"Are you gonna bark all day, little doggie, or are you gonna bite?"
Troufám si tvrdit, že většinový divák si jméno Quentin Tarantino spojí průměrně tak se třemi filmy - Kill Bill, Pulp Fiction a Nespoutaný Django, samozvaní znalci ještě možná jedním dechem dodají Hanebný parchanty. Ve stínu těch „velkých“ Tarantinových filmů tak bohužel zůstává jeho fenomenální debut Reservoir Dogs, v ČR distribuovaný pod méně sedícím jménem Gauneři. A je to obrovská škoda!
Pět gangsterů se nechá naverbovat mafiánským bossem na přepadení banky, které se ale tak úplně nepovede, jeden se ztratí, jednoho trefí kulka do hlavy a třetí má prostřelená střeva - někdo je podrazil a pracuje pro Los Angelskou policii. Ale kdo to to je?
Už v Reservoir Dogs jsou patrné jasné známky Tarantinova rukopisu - nelineární děj (jeho celkovou podobu se vlastně dozvíme až na konci filmu), popkulturní odkazy, komiksové ladění snímku a nezbytný kulkový řetěz. Přesto se zde jasné odlišnosti od následujícího a v jistém slova smyslu na Reservoir Dogs navazujícího Pulp Fiction najdou.
Tam, kde nám Pulp Fiction nabízí hromadu groteskních scének s často přepjatými dialogy a hláškami, balancují Gauneři na hraně. Syrová atmosféra okořeněná tak akorát nesklouzává k přeplácanosti, Tarantino zde ukazuje perfektní cit pro vyváženost - celá ta akce by se tak, jako v Gaunerech klidně odehrát mohla. I s pro Tarantina typickým ostrým a hrubým humorem a hektolitry krve. Hodně tomu také pomáhá skvělá kamera a povedený dobový soundtrack.
Na Reservoir Dogs je právě pozoruhodné to, jak se daří udržovat film na neostré hranici mezi opravdovou kriminální historkou a komiksovou satirou. Tam, kde Pulp Fiction tuto hranici v mnoha ohledech překračuje, zůstává Tarantinova prvotina stejně vybroušená, jako diamanty, které se parta mafiánů snaží ukořistit.
