pondělí 19. března 2012

Henning Mankell - Číňan

Nejsem znalcem kriminalistické literatury. Vlastně si vůbec nevzpomínám, jestli jsem nějaký detektivní román kdy četl. Tak jako tak je Číňan od Mankella moje po dlouhé době první zabřednutí do vod tohoto žánru a když jsme u toho, i do vod ne-fantasy severské literatury. A jak mám tak ve svých recenzích v oblibě, začnu hodnocením - Kinesen, jak se román ve švédském originále jmenuje, je skvělý.

Každý pořádný detektivní příběh potřebuje zápletku a Číňan ji má řádnou - tajemný pachatel vyvraždí celou vesnici Hesjövallen a do vyšetřování policie se zaplete sympatická Birgitta Roslinová, státní soudkyně, kterou pojí s jednou z obětí vzdálený rodinný vztah. Když se rozhodne pátrat na vlastní pěst začínají události nabírat na obrátkách.

Věřte mi, že není lehký úkol tuhle knihu popsat bez přílišného prozrazování děje, ale můžu naznačit aspoň to, že je dělena do čtyř logických celků, z nichž jeden se z příběhových důvodů odehrává v minulosti. Právě v této střední části sice trochu Číňan ztrácí tempo, které ale vynahrazuje zdařilým vhledem do současné geopolitické situace, popisem fungování režimu v Číně a jeho vztahem k západním obyvatelům.

Otázka samozřejmě je, do jaké míry je reálné vykreslení současné Číny tak, jak ho Mankell předkládá. Nějak extrémně se v současné nejlidnatější zemi světa nevyznám, ale jedno je třeba rozhodně v souvislosti s příběhem zmínit a teď taky přijde menší spoiler. Birgitta totiž byla za mlada členkou radikálních švédských levicových aktivistů, kteří se rozhodli postupovat podle učení Mao Ce Tunga, velkého komunistického vůdce novodobé Číny. Když se v průběhu děje Birgitta dostane do Číny a dojde ke konfrontaci její mladické, idealizované, vysněné komunistické utopie  s novodobou velmocí, kde nenajdete žádné rolníky pochodující s rudou zástavou.

Nakonec ani nejde o tu zápletku, která je samozřejmě z pohledu prostředí důležitá, ale o vyrovnání jedné soudkyně se sebou samotnou. Ač to zní zrovna u detektivky snad až nepatřičně, hlavní síla Číňana neleží paradoxně v oné cestě za rozuzlením případu, ale v cestě, kterou musí sama hrdinka ujít. Ta jen navíc zasazená do velmi zajímavého společenského a světového kontextu, který dodává Mankellově románu vyšší rozměr. A je to moc dobře.