Jákákoliv válka je hnaná politickými a ekonomickými pohnutkami. Přes všechny ty analýzy nebo komentáře často zapomínáme na to, co za propagandistickými plakáty a světovými summity je - ztracené životy, rozvrácené rodiny a zničené domovy. Nejinak je tomu i v případě války na Ukrajině, jejíž průběh právě z největší části prizmatem obyčejných lidí dokumentoval Filip Remunda ve třetím díle nejnovější série Českého žurnálu, který nese název Blízký daleký východ.
Hned zkraje je potřeba Remundu pochválit za pro kvalitní dokument zásadní úkon, totiž výběr hlavních aktérů. Jak v Česku pracující gastarbaiterka Taťána s rodinou rozdělenou mezi východem a západem země, tak novinářka Viktorie, která utekla před válkou do Kyjeva, stojí v scénáři na mnohem důležitějším místě než jen jako mluvící hlavy opakující svoje dojmy. Protože i když Remunda neváhá vyzpovídat řadu jiných lidí, Viktorie a Taťána udržují hlavní linku Blízkého dalekého východu - totiž svědectví o konfliktu nikoliv jako o fenoménu geopolitickém, ale bytostně osobním, který tříští rodiny i osudy.
Během hodiny stopáže se Remunda v doprovodu zvukaře vydá do všech hlavních oblastí - ukrajinského východu, západního Kyjeva včetně dalších velkých měst a nakonec i do Doněcké lidové republiky. Výpovědí místních s dnes už typickým stylem prostříhává s pohledy na dosud stojící sovětské památníky, nebojí se juxtapozice armádní přehlídky a reklamy na zájezdy s cestovní kanceláří - a vyloženě absurdním momentem pak je volba miss Charkova, kde se modelky promenádují ve vojenských šortkách a zpívají vlastenecké písničky. Občas je té ironie sice až příliš, své opodstatnění má. Pomáhá budovat, a nakonec i ústy Viktorie s Taťánou potvrzuje bariéru mezi vlasteneckou válečnou mašinérií a obyčejnými lidmi, kterým valící se fronta zničila domy.
Jestliže ostatní díla Českého žurnálu mohou svým popiskem "autorský dokumentární film" trochu klamat, Remunda už z počátku svým komentářem dokládá, že o objektivní dokument v klasickém slova smyslu mu nejde. A to ne snad tak, že by nám nabízel hotový výklad situace, ale že nejen bez ostychu dění doprovází svými ryze osobními dojmy a pocity, občas se dokonce i v záběrech sám objevuje - když třeba když jsou Táninou rodinou přizváni ke stolu na lahev vodky a pečené maso
"Odmítám přemýšlet jako pragmatik války," rekapituluje svůj duševní vývoj po tomto setkání ve voice-overu Remunda. A když se pak v závěru filmu celá Taťánina rodina sejde k prvním společným Vánocům po roce, Remundovo humanistické poselství zní o to naléhavěji. A konečně - blízký daleký východ je také varováním o tom, že i přes pád mediálního zájmu docela kousek od nás zuří konflikt, ve kterém umírají mladí lidé a ti staří musí ze svých důchodů uživit tři rodiny.
Blízký daleký východ najdete na iVysílání ČT: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10408111009-cesky-zurnal/214562262600001-blizky-daleky-vychod/
