Prezident by měl být politik

Řada lidí má díky přímé volbě pocit, že bude dobře, když budoucí prezident bude občanský kandidát nenavržený politickou stranou, který kope sám za sebe. To jsou ale omyly.

Musíme si uvědomit, že prezident je možná i důležitý tvůrce společenského dialogu, ale především politik. A zvolit si do tohoto úřadu někoho jako je třeba Vladimír Franz, který neměl s politikou nikdy nic společného, může být chyba. Jistě, říká, že je ochoten se učit novým věcem - ale nevíme jak dlouho mu to bude trvat a jestli vůbec se to podaří. Chceme přece prezidenta, který bude sebevědomý, jistý a bude umět v politickém prostředí rozprostírajícím se okolo Hradu chodit. Ne se brodit.

 Mimo to nám působení kandidáta v jakékoli předchozí veřejné funkci dává jasné informace o tom, jak ji vykonával, a vodítko, jak by se mohl postavit k prezidentské funkci. Z působení Zemana jako premiéra, Dienstbiera jako senátora a Jakla jako tajemníka (jsem si vědom, že se o politickou funkci v pravém slova smyslu nejedná) můžeme zpětně vyčíst, jak se postavili určitým problémům, co k jejich řešení sdělili národu a jak se s nimi vypořádali. To není úplně nepodstatná informace. O reálném chování pana Franze toho víme velmi málo.

Druhým bodem je ona mýtická nepodpora strany. Zde musím souhlasit s Jiřím Dienstbierem, který tvrdí, že účastí na životu politické strany se kandidát jasně hlásí k určitým programovým principům. A to je informace velmi důležitá, je to určité zakotvení na politickém spektru, díky kterému můžeme vnímat kontury kandidátovy osobnosti jasněji. Ve výsledku je ale stejně jedno, jestli za daným kandidátem stojí ČSSD, ODS, nebo Lukoil a tajemní sponzoři Fischerovy prezidentské kampaně.

Spíše, než politickou příslušnost zohledňujte kvality kandidáta při řešení praktických problémů, jeho ideje, názory a politickou minulost. Je sice pěkné, že nám na hrad kandiduje potetovaný hudebník, jenže když je to člověk bez jasného názoru a s učebnicovými odpověďmi na zásadní otázky, může být čistý, občanský, nedstranicko-nadstranický jak může chtít, ale dobrou volbou tak jako tak kvůli tomu být nemusí.