středa 16. dubna 2014

Dvě podoby tolerance

Člověku od přírody dělá problém nahlédnout na svět z jiné než ze své perspektivy. Při komentování okolností nám tak často činí problém překročit hranice vlastní zkušenosti, vidět dál než za bublinu, ve které nutně každý žijeme. Oprávněné rozhořčení nad vyhazovem šéfa Mozilla Corporation za podporu konzervativní petice vyvolal text Martina Weisse. Jenže vedle rozmáhající se kultury politické korektnosti však paralelně existuje ještě kultura jiná - a zcela opačná.

Jsou to dva světy, které ale používají stejné metody. Na jedné straně multikulturní mainstream, ve kterém je každý konzervativnější názor označen jako nemoderní a nepokrokový, na straně druhé rostoucí nacionalismus a xenofobie převážně nižších tříd společnosti. Paradoxní je to, že nakonec jsou si intelektuálové i anonymní internetoví diskutéři podobnější víc, než by si nejspíš sami byli ochotni připustit.

Společným jmenovatelem obou pólů je netolerance a fanatismus. Jsou to příklady ideologie dovedené do krajní podoby, vyhrocené tak, že se uzavřela do vlastní bubliny. Potom už není rozdíl mezi militantním liberalismem nebo zastydlým národoveckým konzervatismem - oba jsou to názory neuznávající diskuzi a svobodnou výměnu názoru. A na každý názorový proud, který k výše zmíněnému vede, bychom měli nahlížet jen s despektem, případně lítostivým tragikomickým úsměvem.