pátek 13. ledna 2012

Paths of Glory, Lost Battalion

Pokud se zeptáte prakticky kohokoliv, dokáže vám vyjmenovat minimálně několik filmů z druhé světové války a o ní samotné bude nějaké (byť minimální) povědomí mít. Když se ale zeptáte na válku první, dostanete z něj maximálně Švejka (u studentů Na západní frontě klid) a nějakou informaci, že to začalo vraždou Ferdinanda. Sám jsem taky zjistil, že vlastně o tomto zásadním konfliktu takřka nic nevím a dostal jsem chuť na nějaké prvosvětoválečné filmy podívat. Moje volba padla na Kubrickův Paths of Glory (Cesty slávy) a televizní drama Lost Battalion (Ztracený prapor), přičemž oba jsem viděl v těsném závěsu za sebou a rozhodně by bylo zajímavé je porovnat, od sebe je totiž dělí rovných 44 let.

Hlavním důvodem, proč jsem se chtěl na nějaký snímek pojednávající o první světové podívat, bylo si vytvořit povědomí o tom, jak to tenkrát chodilo - jak vypadali vojáci, jakým způsobem se válčilo a podobně. V tom mě oba filmy nezklamaly, každý má tak trošku svůj vlastní pohled na danou problematiku, o tomto rozdílu se podrobněji rozepíšu níže. Jak Paths of Glory, tak Lost Battalion pojednávají o skutečné události, čili základ jejich příběhům je veskrze reálný.

Paths of Glory

Začnu náročnějším z obou filmů, Kubrickovým spíš dramatem, než historickým válečným filmem z roku 1957. Záběry samotného válčení zabírají pár desítek minut, většina filmu se věnuje spíše politikaření spojeného s válkou. Děj filmu se soustřeďuje na francouzského plukovníka Daxe, který vede svůj pluk do nesmyslného útoku na německé pozice, který mu byl shora nařízen. Tento útok, s předpokládanými ztrátai 75%, selže. Většina mužů z první roty je zabita, zubožený zbytek prchá zpět do zákopů. Druhá rota následně odmítne nakráčet na smrt. Toto chování vojáků se nelíbí generálovi Mireauovi, který se rozhodne část mužů pro výstrahu popravit. Do boje za jejich osvobození (a vzhledem k situaci oprávněnému) se postaví právě Dax.

Paths of Glory vyznívá jasně protiválečně, pacifisticky. Zbídačená ,,země nikoho" je ve filmu zobrazena téměř jako měsíční krajina, brutálně zničená válečným tažením. Kontrastní nasnímaní a sugestivní práce s kamerou vytváří tísnivou atmosféru strachu a zkázy, která dává pacifistům jasně za pravdu. Výrazný Kirk Douglas jako plukovník odporující svým nadřízeným a odhodlaný zachránit životy svých nevinných mužů hraje poctivě, přesvědčivě.

Pokud se chcete dozvědět, jak to ve válce chodí a vypadá, když se k moci dostane ambiciózní a tupý velitel, bez pořádné morálky vůči svým vojákům, Paths of Glory je perfektní příklad.

Lost Battalion

Na CSFD níže hodnocený film je v mnoha ohledech protipólem k pacifistickému Paths of Glory. Moderní snímek z roku 2001 pojednává o americkém pluku vedeném majorem Charlesem Whitleseyem, který se při (opět) hůře naplánovaném útoku dostane do těsného obklíčení německými jednotkami, kterým dokáže odolávat pět dní (při síle 500 mužů).

Moderní záběry (ne nepodobné Band of Brothers a Saving Private Ryan), rychlé prostřihy při bitvách, hrdinské řeči plukovníka, ale také důvěryhodné zobrazení hrůz, které v řadách vojáků páchalo dělostřelectvo a nezdolný americký duch. Bylo by zbytečné zakrývat, že Lost Battalion vyznívá značně proamericky, pokud by nebyl založen na skutečné události (byť nejspíš bude tak trochu překroucená), měl bych možná větší výtky.

Jinak jde ale o perfektně zvládnuté akční drama, pod jehož povrchem tepe poctivé filmařské srdce. I přes téměř jistě nižší rozpočet (a vzhledem k tomu, že jde o TV film) se audiovizuální kvalita drží příjemně vysoko - nechybí epická ,,válečná" hudba a kvalitní speciální efekty.

Ztracený prapor je o trošku jednodušší a rozhodně přístupnější než Paths of Glory, ale je taky dobře zvládnutý - je to něco jako chudší Zachraňte vojína Ryana z první světové.

Na závěr

Oba filmy se mi líbily, Paths of Glory o trochu víc, ale o nějaké koňské délky to nebylo. Pokud jste ještě žádný snímek o první světové válce neviděli, učiňte tak. Je to konflikt pro světové dějiny taky ohromně důležitý.