(obsahuje malé spoilery, které se ale prozradí docela zpočátku. Přesto pokud se nechcete o nic připravit, raději pozor)
Gaspar Noé má odvahu. Před třemi lety natočil přes dvě a půl hodiny dlouhý film o duši hlavního hrdiny cestující Tokiem a pro propagaci LOVE se nebojí použít plakáty s explicitními záběry pohlavních orgánů. Zároveň je snad prvním režisérem, kterému se podaří se svým novým snímkem nahnat lidi do artových kin proto, aby viděli "to umělecký porno ve 3D." Taková kontroverze ale už spíš patří ke koloritu než že by překvapovala, takže autor této recenze se vypravil na verzi klasickou a spíše než natěšený na nahá těla s vidinou poctivého filmového zážitku. Bohužel pro Noého to dopadlo tak 3:1.
Murphy je citlivý student filmařiny, který je hluboce zamilovaný do černovlasé Elektry. Jsou mladí, plní ideálů a plánují společnou budoucnost. Všechno se ale zkazí ve chvíli, kdy se po přestěhování do nového pařížského bytu seznámí s okouzlující sedmnáctiletou Omi. Banální záplatka, která je pro Noého vstupem do přes dvě hodiny trvající výpravy za nebezpečími, které skrývá otevřená sexualita spojená s milostným citem na hranici závislosti. Mimo jiné tak ukazuje, jak destruktivní pak může být (hlavně muži) idealizovaný sex ve trojici nebo návštěva swingers party. Ale to je všechno vlastně tak trochu vedlejší.
LOVE je totiž hlavně režisérskou exhibicí. Noé film otvírá pětiminutovou sexuální scénou, zahranou Karlem Gusmanem a Aomi Muyock bez jediného střihu. Retrospektivní líčení kolapsu vztahu ústřední dvojice pak poskytuje mnoho příležitostí pro další a další soulože, prokládané pro Noého typickými dlouhými záběry - ne nadarmo za svoji životní inspiraci (na plátně i ústy samotného Murphyho) popisuje Stanleyho Kubricka. Ke Kubrickovské budování atmosféry ale vyvažuje umem emoční trýznivosti, kdy nešetří blízkými pohledy na zbídačené postavy, aby v několika vteřinách přeskočil do ještě zářivé a pozitivní minulosti.
Jenže právě v tom je problém. LOVE atmosféru buduje až příliš okatě a řada záběrů je zbytečně dlouhých. Autor tohoto textu samozřejmě riskuje, že bude označen za zastydlého konzervativce, ale někdy je toho sexu zkrátka moc. Často neposouvá děj a slouží jen lacinému útoku na prvotní pudy diváka. A je to škoda - protože jestli LOVE něco je, tak žádné porno: milostné scény jsou natočeny realisticky, citlivě, bez fetišistického zájmu o detaily genitálií.
Důsledkem toho je pak přetažená stopáž, ve které dojem ze silných momentů přebíjí otázka "kdy to skončí?" Kdyby Noé ve střižně film o alespoň půl hodiny osekal (a zbytek si nechal třeba pro režisérskou verzi), měl by LOVE dravější spád a působil by kompaktněji. Protože jinak je všechno na svém místě. Kompozicí a náladou scén patří LOVE k atmosférické špičce, těkavý styl vyprávění k příběhu o zničené lásce sedne a nepříliš známí herci odvádějí přesvědčivé výkony. Když se odmítnutý Murphy zoufale dobývá do bytu milované ženy, mlátí rukama do dveří a křičí, že "tu děvku miluje!" neobejde se to bez emočního efektu na publikum.
A možná to je to hlavní, co se nám Gaspar Noé snaží sdělit. Že hluboká láska a zničující závislost k sobě mají blíž, než si často dokážeme přiznat. Jen je trochu škoda, že ho pod nánosem patosu vyčtou jen ti nejoddanější.
