středa 11. listopadu 2015

O špatných podobách boje za sociální spravedlnost

(Tento text nijak nesouvisí s kauzou "akty v knihovně AV ČR", byl napsán před jejím vypuknutím a autor tohoto textu také shledává výstavu nahých žen v prostorách vzdělávací instituce za nešťastnou)

Na západ od nás se rozmáhá už několik let jeden veselý trend, který se vyznačuje především tím, že lidé v jeho jménu vynakládají obrovská množství energie na minoritní problémy, a která by byla o dost účelnější jinde. Řeč je o bojovnících za sociální spravedlnost, respektive social justice warriors - totiž těch, kteří zadupají do země třeba počítačovou hru jen proto, že v ní není 50 % žen.


A ani jeden afroameričan...

Neberte mě špatně: jsem pro rovné volební právo žen i mužů a nemyslím si, že by žena měla trpělivě poslouchat manžela a strávit většinu svého času připoutaná k plotně. Stejně tak nepochybuji o tom, že černoši jsou stejně hodnotní lidé jako my a Vietnamcům ve večerkách netykám. To jen pro pořádek, protože jakmile si někdo v Americe dovolí nějaké z bojovníků za sociální spravedlnost byť minimálně kritizovat, hned to z těchto pozic schytá.

Příklady? Recenze nové hry, kde recenzent hořekoval, že je v ní málo černochů, štvavá kampaň proti Mattu Taylorovi za údajně sexistické tričko, kvůli kterému se úplně zapomnělo, že jeho týmu se poprvé vůbec podařilo přistát se sondou na kometě prolétající Sluneční soustavou, nebo zrušená stanfordská diskuze o potratech, protože místní studentky nerozdýchaly, že v panelu sedí muž. Výmluvná reakce jiných studentů Yale University "But it hurts me!"na otázku ředitele školy "How do you decide what's offensive?"je pak jen třešničkou na dortu.

Co mají všechny tyhle věci společného? Kdybych psal anglicky, použil bych spojení "non-issue", zkrátka, že problémy, které řeší, jsou víceméně umělé a nestojí za řeč. Ale já to chápu. Než jít do politiky, číst zákony a snažit se něco reálně (třeba i pro ty ženy a černochy zlepšit), je snazší vylít si srdce na blogu, zastavit legitimní diskuzi, a mít pocit, že "jsme to zase těm misogynním prasatům" nandali. Víte, jak nás před pár lety strašili politickou korektností? Zdá se, že tohle je jen pokračováním už nastoleného trendu, jehož hlavním znakem je potlačování jakékoliv diskuze.

Myslíte si, že desexualizace bradavky nedává evolučně smysl, nebo že vědec se sice oblékl nepatřičně, ale že nebezpečí objektivizace prostřednictvím trička je asi tak velké, jakože nás kolonizují agenti ISIS převlečení za uprchlíky ve středozemním moři? Nerespektujete ženy, jste antifeministi a určitě - zcela určitě - jste zapomněli na zásadní krok, totiž "check your privilege," během kterého si máte uvědomit, jestli nejste privilegování už od narození, a tak nemůžete strádání nebohých obětí vůbec rozumět.

Mám podezření, že těmto lidem o žádnou debatu tak jako tak nejde. Jsou si jistí svou pravdou, kterou fanaticky hájí a soustavně zamezují ostatním, aby je konfrontovali s jiným (nebo nedejbože opačným) názorem. A je to škoda, protože v kakofonii radikálních hlasů pak zanikají ty podnětné a zajímavé.

Boj za sociální spravedlnost není totiž a priori vůbec špatná myšlenka. A o to víc zamrzí, když se jí zaštiťují fanatici odmítají jakoukoliv diskuzi. A my, v dobrém slova smyslu osvícené Evropě, si na ně dejme pozor - protože jestli platí přebírání západních vzorů i v tomhle, čeká nás jejich příchod taky.