Když zavzpomínám, tak je hrozně jednoduché jen sedět, dělat ty samé věci pořád dokola, tak jak to známe. Jasně, je to pocit bezpečí, ale za jakou cenu? Když přijde něco nové, má řada lidí tendenci automaticky říct ne. Iracionálně. Nechtějí něco nového, kde by vypadli ze své role. A jak tak pozoruju, není jich málo. Nechtějí zkoušet nové projekty, bojí se neznámých situací a vymlouvají na své pohodlí, na to, že se jim nechce. Přitom krok to není takový a může přinést hodně.
Díky tomu, že jsem se odhodlal zkusit nové věci a nové projekty jsem poznal spoustu super lidí, skvělých míst a hodně toho zažil. A zlepšil se i jako člověk, protože to není jenom o velkých gestech a o velkých skocích - i malý výlet mimo hranice vašeho pohodlí může udělat mnohé. Jasně, můžu se podívat do mobilu do mapy, ale proč se nechci raději někoho zeptat? Není to třeba proto, že se cizích lidí (nesmyslně) bojím? Mimochodem - pocit, když překonáte svůj strach, je skvělý. A pokud se o to snažíte soustavněji (místo automatického ne říkáte promyšlené ano), výsledky se dostaví.
Pod vlivem inspirace z mnoha zdrojů (příběhů lidí, knih atd.) se snažím dál. Vystupovat z komfortní zóny, přemýšlet nad každým ne, které řeknu a zlepšovat se. Seberozvoj není sprosté slovo, je to něco, co by mělo být vlastní každému z nás.
