V dvacátém druhém letošním čísle Respektu píše Helena Zikmundová v úvaze o úspěšnosti The Big Bang Theory právě o seriálu Community, který na to jde trochu jiným směrem než sitcom s asociálními fyziky. A po posledních dílech třetí řady musím říci, že je to seriál snad lepší, než dnes už všudypřítomná Teorie velkého třesku.
Všechno se točí okolo sedmičky hlavních hrdinů, kteří se z různých důvodů setkali na patrně nejnuznější škole s nejúchylnějším děkanem ve státě - na Greendale Community College. Už od prvních dílů si všimnete, že se charaktery jednotlivých postav podařilo vykreslit (a zahrát) opravdu dokonale. Bývalý egoistický právník Jeff, který až úzkostlivě dbá o svůj vzhled a nesnáší poctivou práci, zapřísáhlá křesťanka Shirley s tak trochu násilnickými sklony, devatenáctiletá poctivá Annie hledající pravou lásku, aktivista a anarchistka Britta, frajírek a geek Troy a homofobní, rasistický důchodce, vlastník kapesníčkového impéria Pierce. A Abed - Asi nejkultovnější postava z celého seriálu, který je asi největším styčným bodem mezi TBBT. Abed je asociální milovník filmů, který trpí aspergerovým syndromem. A to se projevuje v mnoha oblastech podobně jako u doktora Sheldona. Jenže, přiznejme si, Abed je přece jen roztomilejší a sympatičtější než šílený fyzik.
A to ani nemluvím o vedlejších postavách - psychopatický učitel Španělštiny a tak trochu homosexuální děkan jsou opravdu jen špička ledovce.
Pokud jste ještě o Community nezavadili, rozhodně to napravte. Možná se vám líbit nebude, možná ho vezmete na milost, a nebo se zařadí do vaší osobní sbírky nejlepších sitcomů.
