Momentková fotografie je náročný
žánr. Jestliže se fotograf vzdává inscenování děje na svých
snímcích a zároveň jimi chce sdělit něco víc než jen pouhé
„toto se stalo“, klade na sebe velké nároky. Momentka umí být
svojí bezprostředností ohromně silná, ale snadno může
sklouznout od originality k banálnosti, od obecnějšího přesahu k
prostému popisu. A Miloňovi Novotnému se v rámci výstavy v
pražské Leica Gallery daří využít její síly jen
zčásti.
Miloň Novotný patřil k těm fotografům, které bychom dnes označili nálepkou „street.“ Výstava Londýn 60. let je tak souborem výjevů z ulic britské metropole, metodou rozhodujícího okamžiku zachycených záblesků života jeho tehdejších obyvatel. A to v celém spektru odstínů – od jemně ironických výjevů z Hyde Parku, přes téměř bezzubého muže smlouvajícího na tržišti, až po rozbité lodě na březích Temže.
Jako stopa 60. let dokumentující vzhled tehdejšího Londýna funguje Novotného dílo na jedničku. Divákovi nabízí snímky přibližující atmosféru doby, fotografie zachycující jak anglické gentlemany, tak člena hnutí hippies v konfrontaci s policií. Přesto po její návštěvě zůstává neodbytný pocit, že z tématu šlo vytěžit víc.
Novotnému se v rámci výstavního souboru totiž až na několik vzácných výjimek nedaří vystoupit z pouhého (byť technicky a kompozičně velmi dobrého) záznamu dění. Zkrátka většina z přítomných fotografií je oním pomíjivým typem momentky, která divákovi ukazuje, že děj na ní zachycený proběhl.
Jen několik snímků
nese výraznější emoce, výraznější náladu, kterou také
přenáší na diváka. A nutno dodat, že jsou velmi silné –
osamělý muž čmárající křídou po chodníku či prodavač
novin rozhodně nutí diváka k zastavení. U zbytku se dočká jen
pousmání nad umně zmrazeným okamžikem.
Přesto nelze říct, že by Londýn 60. let Miloňe Novotného nestál za návštěvu. Byť nedosahuje kvalit předcházejícího Elliotta Erwitta, oproti kterému mu schází výraznější přesah, stále jde o velmi povedené fotografie. A pokud někdo v momentce nehledá víc než řemeslně dobře zvládnuté svědectví, bude spokojen.
Přesto nelze říct, že by Londýn 60. let Miloňe Novotného nestál za návštěvu. Byť nedosahuje kvalit předcházejícího Elliotta Erwitta, oproti kterému mu schází výraznější přesah, stále jde o velmi povedené fotografie. A pokud někdo v momentce nehledá víc než řemeslně dobře zvládnuté svědectví, bude spokojen.
