čtvrtek 7. března 2013

Nejnižší společný jmenovatel

Víte, my pravičáci to nemáme lehké. V pravicovém kvadrantu grafu totiž není proud jeden - je jich víc. A ty to proudy se liší jak přístupem k některým problémům, tak například v konečném cíli, v podobě ideálního státního uspořádání. Tradiční otázkou, která vyvolává mezi pravičáky-teoretiky spory je role státu. Je potřeba, nebo není?

Pozvěte si libertariána s objektivistou a zeptejte se - máte na zábavu na večer postaráno.


Jenže to, co je fajn řešit do noci u kávy, není dobré v praxi. Vypadáme pak nejednotně, rozhádaně a nesoustředěně. A takový pocit budou mít i lidé, kteří se k našemu pohledu na svět přimotají a chtějí poznat, co na něm je. Často ho můžeme ideovými spory o to, jestli by soukromá policie mohla fungovat, spíše odradit.

Ale to nechceme. Chceme šířit pravicové ideály a ruku na srdce, v nejbližším časovém horizontu nikdo z vás nemůže doufat v dosažení koncového stavu v naší republice. Nechme proto pro potenciální voliče marginálních sporů a zaměřme se na to, co nás spojuje.

Máme společnou víru v to, že stát vše nevyřeší. Že má být štíhlý, málo přerozdělující. Chceme odpovědnost jedince, který se nemůže automaticky spolehnout na peníze ostatních. Chceme málo byrokracie, suverénní stát a standardní demokracii.

To jsou naše společné body, kvůli kterým není třeba do hry tahat ideový purismus - jsou to základní věci, na kterých se shodnou snad všichni lidé, kteří pravicově smýšlejí.

Nechme pro současnost nesmyslné spory za námi a soustřeďme se na věci, které jdou udělat teď, v tomto čase.