Nikdy nevíte, kdo drží v ruce vaše data. I když si na Facebooku postěžujete na svého šéfa neveřejně, v okruhu „přátel“, nemůžete mít jistotu, že někdo z nich data nevynese ven. A proto jsem začal ke svému sdílení na různých sociálních sítích přistupovat tak, že vše je veřejné. Moje základní nastavení pro publikaci příspěvků na Facebooku je, že jsou veřejné, viditelné komukoliv. Jenom tak se před napsáním čehokoliv pořádně zamyslíte. Podobně netřídím svoje příspěvky na Google+ do jednotlivých kruhů, vše, co píšu je dostupné všem až na pár čestných výjimek, které ale omezuji jen proto, že nemají pro širší okruh čtenářů informační hodnotu.
Citlivější informace a problémy řeším jinde - přes e-mail, přes různé messaging služby. Zkrátka, srdce si vylévám jinde a na mých profilech se nachází jen to, co bych byl ochotný říci tváří v tvář komukoliv. Přistupovat k sociálním médiím jako veřejnému prostoru, s teoreticky velkým a málo omezeným dosahem informací, mi přijde správné.
Samozřejmě, pokud používáte Facebook především pro řešení věcí s kamarády, tak nemá smysl postovat všechno veřejně. Ale zkuste se zamyslet nad tím, jestli byste skutečně všechno, co tam dáváte, byli ochotni říct na potkání komukoliv. Možná jsem paranoidní, ale pokud ne, tak je asi něco špatně.
Rozumná otevřenost je nejlepší obrana.
