Jak jsem pushoval Kodak Tri-X o 4 clony (včetně vysvětlení pro digitální fotografy)

Zatímco Nikon vesele uvádí digitální fotoaparáty s čipy o ISO 460 000, hipstři jako já hledají cesty, jak i v přítmí kavárny nafotit použitelné fotky na film. Trochu nám to stěžuje fakt, že maximální citlivost běžných materiálů dosahuje čtyř stovek. Pokud se ale odvážíte trochu zaexperimentovat, nejedná se o nepřekonatelný problém...

Světlocitlivá emulze je totiž mnohem více „pružná“ než je její nominální citlivost. Při ní sice dosáhne relativně nejlepších výsledků, ale v zásadě platí, že při úpravě způsobu vyvolávání není problém použít většinu černobílých negativních filmů jako materiály s vyšší citlivostí. Tento proces se nazývá „push“. Typicky film o citlivosti 400 nafotíte jako kdyby měl 800 a pak prodloužíte čas vyvolávání, případně upravíte ředění chemie. V takovém případě hovoříme o pushi o jeden stupeň.

Jenže ani citlivost 800 není takové terno. Zvlášť když chcete zachytit lidi při malém autorském čtení v kavárně, kteří nejsou úplně klidní a nemůžete si (i vzhledem k ohniskové vzdálenosti objektivu) dovolit tak dlouhé časy. Jenže výjimečné situace si žádají výjimečná řešení – a proto jsem se rozhodl zkusil push ne o jeden, ale rovnou o čtyři stupně. To mi i v prostředí Standard Café umožnilo fotit s 1/60 vteřiny, což už se s k tomu účelu půjčenou Praktickou MTL5 (s 50mm objektivem) a clonou 1.8 dalo udržet. Zůstala tak otázka volby materiálu.

Věděl jsem, že jedním z nejflexibilnějších filmů na trhu je Kodak Tri-X 400. S úspěchem jsem ho už dvakrát pushoval na 1600 (ukázka zde) a tak jsem zapátral, jak si vede při extrémnějších pokusech. Narazil jsem na bohužel už neaktualizovaný blog Drastic Inversions, ve kterém se autorovi podařilo s velmi dobrými výsledky pushnout právě Tri-X na 6400, navíc se stejnou vývojkou, kterou právě používám. Bylo rozhodnuto.

Recept je následující: Fomadon R09, ředění 1:50, 20 stupňů, 45 minut. 30 vteřin úvodního otáčení vývojnice plus pár otočení  každých pět minut.

Vzhledem k tomu, že šlo o experiment, byl jsem připravený na cokoli – na extrémně velké a ošklivé zrno, ztracenou kresbu ve stínech, přehnaný kontrast. Po naskenování a menších úpravách v Lightroomu (konk. zde) se mi ale zdají výsledné fotografie použitelné. Nutno nicméně dodat, že problém dělají scény z větší dálky a/nebo množstvím stínů - tady je zrno zkrátka už hodně velké:

Takže pokud zoufáte nad nedostatečnou citlivostí filmů, cesta ze zoufalství existuje. Mnou popisovaný experiment je už trošku extrémní (i když větší šílenosti typu míchání starých vývojek z receptářů RAF existují), pushováním o méně stupňů lze nedostatečné ISO obejít s malou ztrátou kvality. Jen je nutno dobře zvolit kombinaci filmu a vývojky, pomoci k tomu vám může kromě Googlu třeba výborné fórum Temnakomora.cz.

Takže směle do toho: foťte, pushujte, experimentujte. A nebo si našetřete a ten Nikon D4s si pořiďte.

A na závěr pro zájemce ještě pár ukázek: