Hutná atmosféra umocněná převedením obrazu do stupňů šedi. Silné emoce. Životní příběh člověka, který je drcen mezi dvěma světy. A především kompozice, že by jednotlivé scény mohly jít z fleku na prodejní výstavu. Tak to je Control. Film nejen o legendární skupině Joy Division, ale hlavně o jejím frontmanovi, Ianu Curtisovi.
Je to 33 let od chvíle, kdy se epilepsií a životními problémy stíhaný Ian Curtis oběsil a v předvečer amerického turné tak ukončil působení kapely, která ovlivnila ostrovní zvuk na léta dopředu. Joy Division zrozeni z šedi Manchesteru sedmdesátých let svým temným zvukem okořeněným silnými Curtisovými texty definovali žánr post-punk. A přestože za svou kariéru dali dohromady pouze dvě studiová alba, díky jejich odkazu si dnešní pražští intelektuálové mohou notovat Love Will Tear Us Apart a nosit trička s motivem alba Unknown Pleasures.
Toliko historický úvod, nicméně Control je bez problémů stravitelný i bez něj. Sám režisér Anton Corbijn tvrdí, se snažil vytvořit dílo s obecnější platností. Podařilo se - život Iana Curtise je totiž zajímavý sám o sobě. Film jej mapuje od dospívání, okouzlení tehdejší populární hudbou, začátku milostného vztahu s dívkou Debbie, společné svatby, přes další životní zvraty až do hořkého konce. Jenže paralelně se svým osobním životem se Curtis snaží zvládat i ten umělecký. Píše texty, koncertuje a s Joy Division se snaží prorazit. Po upsání legendárnímu labelu Factory poznává belgičanku Annik a oba jeho světy se začnou komplikovat. Do toho zjišťuje, že má epilepsii, na kterou v tehdejší Anglii neexistuje pořádný lék...
Control jsem viděl už několikrát. Ale až při mém, počítám-li správně, čtvrtém zhlédnutí, jsem si uvědomil, jak je krásně natočený. Je zkrátka vidět, že Anton Corbijn má za sebou fotografickou kariéru. Precizně komponované záběry spolu se smyslem pro detail a prostor rozehrávají skutečně atraktivní vizuální podívanou. Svoje dělá i to, že Corbijn točil na klasický filmový materiál (byť byl převeden do monochromatična až zpětně) a geniálně zvolené exteriéry.
Vizuální stránka vytváří pole pro silné emoce a velký, tragický příběh. I díky výbornému výkonu Sama Rileyho, představitele Iana Curtise, se člověk ani nediví, že Control měl úspěch i u dámského publika. To dokládá, že není jen životopisným filmem pro pár fanoušků Joy Division ve vytahaných svetrech, ale svébytným uměleckým dílem.
Podívejte se na něj.
Je to 33 let od chvíle, kdy se epilepsií a životními problémy stíhaný Ian Curtis oběsil a v předvečer amerického turné tak ukončil působení kapely, která ovlivnila ostrovní zvuk na léta dopředu. Joy Division zrozeni z šedi Manchesteru sedmdesátých let svým temným zvukem okořeněným silnými Curtisovými texty definovali žánr post-punk. A přestože za svou kariéru dali dohromady pouze dvě studiová alba, díky jejich odkazu si dnešní pražští intelektuálové mohou notovat Love Will Tear Us Apart a nosit trička s motivem alba Unknown Pleasures.
Toliko historický úvod, nicméně Control je bez problémů stravitelný i bez něj. Sám režisér Anton Corbijn tvrdí, se snažil vytvořit dílo s obecnější platností. Podařilo se - život Iana Curtise je totiž zajímavý sám o sobě. Film jej mapuje od dospívání, okouzlení tehdejší populární hudbou, začátku milostného vztahu s dívkou Debbie, společné svatby, přes další životní zvraty až do hořkého konce. Jenže paralelně se svým osobním životem se Curtis snaží zvládat i ten umělecký. Píše texty, koncertuje a s Joy Division se snaží prorazit. Po upsání legendárnímu labelu Factory poznává belgičanku Annik a oba jeho světy se začnou komplikovat. Do toho zjišťuje, že má epilepsii, na kterou v tehdejší Anglii neexistuje pořádný lék...
Control jsem viděl už několikrát. Ale až při mém, počítám-li správně, čtvrtém zhlédnutí, jsem si uvědomil, jak je krásně natočený. Je zkrátka vidět, že Anton Corbijn má za sebou fotografickou kariéru. Precizně komponované záběry spolu se smyslem pro detail a prostor rozehrávají skutečně atraktivní vizuální podívanou. Svoje dělá i to, že Corbijn točil na klasický filmový materiál (byť byl převeden do monochromatična až zpětně) a geniálně zvolené exteriéry.
Vizuální stránka vytváří pole pro silné emoce a velký, tragický příběh. I díky výbornému výkonu Sama Rileyho, představitele Iana Curtise, se člověk ani nediví, že Control měl úspěch i u dámského publika. To dokládá, že není jen životopisným filmem pro pár fanoušků Joy Division ve vytahaných svetrech, ale svébytným uměleckým dílem.
Podívejte se na něj.
