pátek 22. června 2012

Brusel, den třetí a poslední

Je pátek a od mého příletu na české letiště (zatím) Ruzyně uběhlo šestnáct hodin. Turbulence Airbusu 319 jsem díky zdarma rozdávanému Euru a Lidovkám přežil a proto se konečně můžu rozepsat o tom, co se dělo poslední den našeho pobytu a jak to celé nakonec vyznělo a jestli jsem stále spíše euroskeptik :)

Narozdíl od předchozích dvou dnů, byl ten třetí věnovaný téměř výhradně evropskému parlamentu, tedy další klíčové organizaci EU. Zde se krátce zastavím u hotelu, který jsme už ráno opustili a zavazadla si schovali u českého zastoupení v Bruselu. Ten byl totiž vybrán dobře a místní kuchařky dělají prostě skvělou slaninu. Toliko jedna malá poznámka a jsme zpět v parlamentu, konkrétně v jeho návštěvnickém centru.

Tady je vidět zajímavý posun  - v komisi nic takového není a obecně se zdá, že EU chce pozornost veřejnosti směřovat spíše na parlament. Je to logické, protože parlament je jediný orgán, který má šanci veřejnost ovlivnit v hlasování. Návštěvnické centrum je ohromné - na velké ploše se spolu s průvodcem (přeprogramovaný iPod Touch) seznámíte s historií evropského parlamentarismu a fungováním současného systému.  Všechno je to udělané vkusně a prostě to vypadá dobře. Plno multimediálního obsahu, videí, projevů státníků. Nestihli jsme si to projít celé, čas na nastavení stránky Nigela Farage na všech terminálech, které v menší místnosti umožňovaly najití oblíbeného poslance, ale byl :)

Po úderu desáté hodiny došlo na simulaci hlasování v parlamentu, což je taková pěkně provedená hra. Každý jsme dostali mobilní telefon (HTC Desire HD, HTC HD 2 a podobné fajnové modely) s upraveným systémem, který nám během hry podával informace. Všichni členové naší skupiny (36 lidí) byli rozděleni do politických stran, které nesly výstižné názvy  - tradice, svoboda, solidarita a ekologie :) Ze mě se stal ukázněný konzervativec, jehož strana byla procentuálně ve fiktivním parlamentu zastoupena nejvíc. K projednání jsme na plénu od virtuálního předsedy parlamentu dostali dvě směrnice, zapojili se do výborů a pracovních skupin, podali pozměňovací návrhy a poté je odhlasovávali. Sice nešlo ani tak mít vlastní názor, protože vás hra (s edukativním úmyslem) tlačila do toho, jak hlasovat, ale zábava to rozhodně byla. Nejvtipnější asi byli virtuální lobbisté, odborníci a obyčejní občané, kteří nám chtěli vnutit svůj názor. Nenechali jsme se a svorně se rozhodli hlasovat pro zavedení mikročipů všem lidem bez rozdílu věku. Celý proces byl pak ukončen přednesy jednotlivých mluvčích pracovních skupin, čehož jsem se zhostil a odsoudil pseudointelektuální autority tabloidních plátků jako nerelevantní a vyzval své poslance, aby návrh podpořili. Prohráli jsem - holt tlak libertariánů a zelených byl velký :)

Hra to byla samozřejmě idealizovaná a zjednodušená, ale oproti dlouhým pásmům přednášek předtím rozhodně oživující. A zábavná. Po obědě v kantýně EP začaly poslední dvě přednášky v menší zasedací místnosti, která slouží patrně pro jeden z parlamentních výborů.

Čekal jsem, kdy přijde pořádní europřednáška o kráse a významu Evropské unie, a také přišla v podobě prvního sezení po obědě. Oproti ní byla všechna předchozí spíše umírněná, věcná. Pan přednášející totiž rozehrál velmi zdařilé divadlo (je dobrý herec a bavič) a začal vyprávět o starých evropských kulturách - Řecku, Římě, Féničanech a dalších. Na každý z nich samozřejmě měl nějaký vtip pro navození dobré nálady. To už byla polovina z naší skupiny stržena jeho výstupem a on přešel na události posledních stovek let. Začal vysvětlovat, opět značně sugestivně, že my jsme jediná generace, která nemá v hlavě (samozřejmě díky EU) válku. To ještě demonstroval takovým menším divadýlkem, do kterého bylo zapojeno i pár lidí z publika. Konkrétnější věci pak začaly padat, když se slidy jeho prezentace dostaly k fungování parlamentu samotného. To už ale končil a po (upřímně uznávám, že z technického hlediska zdařilé a dobře provedené) práci s publikem za velkého potlesku odešel.  Stačili jsme se zeptat ještě na pár věcí, já jsem se zeptal na změnu fungování lisabonské smlouvy, která bude v nejbližších letech měnit přepočet rozlohy států na mandáty europoslanců - byl jsem jen ujištěn, že pro nás to nic k horšímu neznamená, což si přímo odporuje s tím, co Petr Mach (SSO) píše ve své knize ,,Jak vystoupit z EU". Informaci jsem zatím neověřil. Na konec bych rád ještě poznamenal, že přednáška to byla technicky zvládnuta velmi dobře - přednášející prostě věděl jak to dělat a jak pracovat s publikem, resp. jak ho účelně ovlivnit a naladit na správnou vlnu. Za provedení klobouk dolů.

Druhé, tedy už úplně poslední přednášky se zhostil pan Tlamych, asistent europoslance Jana Březiny. Ten si očividně na žádná velká gesta nehrál a věcně a zajímavě hovořil o životě europoslance a jeho asistentů z takového běžného pohledu ze zdola. Ryze praktické zkušenosti jako jsou problémy s dvakrát vykradenou bankou EP, zákazem spaní na kancelářských kanapích přes noc a problematika vstávání a časového managementu poslanců. Vzhledem k času, který první přednášející zkonzumoval velmi rychle zbylo jen trochu prostoru na otázky a já jsem se ujistil, že členským státům skutečně hrozí za neimplementaci směrnic do svých právních řádů postihy od Evropského soudního dvora. Po obdržení směrnice/direktivy mají členské státy 2 roky na implementaci a začlenění. Pokud tak neučiní, nebo učiní špatně, budou komisí žalovány a po prvním rozsudku (pokud padne ve prospěch EK) je jim implementace explicitně přikázána, v případě neplnění příkazu dochází k druhému soudu, jehož výsledkem může být finanční sankce. A to buď jednorázová, či ve formě opakujícího se penále.

A to byl konec. Zbytek dne už byl jen přesun na letiště a následný odlet zpět na Ruzyně. Jak to tedy, jako celek, hodnotím?

Zhodnocení
Pro mě osobně měl výlet především informační hodnotu, a to rozhodně nezanedbatelnou. Dostat se blízko evropské mašinérii a slyšet vlastní dojmy lidí, kteří zde pracují bylo určitě cenné a zajímavé. Čekal jsem větší agitaci na naše evropské cítění, ale toto očekávání nebylo až na jeden případ naplněno a opět se odvolám na pana Alexandra Hobzu (zmíněn v druhém díle), který nás velmi mile překvapil. A euroskeptik do jisté míry pořád jsem - ale zase o řád lépe informovaný. Ideologické a legislativní základy EU se totiž jen tak nezmění a to je to, co mi na ní nejvíce vadí.

Možnost prohlédnout si Brusel byla taky skvělá. A i když moje dojmy z města samotného (připomínám, že po třech dnech!) jsou ambivalentní, bylo to zajímavé. A pivo tu bylo prostě dobré a to se počítá.

A na závěr ještě jednou díky těm, kteří (byť z větší části z peněz daň. poplatníků :)) si na nás udělali čas, připravili materiály a umožnili nám zažít tuhle akci. Díky, protože i přes jiné politické názory, než má Herman Von Rompuy, se mi výlet líbil. A díky mým novým kamarádům jsem tam poznal trochu moravštiny.

Jen tak na okraj - díky moc za zájem o blog a jmenovitě bruselské články! Nečekal jsem to až tak velké, počet retweetů, mentions a favorite na Twitteru rozhodně potěší :) Stejně tak jako počet zobrazení stránky. Díky, moji čtenáři.
(nepokrytá reklama) A čtěte Kaplanovy knižní čtvrtky!
(nepokrytá reklama)