pondělí 8. října 2012

Prometheus - paráda, co nedává smysl

Spousta pěkných záběrů, nesmysl okolo, Weaverové podobná Noomi a vetřelče nakonec. Viděl jsem Prometheus.

Tenhle souhrn dojmů se nevyhne spoilerům, proto na to vezměte zřetel. Navíc tak trochu počítám, že jste Prometheus viděli.

Jedná se o klasickou dvouhodinovou verzi, jak bylo správně poznamenáno, director's cut může lecos vyjasnit.


Mám rád filmy, po jejichž shlédnutí můžete jít z fleku diskutovat do nejbližší hospody o významu toho či onoho (popřípadě filmu samotného) a rozhodně tam najdete řadu dalších lidí s úplně odlišným názorem. Symbolismus ve filmech je docela dobrá věc. Kladení otázek a vodítek na odpovědi taky funguje dobře. Jenže, když se to přežene, dopadne to jako Prometheus. Bohužel, slušilo by se dodat.

Na planetu dorazí parta kolem archeologů, kteří si tu chtějí trošku zakopat a s trochou štěstí najít rasu, která údajně vytvořila lidstvo. Hned z počátku se ale dozvědí, že jejich mise není tak úplně v jejich režii a že hlavní slovo bude mít poručnice firmy, která celý projekt zafinancovala. Nejenže se naši dva archeologové po první sadě jejich příkazů (a zdůraznění nadřazenosti agendy firmy nad agendou vědců) nepídí po tom, o co firmě teda vůbec jde, ale vesele se tedy vydají do nejbližšího stanoviště, kde by se emzáci měli nacházet (a kde se teda nacházejí jak oni, tak jejich technologie a artefakty).

Scénář je totiž vážně slabota. Vždyť je to v pořádku, sundat si helmy v nepřátelském prostředí (Ano, já vím, kyslík byl prý ok, ale co kontaminace? Radiace? Prostá ochrana? Teplo? Navíc si pak hrdinové stěžují, že je jen ubohých 12 stupňů.) a křičet nahlas v podzemních tunelech s potenciálně nebezpečnými formami života. Je v pořádku, když je mírně nakaženému členovi posádky nepovolen vstup na loď (a je následně usmažen), ale o to, jestli se na ní dostane vskutku ukázková zombie, se nikdo nestará. Ono takových lahůdek je v Prometheovi celá řada.

Za všechny jmenuje třeba ještě emzáky (konstitucí těla a obecně dost odlišné od nás) se stejnou DNA jako člověk (biolog skřípe zuby), neskutečný práh bolesti hlavní hrdinky při sebeoperaci (císař bez umrtvení by asi dal bez omdlení jen málokdo), medicínské zařízení s moderní (patrně kapacitní!) dotykovou obrazovkou a roztomilým menu surgery - foreign body a robota-humanoida, který umí ovládat všechna emzácká zařízení a dokonce si zařídí i mimozemskou loď.

Výprava je taky celkem chudá - čítá pár místností ve vesmírné lodi, pár místností v podzemí, jednu cestu a odhadem tak čtyři tunely. Zbytek tvoří tklivé pohledy na hory a podobně. Základní schéma je totiž až na úvod a závěr stejné - z lodi vyjede skupinka do podzemí zkoumat emzáky, něco se stane, skupinka se vrátí a jede se po svačince nanovo. Do toho se zcela nečekaně pár členů ztratí, řada z nich jich umře, hlavní hrdinka nečekaně otěhotní a nesympatický vědec podlehne palbě z plamenometu. Do toho se neustále dějí nevysvětlené věci, jako jsou flashbacky do minulosti a rozpadající se mimozemšťan. A abych nezapomněl, akční scény mají kameru dost zmatenou.


Ale abych jen nekřivdil - pár pohledů kamery je opravdu dobrých (krajinkový úvod a útěk před bouří), atmosféru to má docela silnou a herci slušně hrají. Technicky to je za jedna, co se logičnosti týče snad za šest, takže průměr tři. Ono to i nějak hodnotit jde :) Na pomyslnou druhou misku vah pak Promethea převažuje jedno z prvních vývojových stádií vetřelce (potěší) a povedený design emzáckých interiérů.

Jinak je to ale celkem bída - pokud u filmů nepřemýšlíte (což nemusí být leckdy špatně :)), můžu Promethea doporučit, je to technicky kvalitní sci-fi s dobrou atmosférou a mírnými hororovými prvky. Pokud ale od filmů vyžadujete aspoň nějakou logickou návaznost scén a smysl dávající celkový dojem, hledáte špatně. Scottova zlatá éra už je asi pryč. No nic, jdu si pustit na spravení chuti Aliena...