Když chybí vysvětlení (kritické poznámky k výstavě diplomantů AVU)

Předevčírem svoje brány, tak jako každý rok, otevřela výstava absolventů Akademie výtvarných umění v Národní galerii. Prezentace elitní výtvarnické školy, která by ideálně měla vysílat zprávu nejen do zasvěcených uměleckých kruhů, ale taky veřejnosti - toto je elita současného českého výtvarného umění - a vysvětlovat, proč tomu tak je. Jenže dvě patra ve Veletržním paláci, zdá se, splňují jen polovinu.

Současné umění trpí jedním neduhem: je až trestuhodně nesrozumitelné pro tzv. obyčejného člověka. Důvody jsou nasnadě: převaha konceptů, potlačení formální stránky ve prospěch myšlenky a častý důraz na cestu k němu než dílo samotné. A výstava umělecké špičky by tyhle problémy měla reflektovat a nezasvěceným dodat vodítko - zkrátka jim říct, jak umělec přemýšlel a proč je hodný pozornosti.

To bohužel expozice v Národní galerii nedělá, respektive dělá jen minimálně. Přitom by stačilo málo - kromě štítku (se jménem autora, názvem díla, rozměry a materiálem) pověsit teoretickou část diplomové práce, tedy pár stránek vysvětlujících autorův myšlenkový pochod a kreativní proces. Intermediální a multimediální instalace by najednou dávaly o dost větší smysl i lidem, kterým se nechce v souladu s postmoderním diskurzem nacházet vlastní významy, a ke kterým prostě dílo samo o sobě nepromlouvá. Někteří z diplomantů tak činí, ale jsou v drtivé menšině - a je téměř příznačné, že jsou to ti, jejichž plátna jde pochopit i bez přečtení čtyř stran textu.

Hledí Friedrichův poutník vstříc absolutnu, nebo jen v moři mlh hledá významy supermediálních instalací?

A šlo by jít ještě dál. Donutit pedagogy sepsat (stačilo by pár vět) o tom, proč je daný umělec zajímavý, co je na dílu originálního, výjimečného, zkrátka proč by nás mělo zajímat. Ruku na srdce - od vedoucích ateliérů by to byla minimální práce a rozpočet by se nafoukl jen o pár štítků navíc. Výsledkem by bylo, že i divákovi nepoznamenanému současným uměním by bylo umožněno pochopit, což by mohlo vést i k větší prestiži jistých uměleckých odvětví jako takových.

Výstava totiž jakoby reflektovala ještě jednu z vlastností elitního uměleckého světa - uzavřenost. Možná z ní plyne neochota vysvětlovat svoje díla a jejich podstatu těm, kteří skrze své daně na jejich vznik (a studium jejich autorů) přispívají: běžným lidem. Protože pokud se tak neděje, slouží podobné výstavy absolventských prací jen úzké skupině osvícených a "chápajících" - a to je na expozici v tak významné instituci jako je Národní galerie docela málo.