Jakkoli byl Klaus v průběhu svého prezidentského mandátu oblíbeným politikem, jeho popularita se závěrečným vyhlášením amnestie zásadním způsobem klesla. K nepříznivému obrazu, který ho nyní provází, přispěla i následné propírání amnestie v médiích, ve kterých Klaus našel málo zastánců. Jestli byly takové postoje a názory správné, nechme stranou. Faktem je, že exprezident je postavou spíše nepopulární.
Proto by bylo chybou spoléhat na něj jako na někoho, jehož přítomnost může preference zvednout. Nemůže. Pokud by ho mezi sebe pozvala ODS, tak tím stvrdí v očích veřejnosti svůj obraz jako partaje stranící mocenským zájmům (se kterými je i Klausova amnestie spojována). Svobodní zase dají kritikům do ruky další střelivo k podpoře tvrzení, že se jedná o jeho pátou kolonu a vzdají se šance oslovit ty, pro které je z nějakého důvodu Václav Klaus negativní postavou. A těch zrovna nejméně nebude. Vždyť podle průzkumu před Zemanovou inaugurací měl mezi veřejností jen čtyřprocentní bezvýhradnou podporu, sekundovanou dvaceti jedna procenty spíše ano (viz zde). A pokud je cílem pětiprocentní kvórum, nemuselo by to stačit.
Zavrhnutí exprezidentova angažmá by nebylo nějakým ustupováním mediálnímu proudu, ale racionální volbou. To, co by jeho přítomnost mohla přinést, by totiž nemusela nad tím odneseným převážit.
