(psáno v létě)
Když je vidíte odděleně, nepodivíte se. Neřeknete o nich, tedy v ideálním případě, křivého slova. Jakmile je ale smícháte, zkombinujete, prostě dáte dohromady, je zle. Sprška nenávistných komentářů zahrne jak vás, tak onu inkriminovanou dvojici. O kom že to mluvím? No přece o ponožce a sandálu!
Neuplyne snad dne, abychom neviděli právě tyhle dva, kterak pokrývají nohu nějakého výletníka - v našich českých, moravských a slezských kotlinách se jim věru daří převelice, patrně se dobře doplňují s okolním ekosystémem.
,,On má ponožky v sandálech! Bože, to je ale nevkusný manekýn!" křičí někteří labilnější spoluobčané při pohledu na ty, kteří se rozhodli vstoupit do vod kombinatoriky s množinou čítající přesně dvě ponožky a dva sandály. Mají je za za kaziče republikového vkusu, za hanbu národa.
Nutně se ale přemýšlivému čtenáři při pohledu na oba znesvářené tábory dere na mysl úvaha - jestli nechybí nám, čechům, vlastně kromě vkusu, taky trocha zdravého rozumu?
