Tak si to shrňme. Smetana hulvátsky poničil cizí majetek (byť to byl majetek placený zčásti z daní spoluobčanů) jako výsledek jeho frustrace z politiky. Vyjádřil svůj názor a poprávu byl odsouzen (domnívám se by se tak stalo i v případě, že by u soudu seděl někdo jiný, sám Smetana soud navíc za podjatý nepovažoval) k veřejně prospěšným pracím a úhradě škody. Smetana, uražený tím, že za zásah do majetkových práv někoho jiného lze být odsouzen, na výkon trestu nenastoupil a tím si zajistil jak pobyt ve vězení, tak od té doby neutuchající mediální pozornost, zprávy od Pospíšila a vztyčené pěsti spoluobčanů s jeho jménem na ústech mířící na Strakovu akademii.
A co o naší době vypovídá víc, než to, že se národním hrdinou stal takovýhle člověk? Na CSFD stránce aktivistického dokumentu „Svoboda pro Smetanu" Víta Klusáka je jeden zajímavý komentář uživatele s nickem MoTeelka, dovolím si ocitovat:
„Pravda je ale také to, že takového "hrdinu" prostě Češi potřebovali. Někoho, kdo jim konečně ukáže, že nadávat na situaci z tepla hospody není to pravé ořechové."
A to je smutné. Jít ven, poničit pár plakátů, poškodit Dopravní podnik (koho ty peníze v něm byly je už věc jiná) lze stěží považovat za ideální opak nadávání u korbelu vychlazené dvanáctky. Než by se Smetana férově pokusil stát politikem, nebo třeba členem občanského sdružení, a něco změnit, zvolil cestu k mediální pozornosti rychlejší a lehčí. Není to žádný novodobý hrdina. Není to vzor, kterým bychom se měli řídit. Jen to jen obyčejný výtržník, který poničil cizí majetek, poprávu dostal celkem mírný trest a média jej vylíčila téměř jako mučedníka, který jde do vězení za pomalování plakátů.
Měli bychom podporovat lidi, kteří se rozhodnou kreativně něco změnit, tedy nikoli destruktivně. Ať už to jsou Janečkovy evoluce, malé politické strany, občanská sdružení, nebo lokální osobnosti a ne točit dokumenty o domnělém politickém vězni.
Jestli, národe český, totiž skutečně potřebuješ takovéhoto hrdinu, tak si tvojí budoucností jistý nejsem.
