Aby bylo jasno - nejsem typograf ani v nejmenším. Jen mě (ještě stále) přivádí v úžas to, jak i velmi malá změna v řezu písma působí na čitelnost a vyznění textu. Nic vysázet neumím, cit pro jemnou práci s jednotlivými znaky nemám a do přečtení Knih a typografie jsem byl v oboru totálně nevzdělán. Ale tak nějak podvědomě tuším, že právě pro lidi mého typu je tahle famózní knížečka určena.
Pecina se rozhodl knížku rozdělit na jednu menší a na jednu podstatně větší část. Ta první obsahuje eseje týkající se knižní kultury, jejího vývoje a čtenářů samotných. A ty eseje jsou napsané velmi pěkně, sympaticky a donutí k zamyšlení. Vůbec jazyk, kterým Martin Pecina píše, je vybroušený - ani přehnaně květnatý, ani nudně suchý. Drží se mu balancovat v profesionální rovině, kterou sem tam protne vhodně zvolený vtip nebo glosa. Díky tomu se Knihy a typografie dobře čte a stránky vám před očima rychle utíkají.
Hned za rozverným a přemýšlivým úvodem začíná tvrdá typografická a designérská práce. A zkraje se velmi ostré kritiky dočkají námi internetovými lidmi milované e-knihy - pro typografa patrně noční můra. Tou je zakončena první kapitola nazvaná příhodně „Kniha“ a za ní následují další dvě, už plně typografické.
Nemá smysl tu popisovat jednotlivé jevy, kterým se Pecina věnuje - je jich totiž hodně a nikomu alespoň mírně v typografii vzdělanému by nic neřekly (nálitek jsem taky slyšel poprvé, nebojte). Omezím se pro to na konstatování, že zbývající dvě kapitoly se postupně věnují nejdříve knižní grafice obecně (formát, sazba, ilustrace, formátování) a následně písmu jako takovému (druhy písma, jemné nuance, písma použitá v knize apod.). Naštěstí se na konci knihy nachází slovníček pojmů, bez něj by totiž pro laika byly některé pasáže nečitelné a sem tam je potřeba si trochu domýšlet a pátrat v paměti nad určitými termíny.
V zásadě je ale téma podáno dobře, srozumitelně a nedělalo mi velký problém mu (jako do té doby téměř úplnému laikovi) porozumět. Mírně matoucí mohou pro někoho být netradiční odstavce (autor používá dva druhy oddělení celku - dvoučtverčíkovou mezerou uprostřed odstavce nebo prázdným řádkem) - přiznávám, musel jsem Martinovi Pecinovi napsat, jak je to myšleno (a musím poděkovat, že mi tak vřele a rychle odepsal). Jako neodborník pak mohu ještě konstatovat jen to, že zvolené písmo je pěkné, dobře se čte a prostě je vidět, že autor je profesionál.
Odhadem dobrou polovinu knihy tvoří obrazový materiál - na něm lze totiž nejlépe pochopit probírané jevy a rozdíly mezi jednotlivými druhy mezer, tloušťkou písmen a podobně. Vše je vyvedeno v pěkné, kontrastní (oranžové) barvě, pečlivě okomentováno a z čistě estetického hlediska je to radost pohledět. V Knihách a typografii se nachází taky příloha s ukázkami už vysázených knih, kde autor vysvětluje, proč postupoval právě takto, proč se rozhodl pro takový nebo makový typ úpravy.
Pokud vás vztah knihy a písma (resp. jeho úpravy) alespoň trochu zajímá a chcete se o něm dozvědět víc, tak rychle utíkejte do nejbližšího knihkupectví a Knihy a typografie si kupte. Takto silný „call to action“ nejsem zvyklý používat, ale tady je na místě. Tahle kniha totiž příjemně, s láskou, lidsky a srozumitelně vysvětluje základní jevy a problémy, kterým musí typograf čelit, rozšiřuje obzory tak, že si na konci řeknete „proboha, kolik bezesných nocí nad knihou co právě držím musel designér strávit!" Což bude asi i pravda - o významné pečlivosti, se kterou Martin Pecina svoji knihu připravoval svědčí i to, že v zadní tiráži je uveden i typ a gramáž použitých papírů. A to se počítá.
Více informací a obrázků naleznete na oficiálním webu autora: http://www.book-design.eu/knihy-a-typografie.html
