Mike je geniální a šikovný kluk s fotografickou pamětí, který se živí jak se dá - dělá za úplatu příjmačky do škol a taky třeba hulí a dealuje trávu. A při jednom takovém obchodu se během útěku před policií rozhodne schovat v hotelové místnosti, ve které probíhají pohovory pro internisty prominentní advokátní kanceláře, která si je navíc vybírá jen z absolventů Harvardu. A shodou okolností, Mikova talentu a jeho nadšení pro práva (na která vždy chtěl jít, ale nevyšlo to) začne tak trochu načerno pracovat pro Harveyho, nejlepšího uzavírače případů v celém New Yorku. Toliko slibný začátek - polovina prvního dílu - od kterého se roztáčí děj nejlepšího seriálu posledních let.
Během první série se do Mikova života ve firmě i mimo ní zamotá spoustu osob - bývalý kamarád Trevor, bývalá Trevorova holka Jenny, asistentka Rachel, nepříjemný šéf internistů Louis, spolumajitelka kanceláře Jessica a řada dalších.
Suits je plný skvělých hlášek, citovat bych v tomhle článku mohl dlouho a dlouho, protože takhle natřískaný scénář jen tak neuvidíte. Jinak má většina dílů schéma podobné Dr. Housovi - na začátku otevřeme nějaký případ, v průběhu dílu jej řešíme, nastane nějaká překážka, kterou překonáme a na konci závěrečná katarze. Kromě toho je tu permanentní možnost Mikova odhalení a několik vedlejších dějových linií. A hlavně styl.
Styl by totiž mohlo být jedno z hlavních klíčových slov Kravaťáků, jak se česky Suits jmenuje. Pořádná auta, drahé obleky, vysoká životní úroveň. Neosobní, zkušený a drsný Harvey vytváří výborný kontrast s citlivějším a lidštějsím Mikem, dohromady to funguje skvěle.
I druhá série si drží výtečnou kvalitu a zábavnost. U některých seriálů je problém vydržet u nich i dvacet minut - u Suits si říkáte, jestli oněch 40 minut není málo. Zkuste to.
