(předesílám, že Smrt ve středu jsem nečetl a ke knize jsem se snažil přistupovat maximálně otevřeně, ovlivněn jen některými rozhovory s Petrem Hájkem samotným)
Do knihkupectví jsem se vydal ze dvou důvodů - nestačily mi mediální zkratky, které očividně z knihy vybíraly účelově skandální titulky (o tom bude ještě řeč), čili jsem si chtěl udělat vlastní názor a kontroverzní díla mne přitahují. I v našem maloměstě byla kniha na skladě, úhledně vystavena a za chvíli jsem si ji nesl domů.
Po technické, čistě řemeslné stránce je vše v pořádku - Hájkova praxe z médií je znát, on psát prostě umí. Smrt v sametu je napsána čtivě, umně a má logickou strukturu. Ačkoliv je svojí formou spíše souborem myšlenek, vyplývají tyto myšlenky jedna z druhé, vzájemně se podporují a jako celek smysl dávají. Jediné, co bych zde mohl vytknout, je jazyková nekonzistence. Hájek má očividně rád cizí a vznešená slovíčka (to je v pořádku, někter nich jsou dokonce v poznámkách vysvětlena), ale nemá problém s tím, že mezi všemi těmi paradigmaty a vertikálami nazve Trierovu Melancholii cajdákem. Možná jsem až příliš náročný, ale výsledný dojem to poněkud kazí. Z čistě formální stránky je na tom Smrt v sametu velice dobře, maximálně by ješte někdo mohl autora osočovat z příliš sugestivního tónu.
Tím se dostáváme ke stránce obsahové a tady to začíná být problematické. Pokud začnete Smrt v sametu číst a priori s přístupem, že prezidentův vicekancléř je pomatený šílenec, dostanete do ruky argumentační materiál k nezaplacení - vyskytuje se tu totiž všechno, co lze potenciálně v boji proti konspirátorovi Hájkovi použít. Zpochybňování podoby 11. září, silné teze o mediokracii, vykonstruovaných procesech, policejním státě, čtvrté říši v podobě Evropské unie a v neposlední řadě i ony výroky o Havlovi, jako možném dovršení a zpečetění apokalypsy lidstva. Silná tvrzení, silná slova a dar z nebes pro ty, kteří se rozhodli koupit si knihu kvůli rodinnému pobavení nad tím, jaký je ten Hájek idiot. Byla by ale velká chyba považovat to za vše, co Smrt v sametu nabízí.
Především je znát, že Hájek je člověk s velkým přehledem a silnou vírou, která prostupuje celou knihou a je původcem její základní teze - apokalypsa přijde (jak bylo ve Zjevení Janově, poslední knize Bible, předpovězeno) a zdá se, že je blíž a blíž. Hájek porovnává biblické podmínky příchodu zúčtování s aktuální situací a shledává, že k parusii, tedy druhému příchodu Ježíše Krista, nám zbývá už jen příchod antikrista, ultimátního ztělesnění zla, který má spojit národy v jeden celek. Výchozím textem Smrti v sametu ale není pouze Bible, nýbrž i text ruského spisovatele Vladimíra Solovjova Legenda o Antikristu, ve které je uvedeno proroctví, které se dle Hájka zatím zcela naplňuje - Solovjov v roce 1900 předpověděl mimo jiné i vytvoření evropského superstátu, obdoby dnešní EU.
Zbytek knihy se pak věnuje analýze současné situace, která splňuje znaky značící blízký konec světa. Shrnout v několika krátkých odstavcích Smrt v sametu lze jen těžko, přesto se o to ale pokusím.
Pokud si ze Smrti v sametu chcete odnést něco více, než je pouze to, že svět kolem nás je vrituální realita, konspirace a fikce, musíte číst mezi řádky. Protože právě tam se nachází to, co činí knihu zajímavou. Hájek totiž velmi přesně (byť někdy příliš přehnaně) pojmenovává problémy dnešní společnosti, resp. jejího politického a řekněme občanského života. To je největším kladem Smrti v sametu - donutí vás se zamyslet nad tím, v čem žijeme - a pro to není třeba s Petrem Hájkem ve všem souhlasit.
Podstatný prostor je věnován médiím, která mají nad životem většiny lidí obrovskou moc. Nesdílím sice ad absurdum dovedené vidění světa, ve kterém vládne mediokracie, a který míří k apokalyptickému cíli, nicméně postřehy Petra Hájka jsou zrovna v téhle oblasti hodně podnětné. Role odborníků (napadá mě známé a vysmívané „Vědci zjistili...") a jejich vliv na utváření většinového názoru, ostrakizace lidí ( na mysl vyvstane třeba na to, že Rath je stále nevinný), subtilní stranění politikům (V poslední době Fischer a jeho „nezaujatí komentátoři" v Právu), to jsou témata, které v knize najdete, byť rozpracované poněkud jiným způsobem a zasazené do celého rámce úvah o konci demokracie.
Velmi přesně je popsán například zjevný úpadek pravicové politiky v ODS, problém nedemokratičnosti Evropské unie a absurdní zrušení voleb v roce 2009 Ústavním soudem, které Hájek interpretuje jako jedno z mezních dat, tichých státních převratů, který má velký význam pro další směřování země. Poukázáno je také na věc, která nás jednou může překvapit velmi nemile - blackout, který může kvůli německým pokusům s „ekologickou energií" nastat. Naše civilizace, resp. způsob života naší civilizace je na neustálém přístupu k elektřině přímo závislý, bez ní bude většina lidstva, jak správně Hájek píše, velmi bezradná.
Smrt v sametu se ale nebude příliš líbit přesvědčeným ateistům, neboť Hájek jako společného jmenovatele všeho zlého, co je v knize popsáno, považuje ateistické náboženství. S katolictvím naopak spojuje pravicovou politiku a svobodu. S tím by se dalo polemizovat - skutečně je katolická církev, po tolik staletí navázána na totalitní systémy nositelkou svobody? Fundamentu, na kterém stojí a padá pravicovost? Odpovězte si sami, v rozsahu tohoto textu se není tomu možné věnovat. Nenávist k ateismu jako k zvrácenému přístupu ke světu zpochybňujícího Boha a Písmo je velmi znatelá a tvoří jednu ze základních tezí, která se staví vedle silné víry v pravdivost Bible (ta je několikrát citována jako spolehlivý historický pramen).
Ovšem řekněme si to na rovinu - některé konstrukce, které Petr Hájek ve Smrti v sametu vytváří, jsou skutečně na úrovni Chemtrails (ty jsou v textu náznakem zmíněny ostatně také) a podobných konspiračních teorií a podsvětí světové nadvlády. Například toliko propíraná „analýza" postavení nedávno zesnulého Václava Havla je skutečně přehnaná.
Tedy takto - ono to klidně být může tak, že je všechno, co Hájek ve Smrti v sametu píše, pravda. Opravdu mohl být Havel adeptem na antikrista (tedy toho posledního, který zapadne do skládačky a spustí apokalypsu), opravdu je možné, že soudní procesy a trestní řízení jsou nefér a slouží jen pro udržování nás, oveček ve správné míře naštvanosti. Možná Českou televizi ovládá Bakala se svým týmem Respektu a Hospodářských novin a třeba je i pravdivé to, že podobenství mezi 11. zářím a požárem Reichstagu není zcela mimo. Všechny tyto teorie mají ale jednu vadu - ověřit se dají velmi těžko.
Stejně tak ona propíraná mediokracie - jak je tedy možné, když se likvidují ti, kteří se do politického mainstreamu nehodí, že Hájkova kniha mohla vůbec vyjít a sám autor stále sedí na Pražském hradě a není někde ve vazební věznici? Jak je možné, že ta hrstka odporu (pár pravicových politiků, několik málo novinářů, kteří podle Hájka nejsou součástí konspirace) stále ještě dýchá a dokonce je slyšet? Proč je sám autor zván do České televize, která je strůjcem „virtuální" reality?
Pokud šlo Petrovi Hájkovi o to, aby se i průměrný občan zamyslel nad tím, co mu média předkládají jako fakt a naučil se kriticky myslet (což je pro řadu lidí obtíž), mohl to udělat, myslím si, efektivněji - napsat knihu méně radikální, méně extrémistickou s důrazem právě na tuto tematiku - mohla by způsobit více užitku. Zrádnost technologií, nekritické přejímání zpráv od médií, to jsou totiž témata důležitá.
Ovšem domnívám se, že účelem knihy bylo něco jiného - ukázat pohled Petra P. Hájka na svět a pomocí něho třeba donutit čtenáře k tomu, aby se zamyslel nad světem kolem sebe. Ano, je to vyhrocené, je to skandální a řadě lidí to patrně chutnat vůbec nebude. Ale myslím si, že právě tohle je důvod, proč je zrovna Hájek v kanceláři na hradě.
I extrémní (a nemainstreamové) názory mohou člověka obohatit. A právě takové názory můžete ve Smrti ve středu najít.
