úterý 15. května 2012

Hamšík vs. Tabery

Byl jsem (pravda, ne úplně pravidelným) čtenářem Reflexu, v mém okolí asi nejrozšířenějšího týdeníku. Sem tam jsem si prolistoval i Týden, výjimečněji Instinkt. Netušil jsem ale, o co přicházím, když nevěnuji pozornost Respektu! Už sedm týdnů jsem si na začátku týdne Respekt koupil a jsem opravdu příjemně překvapen, především ve srovnání s Reflexem má Taberym vedený projekt výrazně navrch.

Reflex je populistický magazín snažící se tvářit moderně, svěže a hrozně in. Napomáhají tomu kýčovité obálky, přeplácaný design a spousta dalších věcí. V Reflexu vás rádi nalákají na do očí křičící titulek, který ve skutečnosti láká na nepříliš zajímavý článek - například v posledním čísle je titulek o pornu pro maminky vcelku zavádějící, celá obálka vlastně odkazuje na tři stránky textu, který pojednává o jedné knížce. Čekal bych víc.

Abych ale jen nekřivdil - v Reflexu mají Čermáka, který píše zábavné články, především na technologická a podobná témata. Toho jim přeji, mám ho rád a rád si ho přečtu. Zbytek redakce je na tom hůř. Zato autory Respektu jsem si oblíbil poměrně rychle - nemají problém být seriózní, věcní a dostatečně odborní v tématech, o kterých píší.

Co je potřeba k tomu, aby se časopis dobře četl? Dobrý design! Reflex se sice snaží reflektovat dobu, jenže má nepraktický formát a příliš vykřičenou grafiku jak z výkladní skříně. Menší velikost Respektu je výhodou, má subjektivně lepší (a k matce přírodě nejspíš šetrnější) papír, efektivní, hezkou grafiku a výtečné kresby Pavla Reisenauera. Reflex má jen (fajn) Zeleného Raoula.

Jojo, tenhle článek zní hodně nekriticky, jako velebení jednoho časopisu. Samozřejmě, i Respekt má chyby. Ale narozdíl od Reflexu (pokud by takových čísel dosáhl) mám pocit, že Taberyho tým si nárůst čtenářů o 40% zaslouží. Jsem jedním u z nich