakou technikou atd.) a mám pocit, že na tomhle jsem získal hodně bodů. Takže pokud se sem chcete hlásit, zkuste vymyslet něco multimediálního, jak svoji tvorbu obvzláštnit - asi to vždycky bude vypadat líp než prostý text. Je to ale jen můj dojem. Zatímco si Tomáš Trampota pročítal zelené desky s mojí tvorbou, došlo na přechod k seznamu literatury.
Neptali se mě na konkrétní díla (čehož jsem se bál, ale zase jsem se těšil, že s nimi Petra Hájka třeba rozeberu), ale překvapivě na autora jednoho z nich - na Fareeda Zakariu, jehož Budoucnost Svobody jsem si do seznamu umístil nahoru. Co o něm vím, kam píše (tipl jsem The Economist, bohužel správně bylo Time) a jestli tuším něco o jeho aféře s plagiátorstvím. Nějaké základní údaje jsem z rukávu vysypal, ale u aféry jsem přiznal, že nevím. Trampota mi to s úsměvem vysvětlil a na konci řekl, že to nevadí, že to bylo tak jen navíc. Všichni se zasmáli a mělo dojít na nejhorší. Tahání otázek.
Je to jako u maturity - vytáhnete si otázku a hovoříte na ní nějaký čas. Seznam otázek je na oficiálních místech utajovaný, ale některé z mých konkurentů jsem podezříval, že jejich tlusté desky s papíry, ze kterých se usilovně na chodbě učili, obsahují právě ten. Nicméně já jsem se spolehl na svoji výřečnost a všeobecný přehled, takže jsem si jen den předtím přečetl šéfredaktory hlavních českých novin. Vytáhl jsem si devítku - sport a volný čas.
Protože o sportu (natož pak v žurnalistice) skoro nic nevím, musel jsem to nějak uhrát. Začal jsem o tom, jak technologie mění životní styl, dokonce i sport (měříme se telefony a různými náramky atd.) a jak jsou díky nim lidi aktivnější, motivuje je to a podobné sluníčkové řeči. Komise byla asi celkem spokojená, protože mě celou dobu vedla a pan Trampota se vyptával. Od technologií a sportu jsme se dostali až k časopisům o chatách, hodinkách a pokeru. Potud všechno relativně ok, kámen úrazu byl ovšem sport. Sportovního komentátora jsem vymyslel jen jednoho (za to šly body dolů), o rozhlasových jsem netušil nic (ale prý to byla jen taková specialita tady kolegy). Ze sportovních periodik jsem zmínil jen Sport a přílohy novin. A sportovní relace? Branky body vteřiny a celá televize ČT4. Přišla otázka, kdy že byla ČT4 založená. Tipl jsem 2006 a měl už podruhé tenhle den sakra štěstí. Spočítal jsem si olympiády a vymyslel, že to bylo k příležitosti té zimní. A to byl vlastně konec. Na závěr se mě ještě zeptali, jestli vím, kolik průměrně stráví průměrně Češi před televizí. „Dovolím si odhadovat, že 3 hodiny,“ pravil jsem. Třetí štěstí, bylo to 3 - 3,5. Tomáš Trampota mě s úsměvem vyprovodil na chodbu, já se za chvíli vrátil a dostal z 60 bodů 50.
Mně osobně tedy přijímačky na žurnalistiku nepřišly zas tak náročné nebo nepříjemné, ale asi je to o tom, koho dostanete do komise a jakou si zrovna vytáhnete otázku.
A celkově?Nakonec jsem se dostal všude, kromě politologie na FF UK, na jejíž druhé kolo jsem nešel. V knihovnictví jsem skončil s 93/100 body, na žurnalistice s 113/160 body (hranice pro přijetí byla 97 bodů) a zbytek je popsán výše.
Před chvílí jsem odeslal e-mail, že nastoupím na žurnalistiku. Vzhledem k mému rozhodnutí během posledního dne, celkem ironicky. A přemýšlím, že si k tomu alespoň na začátek ty Informační studia a knihovnictví vezmu. Co kdyby mě jedno zklamalo.
Snad tenhle článek bude v budoucnu někomu ku prospěchu - ani vlastně neočekávám, že ho někdo bude číst celý. Je to jen souhrn dojmů pro někoho, kdo se stejně jako já před pár měsící, bude po nějakých zkušenostech ostatních pídit.
Takže se příští rok snad v té Praze potkáme!
